Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy
Já hodnotím působení pana ministra Chládka z hlediska vysokých škol pozitivně. Společně jsme (Česká konference rektorů, Rada vysokých škol) dopracovali návrh novely vysokoškolského zákona, který je nyní ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně, což se mnoha jeho předchůdcům nepovedlo.
To vidím jako jeho hlavní přínos. Naslouchal problémům vysokého školství, řešil otázku strukturálních fondů, které byly v minulosti velmi problematické. Otázka, která vyvolává u řady lidí emoce, je zavádění a posilování matematiky ve struktuře školství. Já to naopak vítám, protože matematika a latina jsou předměty, které tříbí logiku a logické myšlení.
Silvie Pýchová, ředitelka Stále konference ve vzdělávání
Jako zástupci neziskové sféry na jeho působení vidíme jako problematické, že prostoru nás vyslyšet nebylo mnoho. Když to srovnám s předchozím ministrem panem Fialou, který se snažil pravidelně svolávat asociace a transparentně komunikovat s neziskovým sektorem, tak v případě pana ministra Chládka těch příležitostí bylo méně a méně.
Docela problematické vlastně bylo i to, že tím, že pan ministr chrlil různé nové podněty, tak i pro nás nebylo jednoduché se pravidelně a srozumitelně k těm věcem vyjadřovat, protože to tempo bylo rychlé a ty věci na sebe nenavazovaly. Dopad našich rad nebyl nějak významný, což nás mrzí, protože nezisková sféra by měla plnit funkci zpětné vazby.
Dobře hodnotíme, že pan ministr se snažil v některých věcech navázat na svého předchůdce. Dotáhl strategii vzdělávání do roku 2020. Oceňujeme, že některé věci pokračovaly. Druhá věc je, nakolik jednotlivá opatření, se kterými přicházel, naplňovaly tyto vize nebo strategie, které my jsme hodnotili jako důležité. Některá opatření se nám zdála v rozporu a vůbec nebyl prostor, aby proběhla nějaká širší diskuze nad zásadními věcmi, které se pan ministr snažil během svého působení zavést. Bylo to způsobené neuvěřitelným tempem, které pan ministr nasadil.
Bohumil Kartous, organizace EDUin
Vidím Chládkovu ministerskou kariéru jako takovou trvale sestupnou úroveň. V roli stínového ministra školství se jevil jako člověk, který se chce bavit se všemi, chce přicházet s progresivními nápady. Kroky, které navrhoval, měly hlavu a patu, byly rozumné.
V okamžiku, kdy nastoupil do funkce, tak se během dvou měsíců ukázalo, že to buď jenom předstíral, nebo na všechno zapomněl a dělat politiku úplně jiného typu. Do značné míry pak jen prosazoval zájmy lobbistických skupin, zejména třeba v případě středního školství vlastně jen papouškoval to, co mu zadal Hanák ze svazu průmyslu. V oblasti inkluze, byť se ministerstvo v dlouhodobé strategii zavázalo podporovat inkluzi, tak ministr to kroky, které dělal, spíše podvracel. Zdá se tedy, že to, co ze začátku říkal, byly jen plané proklamace.
Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání
Mezi hlavní klady působení ministra školství Marcela Chládka řadím novou podobu novely školského zákona, především paragraf 16, který teď priorizuje inkluzivní vzdělávání. Teď je zásadní novelu dobře provázat s vyhláškami a zajistit financování podpůrných opatření. Také jsme rádi, že vyslyšel názory odborníků, díky nimž je v dlouhodobém záměru rozvoje vzdělávací soustavy zahrnuto jako jedna z priorit inkluzivní vzdělávání jak pro resort školství, tak pro strategické dokumenty v krajích.
Jako negativní vnímá personální destabilizaci úřadu, poměrně nelogické vřazení agendy inkluzivního vzdělávání do nově zřízeného odboru speciálního školství a nepřijatelné výroky pana ministra na adresu generálního tajemníka Amnesty International (AI) AI Salil Shettyho při jeho nedávné návštěvě České republiky v souvislosti s výsledky výzkumné správy AI o pokračující diskriminaci romských dětí ve vzdělávání.
