Nádor vaječníku u nás lékaři každý rok diagnostikují asi u tisícovky žen, což řadí Česko na jedenácté místo v Evropě.
Celkově počet nemocných ve světě v posledních letech mírně klesá. „Může za to pravděpodobně dlouhodobé užívání antikoncepce,“ uvedl David Cibula, vedoucí lékař Onkogynekologického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Úmrtnost je ale naopak stále stejná a ročně se pohybuje okolo 150 tisíc případů.
Tuto smutnou statistiku by mohla zvrátit nová léčba, která brání růstu nádoru. V jiných zemích je již dostupná, v Česku se nyní čeká už jen na to, až ji začnou zdravotní pojišťovny hradit.
Ještě větší naděje pak budí další typ léčby formou imunoterapie, který je však zatím v různých stádiích klinického vývoje. „Do dvou let by mohl být dostupný typ založený na úpravě imunitních buněk pacienta tak, aby dokázaly cíleně likvidovat nádorové buňky. Jako vakcína se opakovaně pacientce vpraví do těla,“ řekl Cibula. „Tento typ léčby lékaři upravují pro každou pacientku individuálně, a proto bude velmi nákladná,“ doplnil.
Příznaky ženy často nerozpoznají
Podle Cibuly se nádory většinou odhalí až v rozvinutém stádiu, kdy je léčba velmi náročná a často neúčinná. V počáteční fázi je zachyceno pouze patnáct procent pacientek. Důvodem je, že časné fáze onemocnění jsou téměř bez jakýchkoliv výrazných příznaků. „Nadýmání, bolení břicha, častému močení nebo snížené chuti k jídlu ženy často nepřikládají větší význam,“ uvedl. „Nepomáhají ani pravidelné prohlídky u gynekologa, jelikož interval mezi prohlídkami je příliš dlouhý,“ dodal.
Pět let od stanovení diagnózy v prvním stádiu se dožívá 92 % pacientek. Jen 30 % pak ty, kterým lékaři onemocnění diagnostikovali v pozdějších fázích. Riziko onemocnění snižuje o 95 % chirurgické odstranění vaječníků. Optimální je mezi 35 a 40 lety.
Při léčbě pomáhá strava i pohyb
Lékař dále zdůrazňuje, že se nádor v pokročilém stádiu velmi často rozšíří i do dutiny břišní. „Je to jako když fouknete do odkvetlé pampelišky,“ vysvětluje. Lékaři pak musí kromě ložisek nádorů odoperovat i zasažené části jiných poškozených orgánů.
Několikahodinové operace jsou pro ženy velmi fyzicky náročné a přijdou při ní až o 15 procent svalové hmoty. „Správné stravování pacientky nebo vhodný trénink fyzické kondice před zákrokem je v následující léčbě znatelný,“ uvedl Cibula. „Doba i průběh rekonvalescence dobře připravené pacientky se po chirurgickém výkonu a chemoterapii značně liší,“ dodává.
Podle všeho ovšem ženám chybí informace a možnost si o nich s někým promluvit. S tím souhlasí i dvaapadesátiletá pacientka Jana. „Zorientovat se v informacích ohledně léčby je opravdu náročné a bez konzultace s odborníkem snad nemožné. Na trhu je také množství ‚léčivých‘ preparátů za tisíce korun. To, jak jsou ale zbytečné, vám řekne jedině lékař. Ne každý se vám ale může stoprocentně věnovat,“ uvedla.
Tuto situaci se alespoň částečně snaží pacientkám usnadnit například Nadační fond Hippokrates, pořádá pro ně neformální setkání s odborníky, aby se mohly zeptat na vše, na co v ambulanci není prostor.
