Pacienti mají v zařízení řadu aktivit, kterým se mohou věnovat. „Je toho tady opravdu hodně, od bazální stimulace, což je základ pro tyto klienty, co tady máme, přes muzikoterapii či fototerapeutickou pláž, vyjmenovává některé terapie ředitelka centra Eva Pavlíčková. „Během dovolených běží souběžně 4 aktivity, plus se aktivizují klienti na patře,“ dodává. Ukazuje nám jednotlivé místnosti, ve kterých senioři zpívají, čtou nebo společně s terapeutkou vzpomínají na dětství.
Přibývají zařízení pro seniory s demencí. Péči musí doplácet příbuzní |
Soukromých domovů pro seniory, které pečují o pacienty trpící nějakým typem demence přibývá (více čtěte zde). Na lukrativní trh tak vstupují soukromí investoři. Jedním z nich je Jaroslava Jůzovou, která těchto center vlastní po celém Česku už devět - mezi nimi i to průhonické.
To přijímá zejména pacienty v pozdějších stádiích nemoci. „Nedoporučujeme, aby tady byl klient v těch počátečních stádiích,“ vypráví Jůzová. Racionálně uvažující člověk v prostředí mezi nemocnými, kteří už trpí vyšším stádiem nemoci, totiž propadne snadno depresi.
Objekt má kapacitu 161 lůžek. „Máme 160 zaměstnanců včetně těch, kteří mají třeba jen dohodu, plus k tomu máme pomocné provozy (právníky, účetní apod. - pozn. red.) a tam jich je 23,“ říká Jůzová. Dodává, že sehnat sestry je velmi složité. „Mají vysokou školu a nechtějí jít pracovat k lůžku, prostě to tak je. Spousta sester ze zdravotnictví odchází,“ stěžuje si.
Dotace křiví trh i pečovatelském byznysu
Péče o klienta trpícího touto nemocí je velmi drahá. Jůzová odhaduje, že stojí i 45 tisíc korun měsíčně. „Náklady na pacienta se liší tím, kolik ten pacient spotřebuje zdravotní péče a kolik takzvané fakultativní péče,“ vysvětluje. Další náklady spolknou také specifické obtíže práce s nemocnými. Vybavení se ničí mnohem rychleji, kvůli nemoci totiž klienti nádobí nebo i dekorace často demolují.
Tak jako mnozí podnikatelé si i Jůzová stěžuje na dotace, které ničí tržní prostředí v Česku. „Podmínky jsou nefér, některé domovy dosáhnou na dotace, jiné ne. Jestliže některá zařízení jsou schopna zvládnout svůj provoz bez dotací a ještě s kvalitnější péčí, tak tady je nějaký nepoměr,“ myslí si Jůzová.
Konkurence se nebojí, jak sama uvedla, v tomto oboru je už více než dvacet let. „Kdybychom byli jedno zařízení, tak nepřežijeme. Tím, že je nás víc, tak to postavení na tom trhu máme silnější. Výpadek financí v jednom centru jsme schopni pokrýt někde jinde,“ uzavírá.
