"Všechno je jinak. Dřív jsme měli osm kombajnů a jen o sto hektarů víc, dnes zvládnou 750 hektarů dva. Ten nejnovější, New Holland, jsme koupili letos za pět a půl milionu korun," říká předseda výrobního obchodního družstva Avena Kravaře Pavol Belaniy a ukazuje na pole řepky, po kterém rychlostí jedenáct kilometrů v hodině krouží dva kombajny. Tomu staršímu je sedmnáct let.
Na zkoušku v kabině kombajnu. Pro každého to není |
"Včera jsme tady začali jezdit. Já udělal pětačtyřicet hektarů, mladší kolega za stejnou dobu jen polovinu," vypráví kombajnér Josef Bulín.
Po polích jezdí kombajny a traktory, které jsou řízené družicemi a navigací. Podle Belaniye umí zjistit, na kterých místech jsou slabší výnosy. Ty si zapamatují a na jaře je víc pohnojí. V kabině je nastavená klimatizace na 20,8 stupňů Celsia.
Motor hlučí jakoby z dálky, tiše hraje rádio. Na displeji je vidět, kolik je okamžitý výnos, kolik řepky od rána kombajn vymlátil. Obrazovka ukazuje, jak je plný zásobník, druhá kamera snímá korbu náklaďáku, do kterého se řepka sype.
"Před srnkou zastavím"
"Víte, co se to tam před námi vlní?" ukazuje před lištu nového kombajnu. Nic není vidět, ale za chvíli se vynoří z řepky hřbet černého divočáka. Kousek odtud mají kaliště. Josef Bulín otáčí kombajn a začíná nový řádek.
Na otázku, jestli někdy přejel srnku, nebo koloucha, odpovídá: "Ne, když je vidím, tak zastavím a čekám, až odejdou. Ale jednou jsem skoro přejel opilce! Dělal jsem kraj pole a jedním kolem jsem byl na silnici. Chrápal v pankejtu," směje se kombajnér, který každoročně se svým strojem sklidí 600 hektarů.
Loučíme se s kombajnérem Josefem Bulínem otázkou, do kolika bude dneska jezdit. "Jako včera. Do tří, protože nepadala rosa. Ale v šest už jsem zas vstal a musel něco udělat na kombajnu," usmívá se.
4. září 2009 |
