Setkali jsme se v centru Hradce Králové ve vašem obchodě. Přitom se dost podílíte na projektu Dárek pro Putina. Jak jste se k němu dostal?
Oslovil mě Dalibor Dědek někdy na konci března či začátku dubna s tím, že na mě dostal telefonní číslo od mé bývalé kolegyně z Českého rozhlasu. Protože jsem tři roky dělal projekt Ježíškova vnoučata. Byl jsem totiž šéfredaktor Českého rozhlasu. Dalibor sháněl někoho, kdo by pomohl ukrajinské ambasádě nakopnout mediální zájem o její účet, na který tekly peníze na nákup zbraní.
Takže náhoda?
Nevím jestli to vzniklo náhodou. Znal Ježíškova vnoučata, tak věděl komu volá. Projekt tehdy velmi dobře fungoval a byl vlastně v mnoha věcech velmi podobný jako je právě zbraněproukrajinu.cz. Udělal jsem mu nějaký základní koncept, vedli jsme o tom nějaké diskuze. Namotal jsem do toho spoustu lidí, kteří jsou v tom anonymně. Jedná se třeba o experty na marketing. No a postavili jsme fiktivní e-shop, který funguje dodnes.
Dárek pro PutinaKampaň na podporu Ukrajiny. Lidé prostřednictvím iniciativy mohou přispět například na mobilní protivzdušnou obranu či munici pro tank Tomáš. Právě na tank T-72 se již lidé ve sbírce složili. |
Čí to byl vlastně nápad, že si lidé budou fiktivně kupovat zbraně?
Ono se to nabízelo. Ve chvíli, kdy děláte crowdfunding (skupinové financování pozn. red.), tak vlastně musíte lidem něco nabídnout. Na začátku jsme si řekli, že jim alespoň nabídneme možnost, aby si proklikali v nějakém základním seznamu zbraní a udělali si představu, kolik dané zbraně stojí. Protože je to strašně důležité. Každá koruna umí pomoci, ale málokdo si umí představit, jak drahé zbraně jsou.
Války se nevyhrávají dětskou výživou
Tak jsme si řekli, uděláme fiktivní e-shop, uděláme tam základní charakteristiky daných zbraní a k čemu se používají. Jsou to informace, které se dají na internetu dohledat velmi jednoduše. V zásadě je ale nikdo nikdy neshromáždil touhle formou, která by byla pro lidi uživatelsky přítulná.
Jak hodnotíte dosavadní fungování iniciativy?
Na začátku mi spousta lidí říkala, že se v České republice nedá dělat marketing zbraní. Já jsem jim ale říkal, že žijí ve velkém omylu. Projekt nedělá marketing zbraním, ale něčemu úplně jinému. Dělá reklamu ukrajinské armádě a jejich bojovému duchu, který je ohromný. Čím více slyším historek o lidech z Ukrajiny, který chtějí jít válčit, protože je prostě rozčiluje, že jsou Rusové na území, kde nemají, co dělat, tak tím více se do toho potápím.
Po zbraních energie. Dárek pro Putina chce odpojit ruské budovy, spustil petici |
Upřímně řečeno, když děláte marketing, tak je vždycky důležité mít super produkt. Když budete mít auto, které bude stát za prd a vy budete tvrdit, že je skvělé, tak nikdy nebude kampaň fungovat. Když budete mít produkt, který je senzační a uvěřitelný, a to ukrajinská armáda je, tak to fungovat bude.
Jaký je podle vás další důvod?
Za druhé si myslí, že jsme se šťastně trefil do nějaké poptávky. Řada lidí včetně mě, má projekt jako psychoterapeutický. Lidé, kteří jsou z toho nešťastní, frustrovaní nebo jednoduše naštvaní, tak to chtějí řešit efektivně. V této zemi je spousta skvělých humanitárních organizací a spousta super lidí tam posílá straně moc peněz. To je paráda. Jenomže já si stále myslím, že humanitární organizace jako takové řeší až následky války. Projekt řeší příčinu.
Kdyby nebyla válka, tak se nepotřebujete starat o uprchlíky z války, nemusí se řešit lidé, kteří tam mrznou. To je ta podstata. Války se nevyhrávají dětskou výživou, když to přeženu. Od spousty lidí, a to je strašně zajímavé, dostávám poměrně dost ohlasů – já jsem strašný pacifista, nechci mít nic se zbraněmi společného, ale komunikace kolem projektu mě dovedla k tomu, že občas na zbraně přispěji. Prostě věřím k tomu, že zbraně mohou vést k míru.
Projekt dělá dobré jméno České republice
Za třetí projekt je super v tom, že dělá na mezinárodní úrovni dobré jméno České republice. Nemyslím tím politiky nebo úředníky. Myslím tím Česko jako místo, kde žijí nějací lidé z nichž většina prostě nemá v hlavě šrot.
Ještě se vrátím k reklamě na zbraně. Měli jste kvůli tomu nějaké problémy, i když se jedná o fiktivní e-shop?
Reklama na zbraně je velmi regulovaná. My třeba nemůžeme mít reklamu na sociálních sítích. Zkoušeli jsme to legálně. Přes nějakou firmu jsme se dostali k etické komisi Twitteru, kde jsme se pokoušeli vysvětlit, že nejsme e-shop se zbraněmi, ale dobročinná organizace, která se snaží, aby lidé posílali peníze na účet, ze kterého se poté nakupují zbraně. Jak je všechno naprosto nekompromisní, tak se nám vlastně nepovedlo.
Spějem k válce, či míru? Hajlujícího Putina v Praze posprejoval vandal |
Povedla se nám ale jiná věc, ve které nám pomohla Česká televize. Někdy v květnu nebo červnu vysílala měsíc spot, který jsme podle jejich požadavků upravili. Vím, že jedna věc je zákon, ale druhá věc je duch toho zákona. My fakt nejsme e-shop, kde si můžete koupit bouchačku.
Iniciativa ale přes zákaz kampaně funguje hlavně na Twitteru...
Jasně, Twitter je silný generátor peněz, které tečou na účet. Dál nám samozřejmě pomáhá ohledně zmínek ve velkých médiích nebo akcí, které děláme. Příkladem je socha Putina, která stojí v pražských Dejvicích.
Místo Koněva hajlující skřet Putin. Sochař ho posadil na plynový kohout |
Pomáháte Ukrajině. Byl jste se tam i podívat?
Já mám Ukrajinu doma. U mě na chalupě bydlí ukrajinská rodina, a to od 15. března. Mám tam ale naplánovanou cestu na druhou polovinu ledna. Strašně se tam těším. Těším se hlavně na dvě věci, a to až se podívám do Mykolajiva. Rodina, která je u mě z něj totiž pochází. Stále o městě vypráví. Pak se těším až pojedeme na mejdan na ukrajinský Krym. Myslím si, že v létě to bude super párty.
Myslíte, že bude v létě po válce?
Myslím si, že bude. Bude to stát ještě spousty peněz, ale myslím, že válka skončí relativně rychle. Svět nemůže dopustit, aby to trvalo dlouho. Když nemám, co dělat, tak přemýšlím, jak ta válka skončí...
Na Hummer H1, který má sloužit lékařům v první linii, lidé přispěli miliony |
Když se ještě vrátím k projektu. Byla chvíle, kdy jste si řekl, že na to nemáte už nervy?
Vůbec ne. Tohle je strašně dobré. Protože mám rád, když dělám věci, který mě baví. Většinou to nemilovaly moje přítelkyně. Moje žena to ale velmi dobře snáší. Já ji vždycky říkám, že jí po válce zařídím nějaké vyznamenání (smích).
Když děláte něco, co vás baví, tak je to skvělý bonus. Nemusíte se do práce nutit a máte skvělou zpětnou vazbu, kdy vám lidé děkují. Najednou vám začne fungovat Twitter, kde trochu žertujete. Třeba začnete mudrovat nad tím, jak se bude jmenovat tank. Pak zavoláte kamarádovi, což je jeden z komické dvojice historiků Přepište dějiny Martin Groman a ten mi říká ať to neřeším. Ať se jmenuje Tomáš. Jednak, že si mohu hrát s tím – to máš Putine a jednak mohu odkazovat na Tomáše Garrigua Masaryka.
Potřebujeme lidem něco nabídnout
Pak odjede Tomáš a začnete přemýšlet nad tím, jak se budou jmenovat mobilní protivzdušná obrana. Zase jsem to řekl kamarádům a pak mi v noci jeden z nich volal, že na to přišel a bude to Viktor. Vytvoříte kolem sebe síť lidí, kteří projektu fandí a pomáhají.
Tak to máte hodné kamarády...
No a pak se vám dějí takové věci, že přijdete domů, pustíte si televizi a v ní ukrajinský předseda vlády mluví o našem tanku. Tak si říkáte, že je to prostě super.
Navážu na Tomáše, který obletěl i světová média...
Jasně. Pak sedíte doma, mlsáte víno a najednou čtete, že vláda USA společně s Holandskem na Ukrajinu posílá 90 tanků ve stejné konfiguraci jako má Tomáš. Nebude vám to vrtat hlavou, ale možná je to opravdu tak, že si někdo všiml, že takový tanky jsou.
Vím, jak to bylo. Tehdy zavolali do fabriky, kde jim řekli, že tanky nemají. Respektive, že jich má 90 objednaných Maroko, 30 se dodává v prosinci a další potom... abych nevykecal něco tajného. Začali tedy vyjednávat s Marokem, které se rozhodlo, že dva roky objednanou dodávku přenechá Ukrajině. Platilo to ale Holandsko s USA.
Proč zrovna modernizovaný tank T-72?
Velmi rychle jsme zjistili, abychom mohli hrát hru na crowdfunding, tak potřebujeme lidem něco nabídnout. Tak jsme začali jednat s ministerstvem obrany, které zprostředkovává diskuzi s Ukrajinou jestli vůbec tu věc chtějí. Vy jim tam musíte posílat věci, které chtějí. Chtěli tank, který zrovna byl. Teď máme v plánu další zbraň, které se vyrábí v Česku.
Dali jsme do tanku dopis a trička
Je s tím vždycky trochu běhání, ale pro lidi je příjemné, že přispívají na něco konkrétního, co má nějaký příběh. Když jsme po Tomášovi měli kampaň, kde jsme vybírali na munici, tak ne, že by to nefungovalo, ale umím si představit, že jedna konkrétní zbraň je příjemnější pro pocit. Máte k tomu video, kde vidíte, co tam věc umí dělat.
Kup granát za tisícovku, tank za 30 milionů. Začíná nová kampaň pro Ukrajinu |
Víte, kde jsou vámi vybrané zbraně, třeba tank Tomáš nasazeny?
Je to plně v rukou Ukrajiny. Posílali jsme tam nějaké drony, kde jim nějaké odešly. Nemáme na ně zpětnou vazbu, ale víme, že tam jsou. O tanku Tomášovi nevíme nic. Znám jednoho člověka, který ví, kde byl nasazen. Ale já doufám, že jednou na stránkách generálního štábu Ukrajiny se objeví video, kde bude Tomáš a já se dozvím, kde opravdu přesně je.
Dali jsme do tanku dopis a trička. Já tomu zase rozumím, nehrajeme si na písku. Z mnoha důvodů je to tajný. Být ruský propagandista, tak se pokusím Tomáše zlikvidovat během deseti minut, abych ukázala, jak skončil. Ke crowdfundingu patří také ještě jedna věc, a to, že lidem něco dáváte. To je věc, která poměrně funguje.
Teď asi narážíte na tričko „Fu*k you Putin“...
Inspirací pro tohle tričko – kostra ruky se žlutomodrým náramkem je fotka, kterou někdo vyfotil při odkrývání masového hrobu. Byla tam ruka, kde již bylo minimum tkání a na ni byl náramek. Ruka patřila ukrajinskému vojákovi, který se jmenoval Sehrej Sova. Tělo identifikovali. Jeho manželka dostala nejvyšší řád Ukrajiny.
Člověk, který vytvořil je skvělý designér a výtvarník Dodo Dobrík. Jednoho dne mi poslal PDF, kde byla tahle ruka a k tomu napsal „Fu*k you Putin.“ Říkal mi, že je hodně naštvaný a ať si s tím dělám, co chci. Já jsem to vzal a dal jsem to na Twitter. Pod ten obrázek Dana Drábová napsala – Nechtěli byste z toho udělat tričko? Za dvě hodiny měl její komentář přes dva tisíce lajků. Tím jsem považoval průzkum trhu za ukončený a nechali jsme z toho udělat tričko.
Hodně vás podporuje ministryně obrany Jana Černochová. Jste s ní v kontaktu?
Ano, jsme. My jsme se neznali, ona nám napsala. Začali jsme si povídat. V pátek večer mi napsala – Dobrý den, Martine, já někam jedu a potřebovala bych tři tyhle trička a rovnou poslala print screen platby.
Máte představu, jak by projekt mohl fungovat po válce?
Já vlastně nevím. Ukrajinu čeká hodně problémů. Jedním z nich bude odminování. Dneska je tam zaminované území, které je velké jako Morava. Vezměte si, že na jaře na území, která jsou osvobozená vyjedou traktory. Tempem, kterým se to dneska dělá by to trvalo několik let. Bude to hrozně silné téma.
Jedna věc bude obnovit zemi a její infrastrukturu. Druhá věc bude udělat zemi pasivně bezpečnou. K tomu patří právě odminování. Za mě to je jedno ze silných témat, kterého bychom se i my po válce mohli zmocnit, ale uvidíme, kam se to vyvine.
Ještě rychle se vrátím k Viktorům. Na kolik jich je již vybráno?
Skoro na 11. (stav k 19. prosinci pozn. red.)
Jak vlastně dostáváte zbraně na Ukrajinu?
To naštěstí neděláme my. To je proces, který trvá strašně dlouho. Naštěstí ho lidé z ministerstva obrany poté, co začala válka opravdu zrychlili. Ve chvíli, kdy chcete vyvézt jakoukoliv zbraň, tak mimo jiné, že potřebujete licenci, tak musíte mít hromadu různých povolení. Dneska se zbraně bedlivě sledují a hlídá se, kde skončí. Nemělo by se stát, že někomu prodáte zbraň a on ji prodá dál.
Fu*k you Putin, přidávají se Drábová nebo Kalousek ke kampani |
Ve chvíli, kdy se na to vybere, tak někdo na ukrajinské ambasádě podepíše objednávku. Poté začne proces fyzického razítkování. Potom se vlastně výrobce postará o transport a další věci.
Fyzicky tedy zbraně nevidíte?
Můžete. Já jsem třeba na Tomáše neměl čas se jet podívat. Byli tam kluci z ministerstva obrany.
Setkáváte se naopak s tím, že vám lidé vybírání na zbraně vyčítají?
Ano, ale twitterový účet je plný lidí, kteří za to dýchají. Komunikace s lidmi, kteří říkají, že tím, že posíláme někam zbraně, tak prodlužujeme válku, je prostě nesmysl. Jsme na to taky už zvyklý, není to nic strašidelného.
Já mám takovou ideu. Rád bych tyhle lidi pozval na pivo po válce, abychom si to vyříkali. Až bude po válce, tak my si vždycky v našem týmu říkáme, že se v šest večer potkáme u Kalicha. Ten den je tam mejdan. Zarezervujeme hospodu, zaplatíme to a tam si to všechno řekneme. Já jsem za ten půl roku pochopil jednu jedinou věc. Ukrajinci se nikdy nevzdají. Nikdy.