„Sexuální nauka v českém školství často ani neexistuje, to je její největší nedostatek,“ uvádí hned zkraje spolek Nesehnutí, který se sexuální výchovou zabývá a pořádá workshopy či vydává publikace.
Pokud na školách sexuální výchova je, velmi často se zaměřuje jen na základní biologické informace – jak funguje oplození, případně jak mu zabránit, v jakém věku obvykle přichází menstruace a podobně.
Kdy začít se sexuální naukou? Čím dřív, tím líp, klidně od narození. Zní to strašně kontroverzně, ale je to tím, že máme zafixované sexuální nauka = jak mít sex. Snažíme se ale ukázat, že to není jen o tom. Do sexuální nauky pro nás spadá i vyjádření emocí, ne/souhlasu, prevence násilí, vytváření vlastních hranic.
Nesehnutí
Organizace, které se sexuální nauce věnují, ji pak v rámci škol nejčastěji označují jako nejednotnou. To ostatně potvrzují i samotní žáci – podle průzkumu České středoškolské unie (ČSU) je nejčastějším zdrojem informací o partnerském a sexuálním životě internet, následují vrstevníci. Téměř polovina respondentů zároveň uvedla, že ve škole žádné informace o daných tématech nezískala.
Seriál Sexuální výchova v ČeskuSeriál iDNES.cz bude v několika článcích mapovat současný stav sexuální výchovy nejen v českém školství, ale také v rodinách. |
Nejčastěji je sexuální výchova zakomponovaná do biologie, kde souvisí s učivem o rozmnožovací soustavě. „Určitě je dobře znát biologickou stránku, ale ne každý sex nutně vede k těhotenství. Mladí lidé potřebují vědět, kromě toho jak těhotenství případně zabránit, i to, jak by měl sex vypadat,“ dodávají Nesehnutí.
Studujícím často není ani příjemné probírat citlivá témata s pedagogy, které denně potkávají v hodinách. „Necítím důvěru k pedagogovi. Navíc, většinou toto vyučují učitelé, které znám i z jiných předmětů. Je těžké se svěřovat někomu o svých pocitech a sexuálních problémech, když mě druhý den bude zkoušet před tabulí z matematiky,“ uvedl jeden z respondentů ČSU. A naopak - někteří kantoři a kantorky mohou mít obavy z otevírání daných témat, případně i z reakcí rodičů. Učitelé navíc často tápou, s kým otázky konzultovat či jak postupovat.
Jak o sexu mluvíte se svými dětmi? Popište svou zkušenost přes kontaktní formulář. |
Jak podotýká Eva Nováková, která založila projekt Mluvte s dětmi o sexu, co se týče sexuální výchovy a nauky, mluví se o takzvaném spirálovém modelu. To znamená, že čím je dítě starší, tím více informací potřebuje vědět, aby si vytvářelo dovednosti a postoje. Nyní však tento model funguje obráceně.
„Nejdřív děti i mladiství experimentují s tím, co ví nebo si zjistí na základě informací z internetu, od kamarádů a svých vlastních představ, a teprve potom se dozvídají, jak to je,“ nastínila.
Ženská sexualita? Stále tabu
Sexuální výchova je zařazená v učivu prvního i druhého stupně základní školy. Na prvním stupni se mu věnuje dvanáct vyučovacích hodin a témata se týkají zejména partnerství a vztahů. Na druhém se jedná o deset hodin, při kterých se řeší puberta, sexualita nebo pohlavně přenosné choroby.
Sexuální výchova je součástí Rámcového vzdělávacího programu (RVP) a škola má v jejím pojetí relativní volnost. Momentálně probíhají jejich RVP, současné koncepty už nestačí.
Od koho jste se dozvěděli nejvíce informací o sexu?
V sexuální výchově, ať už se označuje jakkoli, se podle Novákové prolínají tři věci: „Zdraví naší populace, kam nezbytně patří i sexuální zdraví, intimita a soukromí každého z nás, soukromí rodiny a její hodnoty, a tabuizovaná témata,“ vypočítala.
Témata jako první sex, potěšení, souhlas, vztahy, sexuální orientace, pornografie nebo třeba masturbace přináší podle Konsentu mladým lidem spoustu otázek, obav a nejistot. Na tyto otázky často neumí nebo nechtějí odpovědět ani rodiče, takže se mladí lidé obrací na vrstevníky, internet a pornografii.
Na pornu od šesti let. Českým dětem hrozí setkání s predátory i závislost |
Takové zdroje informací jsou samozřejmě problematické. „Kamarád, kterému také nikdo nepředal dost informací, těžko může dobře poradit. Pornografie je značně zkresleným obrazem sexu a sexuality, rozhodně není vytvářena jako učební pomůcka. Mladiství si tak můžou vštěpovat škodlivé vzorce vztahů a vytvářet zkreslené představy o tom, jak sex vypadá,“ uvádí.
Do jisté míry je stále stigmatizována také sexualita žen a dívek. „Různé stereotypy mohou vést k tomu, že se dívky o sexu stydí mluvit, natož dát najevo, co chtějí a co mají rády,“ uvádí Konsent s tím, že stereotypy samozřejmě dopadají i na chlapce a muže.
Například tím, že se od nich očekává, že sex budou chtít vždy nebo že se předpokládá, že se nemohou stát obětí násilí. V dotazníku ČSU přitom každý třetí uvedl, že ve škole nikdy informace o domácím násilí nedostal.
Andrejka se hladí ráda. Kniha pro 4leté o intimních partiích budí rozpaky |
Sexuální výchova je také téměř vždy heteronormativní. „Pokud už někdy otevře nějaké queer téma, bývá to často velmi stigmatizujícím způsobem a ve spojení s přenosem chorob, jako je HIV/AIDS,“ uvádí Nesehnutí.
Jak dodávají, mladým LGBTQ+ lidem pak chybí informace úplně a jsou vynecháni z konverzace jak fakticky, tak symbolicky.
Sexuální nauka a genderová rovnost jdou tedy ruku v ruce. „Budování vzájemného respektu, porozumění, odbourávání stereotypů pomáhá kvalitnímu sexuálnímu životu a partnerským vztahům, ale i společnosti obecně. Ve vztazích zároveň potřebujeme komunikovat a vnímat naše individuální potřeby, ne se orientovat skrze očekávání a stereotypy spojené s genderovými rolemi,“ dodávají Nesehnutí.
Souhlas, hranice a bezpečný prostor
Sexuální výchova by neměla být založena pouze na odstrašujících případech a negativitě, jak tomu v současnosti nezřídka je. „Neotěhotni, nenakaž se, nesmíš tohle, nesmíš tamto, tohle je špatně... to prostě nefunguje a v důsledku není k ničemu. Naopak pozitivní předávání informací a bezpečný prostor dá mladým lidem mnohem víc, nebude je tak zastrašovat a budou schopni se o takových tématech otevřeně bavit, ukázat svůj ne/souhlas,“ uvedli Nesehnutí.
S tím souhlasí také Konsent, který zdůrazňuje sociální aspekty sexuální nauky. „To je přístup, který začleňuje klíčová společensky-psychologická témata, jako je souhlas, tedy konsent, komunikaci vlastních hranic a respektování hranic druhého nebo třeba pestrost sexuality. Důraz by měl být kladen na vzájemný respekt,“ uvedli.
Biologické aspekty sexuality a početí a nepočetí už jsou podle organizací překonané. „Měl by to být především bezpečný prostor bořící mýty o sexu, vztazích, sexualitách a identitách, který všem umožní prožívat své vztahy autenticky,“ uzavírají pak Nesehnutí.
