Návštěvní smršť, při níž objedeme za necelé tři hodiny s fotografem čtrnáct škol po celém krajském městě, začínáme v ZŠ L. Kuby v okrajové čtvrti Rožnov. Prosklený hlavní vchod střeží kamery, přes zamčené dveře s koulemi nemáme šanci projít.
Třeba se nám podaří do budovy vstoupit nedalekým vedlejším vstupem. Má sice elektronický zvonek, ale možná tam nebudou tak bedliví. Jenže jsou. Hned za dveřmi nás zastaví sekretářka Gustava Suchanová, která vyjde z kanceláře za rohem.
„V osm se venku zamkne hlavní vchod a rodiče i návštěvy chodí vedlejším. Musí si zazvonit, navíc je vidím na kameře. A když je to někdo, kdo budí pochyby, vyjdeme mu vstříc i s ředitelem,“ vysvětluje.
Sekretářka sledující návštěvy je spíš výjimkou. Ve většině budějovických škol přibyla nová profese - vrátný nebo vrátná. Mají na starosti pohyb lidí z ulice v budově od rodičů dětí přes očekávané návštěvy až po nezvané příchozí.
Návštěvy zapisují do knihy a dávají jim cedulky
Vrátní sedí většinou v blízkosti hlavního vchodu do školy a na monitoru počítače mohou sledovat případné další vstupy, ale i důležité chodby, šatny či družinu. A jsou přísní, když příchozího do školy pustí, často vyžadují služební průkaz, zapíší ho do návštěvní knihy, případně vybaví cedulkou „návštěva“ a ohlídají si celou jeho cestu po škole.
„Ani rodiče nepouštíme jen tak. Když přijdou dopoledne, musí nahlásit jméno a třídu žáka, já to zkontroluji a pak je pustím. A odpoledne si zvoní na jednotlivá oddělení družiny,“ uvedla vrátná Marie Kubišová ze ZŠ Matice školské, která sídlí v historické budově z roku 1900.
Podobných škol vlastní budějovický magistrát několik a na rozdíl od pavilonů mají výhodu, že nemají tolik vstupů. Za příznivého počasí nechávají klidně otevřené masivní vchodové dveře. Za nimi ale následuje několik schodů do mezipatra a dál už se lidé zvenčí nedostanou.
Stejně jako u modernějších školních budov narazí na zamčenou hradbu dalších, často automatických dveří pod dohledem kamery a vrátného, který si může návštěvu důkladně prohlédnout. Ta si volí na zvonku, zda vejde dovnitř přes vrátnici, nebo kancelář.
Podle ředitele velké sídlištní školy Máj I Luboše Staňka se rodiče museli smířit s tím, že škola omezila i jejich vstup k šatnám.
„Uvítali jsme, že magistrát nám platí stejně jako dalším vrátného. Kamery a vstup na fotobuňky už jsme měli dřív. Situace se změnila, hlavně rodiče se dnes bojí o děti až přehnaně, proto musíme školu chránit,“ popsal Staněk s tím, že když není ve škole vrátný, lidé zvoní na kancelář. Stejná praxe funguje i v ostatních budějovických městských školách.
Čtrnáct budějovických škol navštěvuje 8 885 žáků
Rodiče většinou ředitele za ochranu školy chválí. Jako maminka prvňačky Aničky ze ZŠ Kubatova Marie Chýňavová. „Myslím si, že to je super. Sama mám někdy problém se sem dostat. Jsme velice spokojení s tím, že jsou tu děti v bezpečí,“ libuje si.
Za toto bezpečí vydává budějovický magistrát, který je zřizovatelem čtrnácti devítiletek a dvou malotřídek s celkem 8 885 žáky, ročně zhruba tři miliony korun. Z toho jdou přes dva miliony z rozpočtu krajského města na platy vrátných a další peníze na dovybavení kamerových systémů.
„Velmi podstatné je, že se nám podařilo z rozpočtu uvolnit peníze na vrátné. Myslím si, že dnes jsou naše školy zabezpečeny nadstandardně. Budovy jsou zamčené po celou dobu výuky a chrání je několik kombinovaných systémů ostrahy,“ řekl náměstek primátora Petr Podhola, který má školství na starosti.
Magistrát se začal větší ochranou svých škol zabývat po tragédii ve Ždáru nad Sázavou, kde před třemi lety přišel po útoku schizofreničky o život jeden z žáků hotelové školy.
Například v ZŠ Bezdrevská na sídlišti Vltava mají čipy i příbuzní školáků, kteří jsou zapsaní ve školní družině. „Rodiče vejdou do vestibulu, přiloží čtečku ke snímači a v příslušném oddělení školní družiny se objeví jméno a ona pošle dítě sem k tomu rodiči. Dítě jde přes šatnu s dozorem,“ popsal její ředitel Pravoslav Němeček.
Některé rodiny si pořídí i pět čipů, aby mohli dítě vyzvedávat z družiny i další příbuzní, a škola má jistotu, že jsou to lidé, které pověřili rodiče. Čipy, co mají žáci, zase slouží i jako elektronická peněženka či ve školní jídelně. Nový čip stojí 200 korun, čip do družiny vyjde na 65 korun.
Ostraha školy je spolehlivá, do budovy nikdo zvenčí nepronikne. Ale má to i své minusy. „Před lety jsme propagovali otevřenou školu. Chtěli jsme, aby rodiče co nejvíc spolupracovali, chodili do hodin, podíleli se na všem. Dnes je to úplně opačně, i když nebráníme rodičům, aby se s učiteli domlouvali a chodili do školy,“ dodává Němeček.
