Paní Nikola se chtěla rozvést s manželem, který je cizinec. Opustil ji již během těhotenství a o péči o dítě nejeví žádný zájem. Žádost o vyřízení podala soudu v polovině ledna loňského roku. Kvůli pandemii však rozvod trval déle, než si představovala.
15,7 tisíc rozvodů nabylo v lednu až září roku 2020 právní moci. Meziročně je to o 2,2 tisíce méně. Více než polovinu rozvodů iniciovali společným návrhem na rozvod oba manželé. 58 % rozvodů ukončilo manželství, kde žily nezletilé děti. Nejvíce rozvodů se uskutečnilo po 2 až 5 letech od uzavření manželství. Zdroj: Český statistický úřad |
„Čekala jsem, že proces a vyřízení bude trvat třeba tři měsíce. Doložila jsem všechny potřebné věci k tomu, abych dokázala, že otec dítěte odešel v těhotenství, o dítě nejeví žádný zájem, žije v zahraničí a neposílá žádné peníze,“ říká paní Nikola. Opatrovnický soud se uskutečnil však až o osm měsíců později, tedy na konci srpna.
„Snažila jsem se často telefonovat a soud urgovat. Několikrát mi ale bylo řečeno, že mám vydržet, že se to zpožďuje kvůli situaci ohledně šíření nemoci covid-19. Zároveň, že je přede mnou ještě mnoho nevyřízených žádostí,“ popisuje situaci rozhořčeně žena.
Dokud nebyly vyřízeny všechny právní náležitosti, neměla paní Nikola nárok ani na žádnou peněžní podporu, což ji uvrhlo do nelehké životní situace.
Odlišnou zkušenost popisuje paní Lenka, která si naopak pochvaluje, že její rozvod proběhl i přes probíhající pandemii rychle. „V říjnu jsem přes právničku podala návrh. Ona připravila vše, co se týká dětí, majetku i samotného rozvodu,“ popisuje.
Jednání o svěření dětí do péče proběhlo hned začátkem prosince, kvůli covidové situaci na něm však účastníci nebyli fyzicky přítomní. Na samotný rozvod došlo v polovině ledna,. „Bylo to opravdu rychlé, nemohu si stěžovat,“ uvedla paní Lenka.
Pauzy si soudy nařizovaly samy
Soudy neměly pauzu nařízenou plošně jako součást vládních opatření. Odkládání jednání byla ministerstvem spravedlnosti pouze doporučená, každý soud si tak mohl určit, na jak dlouho konání jednání odloží.
Soudkyně Jana Provazníková uvedla, že v jejím působišti, na okresním soudě v Táboře, trvala jarní covidová pauza zhruba od poloviny března do konce dubna. „Jednání se posouvala, takže se některá řízení o měsíc protáhla. Nemyslím si ale, že by šlo o nějakou nějakou fatální délku,“ řekla pro iDNES.cz Provazníková, která se opatrovnickým řízením dlouhodobě zabývá.
Lidé podle ní na vloni jaře byli vstřícní a odročování jednání chápali. Dobře podle ní zafungovala také spolupráce s advokáty a orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). A v případech, kde bylo nutné zasáhnout okamžitě, vydávaly soudy předběžná opatření. Ta mohou soudci vydat „od stolu“, a využívají je ve věcech, kdy je ohrožen zdravý vývoj dítěte. Na vydání takového opatření mají sedm dní.
Čas lidem prospěl
To, že měli lidé během jara více času na rozmyšlenou, bylo podle soudkyně v mnoha případech dokonce ku prospěchu věci. „Rodiče byli schopni tu situaci zhodnotit a zklidnit. Když jsme pak v květnu začali zase soudit, většina řízení skončila dohodou rodičů,“ řekla soudkyně. Rodiče se podle ní mnohdy naučili v krizové situaci komunikovat a problémy spojené s opatrovnictvím a rozvodem řešili později s větším nadhledem.
Rodiče jsou ve válce o děti schopni všeho, i vinit z týrání, říká advokátka |
Od podzimu je však podle ní situace o poznání horší. „Mám pocit, že frustrace lidí je tak značná, že se to projevuje i v rodinně-právních vztazích. Lidé ten stres už mnohdy nezvládají,“ říká. Napětí a frustraci vidí i v soudních síních. „Lidé nechtějí najít cestu dohody, nechtějí ustoupit jeden druhému,“ dodala. Mnohdy ani rodiče nevidí zájem dítěte, protože jsou zahlceni problémy, které mají sami se sebou. Toto období hodnotí Provazníková jako jedno z nejtěžších, které za svou kariéru zažila.
Na podzim se začalo stávat, že musí jednání odkládat, protože někdo z účastníků onemocní covidem. Podle soudkyně vlna odročování v únoru a březnu zase stoupala, spolu s tím, jak rostla čísla nakažených.
V několika případech se dokonce přihodilo, že se covid-19 přímo podepsal na stýkání rodiče s dítětem. „Zažila jsem, že tatínek pracoval jako řidič v mezinárodní kamionové dopravě a maminka se bála dítě za ním pouštět,“ řekla Provazníková.
V tomto i podobných případech soudci rodičům radili, aby upřednostnili zdraví dítěte a nelpěli na styku za každou cenu.
