Základem úspěšné léčby Bechtěrevovy nemoci je včasná diagnóza, jež se však mnohdy nezdaří. „Průměrná doba zpoždění diagnózy je v Česku zhruba devět let. Na vině jsou často sami nemocní, kteří bolest zad považují za běžnou,“ popisuje revmatolog Karel Pavelka.
„Lékaři však také v mnoha případech nepošlou pacienta na další, podrobnější vyšetření a soudí jen z rentgenového snímku. Ten ale začínající zánět v oblasti páteře nedokáže zobrazit,“ dodává.
Bechtěrevova nemoc přitom dnes zkracuje svým nositelům život v průměru o pět až sedm let. Už dávno je však mýtem, že se nedá léčit. „Biologická léčba je u nás dostupná už několik let. Spočívá v tom, že si nemocný pravidelně každý měsíc píchá injekci s účinným lékem,“ vysvětluje Pavelka. Zcela odstranit příčinu nemoci sice lékaři zatím nedokážou, při řádné léčbě však mohou postižení žít plnohodnotný život bez hlavních příznaků – úporné bolesti zad, lupénky a očních nebo střevních zánětů.
„Je běžné, že takto léčení pacienti normálně pracují, i když jim doporučujeme nesedavé zaměstnání. Nemusí však skončit v invalidním důchodu jako čtyřicet procent z těch, co léčbu nepodstoupí,“ zdůrazňuje Pavelka.
Účinnou léčbu podstupuje minimum nemocných
Takzvaná biologická léčba je však velmi nákladná – pacienta vyjde ročně zhruba na 250 tisíc korun. „Bechtěrevovou nemocí trpí každý stý Čech. Biologickou léčbu však podstupuje jen 2 500 z nich,“ konstatuje revmatolog.
Patří mezi ně i Milan Dzuriak, který měl v mládí namířeno ke kariéře vrcholového sportovce. Když mu však bylo pouhých devatenáct let, sen o olympiádě zmařila překvapující diagnóza – Bechtěrevova choroba. „S atletikou byl konec. Pro to, aby mi páteř neztuhla, ale jezdím na kole a plavu,“ říká Dzuriak, který podle svých slov začal žít zase běžným životem až s biologickou léčbou.
„Mohl jsem se vrátit ke sportu, začít pracovat a v noci se už jen minimálně budím bolestí,“ popisuje Dzuriak a dodává, že díky své nemoci začal pomáhat také dalším lidem s touto diagnózou.
Nenápadná, ale zákeřná
Bechtěrevova nemoc neboli ankylozující spondylitida začíná nenápadně – únavou, zvýšenou teplotou nebo nočním pocením. Pak se přidá bolest v okolí páteře. „Dominantním příznakem je bolest v dolní části zad. Tento typ bolesti se na rozdíl od jiných projevuje v klidu, zejména v noci. Dále je pro něj typické, že se zlepšuje rozcvičením,“ upozorňuje Heřman Mann z Revmatologického ústavu v Praze.
Nemoc se poprvé projeví většinou již v mládí, obvykle mezi osmnáctým a třicátým rokem života. Vyskytuje se přitom dvakrát až třikrát častěji u mužů než u žen. Páteř se postupně stává méně ohebnou, časem se pacient nemůže vůbec předklonit. V konečné stádiu choroby dochází k úplnému ztuhnutí zad a nehybnosti hrudníku. Pro zmírnění nemoci je rozhodující pravidelné cvičení, které má protizánětlivé účinky.
