Ministerstvo zdravotnictví plánuje změnit od ledna způsob očkování proti infekčním nemocem. Nově se zavede horní lhůta pro očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (MMR vakcína). Hexavakcína by se měla očkovat ve schématu 2+1, přičemž poslední dávku by děti dostaly nejpozději v jednom roce.
Je to komplexní změna celého zákona, a protože to má nějaké ekonomické dopady, museli jsme zvážit pozitiva a negativa. Výrazně náročnější to bude v zavedení pneumokokové vakcíny pro seniory starší 65 let. A zároveň budou mít chlapci možnost očkování proti viru HPV.
Naopak, u hexavakcíny jsme přešli na úspornější schéma 2+1, protože máme dostatek důkazů a v řadě evropských zemí již tento model aplikován je. Pro laika to znamená, že z toho schématu, které jsme tu měli, vypadne prostřední dávka. Takže bude jedna dávka mezi druhým a třetí měsícem, dávku mezi třetím a čtvrtým měsícem nedostane a bude až mezi čtvrtým a pátým měsícem.
Děti by takzvanou MMR vakcínu musely dostat do 18. měsíce, druhá dávka by se pak odsunula na pátý až šestý rok dítěte. Proč jste zavedli takovou hranici?
Dostali jsme se do situace, že zejména v Evropské unii nyní probíhá řada epidemií spalniček, což je až zarážející, protože toto onemocnění mělo být v tuto chvíli již eliminováno. Bohužel jsou spalničky velmi závažné. V Rumunsku na ně v poslední době zemřelo 34 osob, což je v 21. století naprosto neuvěřitelná věc. My jsme se tak rozhodli ne primárně kvůli spalničkám, máme tady spíše problém s epidemií příušnic.
Zatímco u ostatních očkování je poměrně úzký interval, kdy se aplikuje další dávka, u MMR tomu tak není. V Evropě máme zkušenosti s odstupem druhé dávky od první šest měsíců až jedenáct let. My jsme byli na nejnižší hranici, měli jsme šest měsíců mezi první a druhou dávkou, ale na základě sérologických přehledů se ukazuje, že imunitní systém nedokáže držet tuto hladinu do vyššího věku. Proto se rozhodlo, že se dávka posune na pátý až šestý rok a tím se překlene věk adolescentů a mladších dospělých, aby nedocházelo k epidemiím.
Roman PrymulaV letech 2004 až 2009 byl děkanem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, poté byl jmenován ředitelem Fakultní nemocnice Hradec Králové. Minulý rok byl z pozice odvolán kvůli střetům zájmů. Je předsedou České vakcinologické společnosti a předsedou poradního sboru hlavního hygienika pro epidemiologii. Zároveň je od roku 2017 náměstkem ministra zdravotnictví. Zastává i další významné funkce v Česku i zahraničí, stojí například v čele Central European Vaccine Advisory Group. |
Liga lidských práv i spolek Rozalio si stěžují, že doporučeno je očkovat v 15. měsíci a nejpozději do 18. měsíce. Budou na to tedy jen tři měsíce.
Jejich cílem je kalendář rozvolnit, co nejvíce by to šlo. Vzali jsme v potaz jejich volání po schématu 2+1 u hexavakcíny. Na druhou stranu u méně dávkových schémat musíme být přísnější. Naopak u MMR je interval možno rozšířit, nebudou na to jen tři měsíce. Bude možnost aplikovat dávku MMR od 12. měsíce. Ale nemění to nic na tom, že do 18. měsíce k očkování musí dojít. Ta hranice je podle mého názoru jediná restriktivní věc, která je ve vyhlášce navíc.
Když k tomu někteří přistoupí až ve čtyřech letech, to je přesně to, co nepotřebujeme. Pokud chceme spalničky nějakým způsobem kontrolovat, měli bychom začít očkovat v nějakém rozumném věku.
Pokud bude jasný důkaz toho, že dítě nemohlo být očkované, když bude mít vysoké horečky nebo bude akutně nemocné, tak může dojít k odložení. Mě fascinuje, že si všichni stěžují na ten interval mezi dávkami, přitom byl vždycky – mělo se očkovat mezi 15. a 18. měsícem.
Spalničkami jsou nakaženy převážně děti, anebo spíše dospělí?
Je to otázka obojího. Když se podíváme na epidemie, vyskytují se u dětí, které jsou neočkovány. U spalniček potřebujeme proočkovanost až 95 procent, teď už ani tohoto čísla nedosahujeme. Realita je někde kolem 93 procent, ale jsou i alarmující data o pouhých 90 procentech v některých regionech.
Chybí přehled o tom, kdo byl a nebyl očkován
Jaká je obecná proočkovanost v Česku?
Mírně klesá, pohybuje se přibližně okolo 93 procent. Nemáme tady žádný imunizační registr, který by zaznamenával, kdo byl a nebyl očkován.
Čím si to vysvětlujete?
Vzhledem k tomu, jak děsivé informace se šíří po sociálních sítích, tak jsou lidé schopni hledat různé výjimky a obstrukce, jak se tomu nepodrobit. Samozřejmě jsou některé cesty legální, ale to, co je pro mě naprosto nepřijatelné, je, že někteří lékaři jsou ochotni zapsat, že dítě je očkované, a ve skutečnosti vakcínu vystříknout do umyvadla. Jestli to prokážeme, tak takové lékaře budeme bez milosti trestat způsobem, který může vést až ke ztrátě diplomu. To je věc, která je za rámcem naší tolerance.
Jak se stavíte k individuálním očkovacím plánům rodičů? Dítě dostane nějaké základní dávky a zbytek, až když má silnější imunitu a nastupuje třeba do školy.
Cokoliv je víc než nic. Ale dramaticky s tím nesouhlasím. Oni si často ne úplně soudně uvědomují, že takhle je to se vším v medicíně. Když si řeknu, že si dám alternativní schéma antibiotik, tak to znamená, že ho budu brát třeba jen každý druhý den, ne denně, a ve finále to povede k tomu, že hladina antibiotika mi spadne pod terapeutickou úroveň a mikroorganismy už nebudu zabíjet, takže zase začnou růst, léčba tedy bude mnohem delší nebo bude neúspěšná.
U těch vakcín je to tak, že hladiny protilátek, které by se v optimálním schématu dostaly na nějakou úroveň, tak budou na mnohem nižší úrovni, to znamená, že vydrží podstatně kratší dobu a může dojít k tomu, že za pět let tady bude nějaká infekce a člověk nebude chráněn, protože jeho schéma nebylo adekvátní. A to mi na tom vadí nejvíc. Některé ty matky se k tomu staví způsobem, že jsou majitelem dítěte a bezezbytku rozhodují o tom, co dítě může a nemůže. Dítě je ale potřeba chránit.
Není právě problém v tom, že se, jak jste již zmiňoval, na sociálních sítích šíří různé neověřené informace, kterým lidé uvěří? Že nemají dostatek relevantních informací, na jejichž základě by se rozhodovali?
To je opravdu problém, ministerstvo má v tomto obrovský skluz. Třeba proočkovanost proti chřipce je u nás minimální v porovnání s Evropou. Stát neudělal žádnou řízenou kampaň, která seriózně vysvětlí, že opravdová chřipka je onemocnění, které je závažnější, než si myslíme, a může se na ni i zemřít a vakcína má takovou a takovou činnost.
Vakcína proti spalničkám povinně do 18 měsíců. Stát chce zpřísnit očkování |
Většina lidí ale nemá s chřipkou problém. Pro koho je tedy vhodná?
Je tam vazba na věk. Pokud je člověk zdravý a nemá žádné komplikace a chřipkou onemocní zřídka, tak není nutné, aby byl mezi 18 a 50 lety očkovaný. Pokud má ale člověk chřipku každý rok, tak bych to zvážil, natož když je mu nad 60 let. Čím je člověk starší, tím slabší má imunitní systém, který se pak s nemocí nedokáže účinně poprat.
Jste předsedou České vakcinologické společnosti. Setkáváte se sám s rodiči-odpůrci očkování? Debatujete s nimi o výhodách či nevýhodách očkování?
Často se mi stává, že rodiče, kteří jsou zpočátku negativně nastavení k očkování, po rozhovoru změní názor. Jsou například negativně nastaveni proti systému, přitom proti očkování jako takovému nic nemají. Tehdy se s nimi dá racionálně mluvit. Pak jsou tu jedinci, kteří v systému působí naprosto destruktivně a šíří nepravdivé informace. Setkal jsem se s matkami, které zaplatily nehorázné peníze za detoxikaci po očkování či za nějaké šetrné vakcíny, ačkoli sám netuším, co si pod tím představit.
Tím, že jsou „negativně nastaveni proti systému“, myslíte, že jim vadí povinnost očkování v konkrétním věku?
Po mých zkušenostech vím, že „povinnost“ je jen záminka. Až se tady nastaví systém dobrovolného očkování, tak se přestane úplně očkovat. Já tvrdím, že by se jim nejvíce líbila vyhláška o očkování, kde by byla napsána jedna věta: „V České republice se neočkuje“.
Do budoucna očkování proti tuberkulóze
Takže si nemyslíte, že by u nás mohlo nastat dobrovolné očkování jako mají například v Německu?
Před asi pěti lety jsem si to uměl představit. Takhle jsme například dohodli očkování proti pneumokokům a HP virům. Ovšem vzhledem k tomu, jaké informace se o očkování šíří, a jelikož je vidět, že u dobrovolného očkování dojde k velkému poklesu, rozmyslel jsem si to. Zrovna u těch pnemokoků to jde v posledních čtyřech letech stále dolů a ukazuje se, že hladina proočkovanosti není úplně dobrá. Jestli se přiblížíme na 60-70%, bude to už opravdu nízké číslo. A třeba u spalniček by propukla epidemie.
Hrozí rozšíření i nějaké další nemoci kromě spalniček?
Tak není to nijak masivní, ale zmínil bych tetanus, s kterým jsme si již dlouho nesetkávali a na Slovensku se objevil u neočkovaného dítěte. Do budoucna by se mělo také řešit očkování proti tuberkulóze. Zrušili jsme ho v povinném schématu a nechali ho jen pro rizikové skupiny, což bylo správné rozhodnutí. Ale vzhledem k migraci a různým pozitivním jedincům, kteří se sem dostávají z východu, by stálo za to očkování mít. Ovšem určitě ne zcela touto nebezpečnou vakcínou, která je teď k dispozici. Už desítky let se hovoří o tom, že potřebujeme novou lepší vakcínu, ale zatím není.
Hrozí nám v souvislosti s migrací nějaké nemoci, na které nejsme připravení?
Když jsem se na to díval, nebylo to tak tragické. Je potřeba si uvědomit, že pokud migrant dokáže urazit dlouhou cestu ze země původu až sem, tak úplně nemocný být nemůže, protože by to nevydržel. Hrozí asi jen tuberkulóza. Sice se tvrdí, že riziko je malé, ale podívejte se do Německa. Přestože je Němců asi 82 milionů, tak zhruba těch 2,5 milionu migrantů, kteří tam přišli, dokázalo dvojnásobně zvýšit výskyt tuberkulózy v zemi.
Vy jste chystali zákon o tom, že stát má nést následky za nežádoucí účinky očkování. Jak to s ním vypadá?
V tomto případě došlo k tomu, že se vůbec nedostal do Sněmovny, aby byl projednán. Věcný záměr zákona máme a teď se ho budeme snažit připravit bez ohledu na to, jaký ministr tu po volbách bude.
Jaké odškodnění by tam mělo být?
Jsou dvě varianty. Buď by to bylo poměrně specifické odškodnění. Specifikovalo by se, jaký problém by mohl nastat a jaká částka by za něj byla. Ale převažuje názor, že by to mělo být spíše obecného rázu. Když dojde k nějakému postižení, dostali by lidé paušální odškodnění.
