Jmenovali se Pospíšilovi. V osmdesátých letech si koupili přes Čedok zájezd na Maltu. Plánovali, že jakmile se dostanou ze zadrátovaného komunistického Československa, už se nikdy zpět nevrátí. Vše vypadalo nadějně. Až na to, že když přijeli na Maltu, delegáti matce a synovi Pospíšilovým zabavili stejně jako ostatním cestujícím pas. Zoufalá dvojice se obrátila na policii a věřila, že v zemi zůstanou. Jenže policie udělala přesný opak – vrátila je k zájezdu a poslala zpátky do Československa. Utéct proto chtěli znovu i po cestě domů, když letadlo přistálo v Tunisku. Opět neúspěšně.
Když přistáli v Praze, už o všem věděla StB, které je někdo z letadla udal. Matka dostala u soudu od soudce Roberta Fremra, současného kandidáta na ústavního soudce, šest měsíců nepodmíněně, syn pak deset. Jako jedni z mála uspěli, že jim tresty soud zmírnil na podmínky.
Potrestáni byli i za to, že se měli dlouhodobě pokoušet vykolejit vlaky, ničit je, vloupávat se do telefonních automatů nebo zapálit klubovnu turistického oddílu. Odsouzení přitom soudce upozorňovali, že StB manipuluje důkazy proti nim.
