„Tatínkovi hlava funguje dobře. Jen si občas nedokáže na něco vzpomenout, občas založí klíče a pak je všichni hledáme.“ I takto začíná rozhovor sociálních pracovníků s lidmi, kteří dlouhodobě pečují o své nemocné příbuzné. Obvyklá je také hláška o křížovce: „Dědovi to stále myslí, vždyť denně vyluští dvě křížovky.“
Češi se bojí stáří. Vláda chce zvýhodnit pojištění pro dlouhodobě pečující |
Málokdo si ale podle zkušeností terénních sociálních pracovníků po rodičích či prarodičích křížovku opravdu přečte. Tito neformální pečující z řad rodiny jsou přitom největší skupinou „sociálních pracovníků“, kteří se v České republice o nemocné starají.
„Dlouhodobá péče stojí hlavně na největší terénní službě v ČR a tou jsou neformální pečující. Stát spoléhá na jejich rodinnou soudržnost, flexibilitu, s jakou musí svým opečovávaným zajistit péči,“ vysvětluje Jitka Zachariášová, ředitelka nezisková organizace A DOMA, která ročně poskytuje až 34 tisíc hodin péče seniorům nebo lidem s duševním onemocněním.
Neziskové organizace pro neformálně pečující
|
Systém sociálních, zdravotních a dalších návazných služeb je podle Zachariášové složitý a nepřehledný. „Neformální pečovatel nedohlédne šíři svých potřeb,“ říká ředitelka. To se týká hlavně těch, kteří doma pečují o duševně nemocné.
Na konci 21. století bude podle Českého statistického úřadu v ČR až třetina obyvatel starších 65 let. To s sebou podle expertů přinese nároky na péči, na které český stát a ani běžné domácnosti nejsou dostatečně připraveny.
Jak udržet kvalitu života
Dlouhodobými dopady demence se zabývá Matěj Kučera, vědecký pracovník oddělení sociální psychiatrie Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) a datový specialista v projektu Destigmatizace.
„Zdá se, že výzva se přesouvá do zdravotnického sektoru, a to zejména směrem k primární zdravotní péči. Nicméně kapacity této primární péče, zejména pokud jde o dostatek personálu, pravděpodobně nebudou dle odhadů do budoucna dostatečné,“ říká Kučera.
Sociální péče pro tuto seniory je podle něj navíc stále nedostatečně strukturovaná a bude záviset na aktuálních faktorech, včetně financování, dostupného personálu a právních předpisů, „Pokročilá stádia demence jsou ve své komplexnosti velkou výzvou pro udržení kvality života pacienta,“ sděluje Kučera.
Stát bude mít velké výdaje
Udržení základních lidských potřeb se tak z pacienta přesouvá na nejbližší okolí, tedy obvykle rodinu. Zahlceni jsou podle Kučery také poskytovatelé sociálních a zdravotních služeb. To se odráží na vysokých finančních nákladech na péči lidí s demencí, které jsou ekonomy dlouhodobě odhadovány na desítky miliard ročně.
„V ČR je v současné době navíc problém s odhalováním syndromu demence až v pozdních stádiích. V případě, že bychom byli schopni zkrátit tuto mezero od počátků symptomů do ztráty soběstačnosti, tak jsme schopni celkové dopady významně snížit,“ míní Kučera.
Souhlasí s ním i Vladimír Bezděk, ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády. Stát bude podle něj kvůli stárnutí populace vystaven rostoucím fiskálním nárokům v podobě výplat příspěvků na péči, investic do výstavby nových kapacit dlouhodobé péče a dotací umožňujících provozovat zařízení dlouhodobé péče a sociální služby terénního charakteru.
Pomoci má mimo jiné návrh zákona o daňovém zvýhodnění pojištění dlouhodobé péče. To by podle Bezděka mohly pojišťovny nabízet za zhruba tisíc korun měsíčně.
„Zapojení vícezdrojového financování situaci výrazně zlepší. Z ekonomicko-rozpočtového pohledu dojde k poklesu odchodu ekonomicky aktivních za péčí o blízké, zlepší se mzdové podmínky v segmentu sociálních služeb, dojde ke zvýšení kvality služeb a očekávat lze i vyšší daňové výnosy. Fiskální dopady daňového zvýhodnění tak budou pozitivní,“ říká pro iDNES.cz Bezděk.
Stigma přetrvává
Stárnutí populace nevzbuzuje pouze ekonomické otázky. V České republice jsou lidé s duševním onemocnění nadále stigmatizovaní. Dle průzkumů před začátkem projektu Destigmatizace by nevadilo žít s člověkem s duševním onemocněním 18 procent lidí, pracovat 25 procent, bydlet v sousedství 31 procent a kamarádit se s duševně nemocným by nevadilo 34 procentům Čechů.
Podle posledních dat NÚDZ, který provedl srovnávací šetření postojů veřejnosti mezi lety 2013 a 2019, došlo jen k mírnému zlepšení postojů vůči lidem s duševním onemocněním. Výzkumníci zaznamenali zlepšení postoje o čtyři až sedm procent.
Podle medicínských expertů z věděckého magazínu The Lancet, kteří stigmatizaci duševně nemocných zkoumají, přitom předsudky vedou k vyloučení jednotlivců ze společnosti a k odpírání základních lidských práv včetně přístupu ke zdravotní péči, vzdělání nebo pracovnímu uplatnění.
„Stigma duševního onemocnění spočívá v předsudcích založených na strachu či neznalosti a projevovaných jak směrem k lidem s duševním onemocněním, kterým jsou v řadě případů přisuzovány záporné nebo neakceptovatelné vlastnosti, tak k oblasti duševního zdraví celkově, kdy stigmatizaci považujeme za jednu z hlavních příčin, proč se lidé efektivně nestarají o své duševní zdraví a nevyhledávají včas odbornou pomoc,“ připomíná ředitel NÚDZ Petr Winkler.
