Třetina učitelů tápe v sexuální výchově. Jako pomůcky volí okurky a banány

Děti přemítají o významu antikoncepce, používání kondomu, menstruačním cyklu žen nebo prevenci proti pohlavním chorobám. Sexuální výchova byla na školách léta tabu, někteří ministři o její výuce nechtěli slyšet a dodnes se neučí ideálně. „Nejméně třetina pedagogů není k výuce sexuální výchovy vhodná,“ říká sexuolog Radim Uzel.

Učitelka v deváté třídě rozdává test s otázkami opakující učivo osmého ročníku. Najdeme v něm otázky na typy svalstva u lidí, kolik je v těle kostí nebo stavbu srdce. Jedna se také ptá, před čím chrání hormonální antikoncepce. Sotva třetina dětí však odpoví správně a zbytek se zakoktává při vysvětlování.

Velký průzkum k sexuální výchově

Deset otázek pro rodiče

„Jako součást biologie jsme měli začít geologií, ale po těch odpovědích jsem chtěla hned další den nakoupit okurky, banány i kondomy a začít to netradičně. Nakonec jsem se rozhodla to vzít víc od základu. Děti totiž nebyly schopné smysluplně odpovědět, jak to s tou antikoncepcí je. A to jsem to zkoušela na dvou třídách deváťáků. Takže probíráme, co k čemu slouží, jak tělo funguje a co sex pro život znamená,“ říká učitelka z jedné základní školy, která sdílí svoje zkušenosti anonymně na sociálních sítích.

„Podle mě si učitelé přehazují téma mezi sebou s tím, že to probere někdo jiný. Spousta škol ani nemá předmět Výchova ke zdraví, kde je na to více času. Proto obětuji pár hodin mineralogie a probereme více sexuální výchovu. Podíváme se na video ‚Souhlas s čajem‘ a nasazování kondomů si necháme na později. Ono je docela problém sehnat a nanosit do školy šedesát kondomů a okurek najednou,“ dodává začínající učitelka.

Citlivé téma, které někteří učitelé probírají neradi

Konkrétně antikoncepce je učivo konce osmého ročníku, ale je na něj málo času i kvůli akcím na závěr školního roku. Současně jde o průřezové téma, je tedy povinné sexuální výchovu probrat, ale v rozvrhu nejsou pevně stanovené hodiny. Často se tak probírá především tělesná stránka věci.

Sexuální výchova ve škole

Oslovení odborníci se shodují na tom, že: 

• děti předškolního věku by se měly učit o svém těle, co jiným nedovolit dělat s jejich tělem, že mohou být oběti sexuálně míněných deliktů a učit se slovníku a vyjadřování 
• na základní škole přidávat základy reprodukční biologie, tělesných pochodů nebo jak bránit svoje soukromí na internetu a sociálních sítích
• na střední škole se věnovat rodičovství, prevenci nechtěného těhotenství a sociálnímu aspekt sexu, který je součástí vztahů a zdrojem potěšení
• na vysoké škole pak probírat prevenci sexuální trestné činnosti

„Pro některé pedagogy může být složité mluvit o sexu, takže se raději soustředí na jednoduchou biologii a jak neotěhotnět. To je samozřejmě důležité, ale stejně tak je důležité mluvit o potěšení, orgasmu a sociálních aspektech sexuálního života,“ říká Johanna Nejedlová ze spolku Konsent, který pořádá ve školách workshopy zaměřené na sexuální osvětu. 

Odpovědi na otázky o sexu nejsou podle dětské psycholožky Jitky Jeklové jen v režii školy, ale především rodičů. Ne každé rodině je také příjemné, aby se o tak citlivé tématu mluvilo ve škole a chtějí s ním začít raději doma sami.

„Důležitá je komunikace mezi rodiči a školou, aby například rodina věděla o tom, že se téma bude probírat. Tak důležitá věc, jakou je sexuální výchova, nemá být jen na škole. Dítě může chybět a informace by pak nedostalo vůbec. Rodiče by naopak neměli na otázky odpovídat ‚na to máš ještě čas‘. Protože později už může být pozdě,“ doplňuje brněnská psycholožka a spolupráci radí také ministerstvo školství.

O sexu učit už malé děti, ale přiměřeně

Ideálně by měla podle sexuologů probíhat výuka od mateřské školy po vysokou, kontinuálně během celé doby studia a přiměřeně věku. Sexuální výchova je zařazená na první i druhý stupeň základní školy. Na prvním stupni se mu věnují dvanáct vyučovacích hodin, na druhém deset.

„V oblasti Člověk a jeho svět se probírají témata jako partnerství, manželství nebo vztahy v rodině. Součástí je také problematika osobního bezpečí a různých forem zneužívání, včetně toho sexuálního,“ popisuje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. 

Na druhém stupni se probírá puberta, sexualita nebo choroby přenosné krví a pohlavím stykem, které jsou tématicky propojené do několika předmětů. Škola má v pojetí výuky volnost. Jestli využije konkrétní pomůcky, učebnice nebo externí odborníky záleží na vedení a vyučujícím. Často například organizují besedy se sexuology, psychology, neziskovými organizacemi nebo policií.

Průzkumy o znalostech sexu chybí

Rozsáhlejší data o vědomostech v oblasti sexuální výchovy nejsou, a to jak mezi školáky, tak dospělými. Poslední větší průzkum dělal Jaroslav Zvěřina a Petr Weiss z České sexuologické společnosti v roce 2013, který měl od roku 1993 pravidelné pětileté intervaly. Na rok 2018 už ale nesehnali peníze.

„Od roku 1993 se za deset let zvýšil podíl informovanosti o sexuální výchově ve škole téměř na dvojnásobek. Nicméně stále vedou informace od kamarádů a z internetu. Právě zavádějící webové informace by ale měly školy uvádět na pravou míru,“ říká Zvěřina a přikládá k tomu získaná čísla.  

Před internetem varuje i sexuolog Radim Uzel. „Děti otázkám okolo sexu bohužel většinou nerozumí, nebo rozumí špatně. Často je to právě v důsledku ovlivnění dezinformacemi šířenými internetem. Před takzvaným kybersexem by ovšem měla být varována mládež všech věkových kategorií,“ dodává Uzel.

Sexuální výchova u nás a v zahraničí

„Neexistuje země, která by byla s úrovní své školní sexuální výchovy spokojená. Ve srovnání s Evropou jsme někde v polovině. Tradičně kvalitní je výuka v severských zemích. Existují ale i státy, kde sexuální výchova buď neexistuje, nebo je naprosto nedostatečná, jako například v Polsku či na Slovensku,“ doplňuje sexuolog Radim Uzel.

Sexuální výchova rezonovala ve vzdělávání několikrát. Už v roce 1995 se církev proti výuce sexuální výchovy bouřila a v tuzemských kostelích se předčítalo stanovisko biskupů k zavedení choulostivého tématu do škol. Církev měla tehdy jiný názor než ministerstvo. V té době byl ministrem školství křesťanský politik Ivan Pilip. Jeho předchůdce byl katolický kněz Petr Piťha, kterému si nikdo nedovolil nápad o výuce sexuální výchovy ani předložit.

Například ve Švédsku funguje sexuální výchova jako povinný školní předmět už od roku 1945 a děti soutěží v nafukování kondomů už ve školce. V českých školách je doporučení ministerstva platné od roku 2010, kde ji chce resort pojímat komplexně a v souvislostech, tedy nejen biologicky, ale i sociálně.