Učitelka v deváté třídě rozdává test s otázkami opakující učivo osmého ročníku. Najdeme v něm otázky na typy svalstva u lidí, kolik je v těle kostí nebo stavbu srdce. Jedna se také ptá, před čím chrání hormonální antikoncepce. Sotva třetina dětí však odpoví správně a zbytek se zakoktává při vysvětlování.
Velký průzkum k sexuální výchověDeset otázek pro rodiče  |
„Jako součást biologie jsme měli začít geologií, ale po těch odpovědích jsem chtěla hned další den nakoupit okurky, banány i kondomy a začít to netradičně. Nakonec jsem se rozhodla to vzít víc od základu. Děti totiž nebyly schopné smysluplně odpovědět, jak to s tou antikoncepcí je. A to jsem to zkoušela na dvou třídách deváťáků. Takže probíráme, co k čemu slouží, jak tělo funguje a co sex pro život znamená,“ říká učitelka z jedné základní školy, která sdílí svoje zkušenosti anonymně na sociálních sítích.
„Podle mě si učitelé přehazují téma mezi sebou s tím, že to probere někdo jiný. Spousta škol ani nemá předmět Výchova ke zdraví, kde je na to více času. Proto obětuji pár hodin mineralogie a probereme více sexuální výchovu. Podíváme se na video ‚Souhlas s čajem‘ a nasazování kondomů si necháme na později. Ono je docela problém sehnat a nanosit do školy šedesát kondomů a okurek najednou,“ dodává začínající učitelka.
Citlivé téma, které někteří učitelé probírají neradi
Konkrétně antikoncepce je učivo konce osmého ročníku, ale je na něj málo času i kvůli akcím na závěr školního roku. Současně jde o průřezové téma, je tedy povinné sexuální výchovu probrat, ale v rozvrhu nejsou pevně stanovené hodiny. Často se tak probírá především tělesná stránka věci.
Sexuální výchova ve školeOslovení odborníci se shodují na tom, že:
|
„Pro některé pedagogy může být složité mluvit o sexu, takže se raději soustředí na jednoduchou biologii a jak neotěhotnět. To je samozřejmě důležité, ale stejně tak je důležité mluvit o potěšení, orgasmu a sociálních aspektech sexuálního života,“ říká Johanna Nejedlová ze spolku Konsent, který pořádá ve školách workshopy zaměřené na sexuální osvětu.
Odpovědi na otázky o sexu nejsou podle dětské psycholožky Jitky Jeklové jen v režii školy, ale především rodičů. Ne každé rodině je také příjemné, aby se o tak citlivé tématu mluvilo ve škole a chtějí s ním začít raději doma sami.
„Důležitá je komunikace mezi rodiči a školou, aby například rodina věděla o tom, že se téma bude probírat. Tak důležitá věc, jakou je sexuální výchova, nemá být jen na škole. Dítě může chybět a informace by pak nedostalo vůbec. Rodiče by naopak neměli na otázky odpovídat ‚na to máš ještě čas‘. Protože později už může být pozdě,“ doplňuje brněnská psycholožka a spolupráci radí také ministerstvo školství.
O sexu učit už malé děti, ale přiměřeně
Ideálně by měla podle sexuologů probíhat výuka od mateřské školy po vysokou, kontinuálně během celé doby studia a přiměřeně věku. Sexuální výchova je zařazená na první i druhý stupeň základní školy. Na prvním stupni se mu věnují dvanáct vyučovacích hodin, na druhém deset.
„V oblasti Člověk a jeho svět se probírají témata jako partnerství, manželství nebo vztahy v rodině. Součástí je také problematika osobního bezpečí a různých forem zneužívání, včetně toho sexuálního,“ popisuje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Na druhém stupni se probírá puberta, sexualita nebo choroby přenosné krví a pohlavím stykem, které jsou tématicky propojené do několika předmětů. Škola má v pojetí výuky volnost. Jestli využije konkrétní pomůcky, učebnice nebo externí odborníky záleží na vedení a vyučujícím. Často například organizují besedy se sexuology, psychology, neziskovými organizacemi nebo policií.
Průzkumy o znalostech sexu chybí
Rozsáhlejší data o vědomostech v oblasti sexuální výchovy nejsou, a to jak mezi školáky, tak dospělými. Poslední větší průzkum dělal Jaroslav Zvěřina a Petr Weiss z České sexuologické společnosti v roce 2013, který měl od roku 1993 pravidelné pětileté intervaly. Na rok 2018 už ale nesehnali peníze.
„Od roku 1993 se za deset let zvýšil podíl informovanosti o sexuální výchově ve škole téměř na dvojnásobek. Nicméně stále vedou informace od kamarádů a z internetu. Právě zavádějící webové informace by ale měly školy uvádět na pravou míru,“ říká Zvěřina a přikládá k tomu získaná čísla.
Před internetem varuje i sexuolog Radim Uzel. „Děti otázkám okolo sexu bohužel většinou nerozumí, nebo rozumí špatně. Často je to právě v důsledku ovlivnění dezinformacemi šířenými internetem. Před takzvaným kybersexem by ovšem měla být varována mládež všech věkových kategorií,“ dodává Uzel.
Sexuální výchova u nás a v zahraničí
„Neexistuje země, která by byla s úrovní své školní sexuální výchovy spokojená. Ve srovnání s Evropou jsme někde v polovině. Tradičně kvalitní je výuka v severských zemích. Existují ale i státy, kde sexuální výchova buď neexistuje, nebo je naprosto nedostatečná, jako například v Polsku či na Slovensku,“ doplňuje sexuolog Radim Uzel.
Sexuální výchova rezonovala ve vzdělávání několikrát. Už v roce 1995 se církev proti výuce sexuální výchovy bouřila a v tuzemských kostelích se předčítalo stanovisko biskupů k zavedení choulostivého tématu do škol. Církev měla tehdy jiný názor než ministerstvo. V té době byl ministrem školství křesťanský politik Ivan Pilip. Jeho předchůdce byl katolický kněz Petr Piťha, kterému si nikdo nedovolil nápad o výuce sexuální výchovy ani předložit.
Například ve Švédsku funguje sexuální výchova jako povinný školní předmět už od roku 1945 a děti soutěží v nafukování kondomů už ve školce. V českých školách je doporučení ministerstva platné od roku 2010, kde ji chce resort pojímat komplexně a v souvislostech, tedy nejen biologicky, ale i sociálně.
