Do ministerského křesla ve vládě Bohuslava Sobotky loni Marcel Chládek postoupil z funkce náměstka středočeského hejtmana. Kromě toho do loňského roku působil šest let jako senátor za Rakovnicko a Lounsko. Celou tu dobu doktor filosofie, který v minulosti absolvoval kontroverzní Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda, svědomitě plnil roli stínového ministra školství. Kritizoval své předchůdce a přicházel s alternativními nápady.
Konec ministra Marcela ChládkaMF DNES: Ministr má problém s podřízenými |
Na konci loňského ledna konečně dostal možnost prosadit je v praxi. Sobotka jej jmenoval ministrem školství. Po roce a čtyřech měsících se Chládka tentýž premiér rozhodl odvolat kvůli informacím MF DNES, že šikanuje své podřízené. Jeho důvěru však Chládek neztratil. „Pokládám Marcela Chládka za nejlepšího ministra školství za posledních deset let,“ prohlásil ve čtvrtek premiér.
Ani nejtvrdší kritici Chládkovi neupírají nesporné úspěchy, kterých na postu ministra školství za oněch šestnáct měsíců dosáhl. Pro resort školství vybojoval již z kraje svého působení ze státního rozpočtu čtyři miliardy navíc a navýšil platy učitelů. Zároveň po nich vyžadoval, aby si doplnili pedagogické vzdělání a plánoval zavedení registru učitelů. Kromě toho prosadil novelu školského zákona a dokončil přípravu vysokoškolského zákona, v čemž několik jeho předchůdců selhalo.
Chládek vidí za svým odvoláním tlak Andreje Babiše:
Děti poslal na hřiště a zakázal jim sladkosti
Svojí aktivitou však začal postupně připomínat sopku, která svými nápady brzy zasype sama sebe. Jaká byla v budovách ministerstva školství v pražské Karmelitské ulici atmosféra mezi zaměstnanci, se můžeme pouze dohadovat. Jisté však je, že se honosná ministerská kancelář během roku a čtyř měsíců Chládkova působení stala líhní rozličných, mnohdy nesourodých, plánů.
Řada z nich vyvolávala nesouhlas odborníků a negativní emoce veřejnosti. Mezi nejdiskutovanější patřil plán prosadit od roku 2019 povinnou maturitní zkoušku z matematiky, která je dlouhodobě nejméně oblíbeným předmětem českých školáků. Povinnou maturitou chtěl ministr děti motivovat, aby se v matematice více snažily. Odborníci však namítali, že tato „hrozba“ nemá smysl, jelikož výuka počtů na českých školách je bídná.
Příznivce domácího vzdělávání Chládek nahněval tím, že odmítl povolit domácí vzdělávání dětí na druhém stupni základních škol, ačkoli v pokusném režimu již bez problémů probíhá několik let.
Devětačtyřicetiletý bývalý tělocvikář a otec tří dcer si zakládal na tom, aby děti měly dostatek pohybu a zdravou stravu. Pro žáky na základních školách proto zavedl od příštího školního roku třetí hodinu tělocviku navíc. Prosadil zákaz prodeje nezdravých potravin ve školách a omezení automatů na sladkosti, za což od opozice sklízel poznámky o „dobroprůjmu“.
Loni se ministr na sociální síti Twitter pochlubil, že se zapojil do kampaně Ice Bucket Challenge.
Výzva přijata! #IceBucketChallenge Nominováni byli @PetrCech Jiří Kejval z ČOV a herec Jaroslav Sypal. pic.twitter.com/en6tTvoxzT
Díky Chládkovi letos proběhlo zkušební kolo jednotných přijímacích zkoušek na střední školy, které by se příští rok měly rozjet na ostro. Loni v září ministr s velkou slávou zřídil funkci školského ombudsmana, o němž však od té doby není ani vidu, ani slechu.
Pořádal porady s odborníky. Kritici však pozvánku nedostali
Mezi odborníky na vzdělávání budila rozpaky Chládkova prohlášení, že je v Česku příliš mnoho studentů vysokých škol. Opakovaně hovořil o tom, že by proto po základní škole mělo více dětí namísto na střední školy směřovat na učiliště.
Nařčením, že ignoruje kritické hlasy, Chládek vždy oponoval tím, že pořádá pravidelné „kulaté stoly“, na nichž s odborníky o svých návrzích diskutuje. Háček však byl v tom, že se účastnili pouze „spříznění“ experti, kteří mu jeho plány odkývali. Kritici na schůze zváni nebyli, mnohdy o jejich konání ani nevěděli. Zpětně pak ministr obvykle po pravdě informoval, že na kulatém stolu bylo v určité otázce „dosaženo konsenzu“.
Marcel Chládek byl rovněž znám jako ministr, který úzkostlivě dbá na svůj mediální obraz. Zatímco ještě jako náměstek hejtmana ochotně hovořil s novináři, po usednutí do ministerského křesla komunikoval výhradně přes svoji tiskovou mluvčí, osobně nikdy nebral telefony a domluvit s ním rozhovor byla záležitost na měsíce. Paradoxní je, že právě média mu nakonec zlomila vaz.
