Jeden z důležitých argumentů pro uzákonění eutanázie je její preventivní funkce ve vztahu k „amatérským, předčasným" sebevraždám.

Lidé trpící bolestí a bezmocí často nevidí jinou možnost, než svůj život ukončit, a to mnohdy drasticky a s ohrožením dalších lidí (skok pod vlak). Pokud vážně nemocný člověk ví, že může v budoucnu využít legální eutanázii, v řadě případů „odloží" provedení sebevraždy a vyhledá pomoc.

To je situace v řadě států, např. v zemích Beneluxu, nově i v Rakousku. U nás politici váhají, případně odmítají (až na jednotlivce) uzákonění eutanázie.

„Spolek pro uzákonění eutanazie bude i nadále usilovat o získání veřejné podpory a zmenšení utrpení tisíců Čechů," uvedl Milan Hamerský, předseda spolku http://www.ProEutanazii.cz

Stačí mít dispozice k depresí a je vymalováno. Dnešní doba tomu hodně nahrává. V médiích snad není jediný pozitivní článek, všude se píše o neschopné vládě, inflaci, drahých energiích, válce na Ukrajině. To jsou všechno stresory, které rozvoj deprese podporují. Pokud se k tomu přidají narušené mezilidské vztahy, což je v dnešní rozdělené společnosti normální, je rozvoj deprese pravděpodobný. Je sice k dispozici široké spektrum antidepresiv, ale problém je v tom, že si člověk často ani neuvědomí, že jde o depresi, k lékaři nejde a neléčí se. Pak je sebevražda pouze otázkou doly deprese..

A to ještě spousta sebevražd je ve statistikách maskovaná jako nehody nebo nešťastné náhody.

Znal jsem několik lidí, kteří spáchali sebevraždu - lidi, do kterých bych to nikdy neřekl - prostě žádný varovný signál , takže i pomoc je velmi problematická.

Jen ze zaměstnanců firmy, kde pracuji spáchalo sebevraždu za posledních 20 let 7 lidí. Je to velký problém.

A můžu ještě soutěžit v juniorské kategorii, když už mi bylo dvacet?

Také uvažuji nad sebevraždou, zcela vážně, a to už nepatřím k nějaké mladé generaci, špatný zdravotní stav a díky tomu dlouhodobě špatná životní situace mě postupně dohání k tomu nejhoršímu, ale ono je to pro člověka nakonec vysvobození, proto se ty sebevraždy dějí

Pane Veselý, vždy existuje nějaké řešení, vždy je třeba myslet na své blízké, to oni budou potom truchlit a vyčítat si, že šlo třeba něco udělat, ale nevšimli si. Za dva roky skončí tato hrůzovláda a snad už konečně lidé zvolí někoho, kdo tuto zemi nebude chtít jen vydrancovat. Přeji krásný den.

Čím více sebevrahů, tím méně sebevrahů.

Na jednu stranu smutné, ale je obraz dnešní doby. Snowflakes generace.

To je doba.... je ovšem s podivem, že kupříkladu v sedmdesátých letech byl průměrný počet sebevražd okolo 2500 ročně a ten podíl mladých vloček byl v absolutním čísle vyšší než dnes.

"Má-li nejmladší generace domov ve sjednocené Ev­ropě, možnost registrovaného partnerství, šan­ci volného cestování, neomezenou volbu zába­vy, měkké tresty za delikty, přes sto televizních kanálů, perfektní antikoncepci, vysoko­školský titul za pár týdnů (event. „za pár ba­bek"), dostupnost sexuálního vyžití na kaž­dém kroku, střídavou péči po rozvodu, mož­nost likvidace těhotenství, fantastické deodo­ranty, stejné šance v podnikání, garantovaná lidská práva a nezcizitelné občanské svobody, tedy všechno to, co předchozí generace nemě­ly, proč mi plní psychiatrickou ordinaci, proč utíká do drogového opojení a proč páchá sebe­vraždy?

Mladí lidé, kteří se rodí s čistým srdcem, musejí dýchat hodnotový smog, který jim vy­tvořily předchozí generace."

Dr. Max Kašparů, Lidové noviny 20.3.2012

No jo, ona se má v zásadě každá generace stejně, ale mění se podmínky a náplň života.

Ti starší měli méně možností i vymožeností, ale třeba z hlediska časových kritérií méně stresu. Život byl přeci jen pomalejší.

Dnes může každý kdokoliv cokoliv a osladit si život různým způsobem, ale doba se překotně mění a nároky rostou. A ne každý je schopen předností dneška využít. Ve výsledku mu pak zůstane jen ten narůstající stres nebo pocit neúspěchu.

Tak to jsem v poho. Já už mladší kategorie rozhodně nejsem.