Podle Ústavního soudu lze nález aplikovat skutečně ve výjimečných případech tak, aby se nenarušila proočkovanost obyvatelstva, která se pohybuje od devadesáti do pětadevadesáti procent.
„Už v minulosti Ústavní soud výjimku připustil z náboženských důvodů, nyní tak učinil ve vztahu k výhradě sekulární. Tuto možnost jsme otevřeli s tím, že právo rodiči může náležet, avšak síla důvodů musí být posouzená podle pravidel, která jsme stanovili,“ uvedl soudce Ludvík David.
Dle čtyř stanovených kritérií je nutné posuzovat ústavní rozměr případu, jeho naléhavost, čili to, zda by provedením očkování mohlo dojít k újmě na zdraví, konzistentnost a sílu přesvědčení rodičů, bez ohledu na to, zda je obsah jejich tvrzení pravdivý, stejně jako společenské dopady jejich rozhodnutí.
„Pokud důvody odmítnutí všem těmto kritériím vyhovují, respektive budou-li dostačující, pak se takové odmítnutí může stát důvodným, a na to by také měly reagovat příslušně obecné soudy a už předtím správní orgány vydávající pokuty. Instrukce se však nevztahuje k výši ukládaných pokut,“ doplnil soudce.
Obecné soudy se při posuzování tohoto případu podle něj dostatečně nepřidržely zmíněného nálezu, v němž Ústavní soud před pěti lety vyhověl odmítnutí očkování z náboženských důvodů (více zde).
Pochybnost o prospěšnosti očkování nestačí
Rodiče z Tišnova na Brněnsku, jejichž stížnosti Ústavní soud vyhověl tentokrát, jsou přesvědčení, že pro vývoj dítěte je nejlepší přirozená imunita, kterou by očkování mohlo narušit. Odkazovali například na možnost vzniku anafylaktického šoku či poruchy autistického spektra, přičemž se matka opírala o své zkušenosti, které získala jako terapeutka při práci s takto postiženými dětmi.
Že nešlo vždy o vědecky podložená tvrzení, soud neřešil. Zabýval se výhradně důležitostí projevu svobody svědomí. „Jelikož byly důvody uváděny velmi konkrétně, vztahovaly se i k pracovní praxi matky dítěte a byly konstantně uváděny po celou dobu řízení, pak jsme tyto okolnosti nemohli pominout,“ dodal David.
Prostá pochybnost o prospěšnosti očkování dostatečným důvodem není.
„Nález vítáme, konečně se přibližujeme západním zemím, kdy rodina v určitých případech může uplatnit výjimku a povinnost, která byla dosud tak striktní, se rozmělňuje,“ uvedla advokátka Ligy lidských práv Zuzana Candigliota, která rodinu u soudu zastupovala.
Jak budou dále postupovat, nepřiblížila. „Pokud ale rodina pokutu zaplatila, je legitimní chtít peníze zpátky. Případů, kdy se rodiny s podobným problémem obrátily v Česku na soud, je zhruba desítka, z toho šest či sedm je nyní už před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku,“ podotkla.
Očkování zcela odmítá jedno procento rodičů
Zákon umožňuje za nedodržení očkovací povinnosti uložit pokutu až 10 tisíc korun. V tomto případě krajská hygienická stanice oběma rodičům za spáchání přestupku uložila pokutu 6 tisíc, ministerstvo zdravotnictví pak obě částky o dva tisíce snížilo, a tak proti němu manželé podali žalobu. Tu opakovaně zamítl Městský soud v Praze i Nejvyšší správní soud, rozsudky však byly středečním nálezem Ústavního soudu zrušeny.
„Respektujeme názor Ústavního soudu na tento konkrétní případ, ale platí, že ministerstvo zastává systém povinného očkování dětí a nehodlá na něm nic měnit,“ řekla iDNES.cz mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová.
Předseda České vakcinologické společnosti profesor Roman Prymula označil rozhodnutí soudu za selhání. „V případě, že budeme zavádět něco tak vágního jako svědomí do rozhodovacího procesu, tak můžeme veškeré normy zrušit, protože kdokoli řekne, že je proti s ohledem na své svědomí, tak je naprosto nepostižitelný,“ řekl ČTK.
Právní úprava povinného očkování se verdiktem soudu nemění, vakcinace stále zůstává také například podmínkou přijetí do mateřské školy. Tímto tématem se Ústavní soud zabýval loni v březnu, kdy se vyslovil, že veřejná ochrana zdraví je důležitější než právo rodiče na výchovu.
„Je ale skutečností, že konkrétní případy mohou být výjimkou, které do této zásadní teze zasáhnou a ve výjimečném případě ji skutečně zpochybní,“ dodal soudce.
Podle Zuzany Candiglioty odmítá očkování zcela pouze asi jedno procento rodičů. „To, že nemohou dát dítě do kolektivního zařízení, je problém a musejí to řešit umisťováním do neformálních dětských skupin. V západní Evropě, kde očkování není povinné vůbec, je přitom i přesto proočkovanost velmi vysoká a jen velmi malé procento rodin očkování odmítá,“ podotkla.
