V Česku se rozpadá každé druhé manželství. Ročně tak soudy řeší okolo 25 tisíc rozvodů. Polovina párů jde přitom do sporu, druhá volí smluvený nesporný rozvod, či chcete-li rozvod dohodou. Jak takový domluvený rozvod probíhá dnes? A jak by mohl vypadat v budoucnu? Na to jsme se zeptali Radima Neubauera, prezidenta Notářské komory ČR.
Rozvod dohodou je bezpochyby nejméně stresující cestou, jak nevydařené manželství ukončit. Jako každý právní krok má ovšem i tento legislativou daná pravidla. Kdy může být manželství rozvedeno dohodou?
Rozvádějící se manželé musí být schopni dohodnout na třech věcech: na rozdělení majetku – tedy včetně našetřených peněz, na bydlení po rozvodu a na péči o děti. A také je důležité upozornit na časovou lhůtu. Sňatek musí trvat nejméně rok, během kterého spolu manželé aspoň půl roku již nežijí.
Manželství musí trvat nejméně rok a manželé spolu minimálně 6 měsíců nežijí. Proč takové omezení?
Tato podmínka je stanovena legislativně a její smysl je v tom, aby manželé nečinili unáhlené rozhodnutí. Tedy aby nedocházelo k tomu, že více či méně malicherná hádka bude končit podáním žádosti o rozvod, která je, když se pak manželé usmíří, stažena. Takový postup by administrativně celý systém zatěžoval, a proto stát těmto situacím předchází.
Stěžejním bodem smluveného nesporného rozvodu je dohoda o ukončení manželství. Má taková dohoda k rozvodu předepsanou nějakou formu, nebo si mohou manželé napsat i sami?
Každý si ji může sepsat sám, ale je pochopitelné, že ne všichni se v oblasti práva orientují. Takže lidé využívají služeb právníků. Platí přitom, že v současné době jsou dohody týkající se majetku, bydlení a dětí spíše doménou advokátů, určitá část těchto dohod je pak uzavírána u notáře. Advokát či notář vám zajistí při sepisování dohody splnění nejen formálních požadavků.
Radim Neubauer Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR
|
Jak musí taková dohoda vypadat?
Dohoda v současné době musí být písemná a podpisy úředně ověřeny. Majetek v dohodě o jeho rozdělení musí být popsán dostatečně určitým způsobem, např. nemovité věci tak, jak jsou uvedeny v katastru nemovitostí, neboť na základě této dohody se po rozvodu mění v rámci vkladového řízení vlastnické právo. Pokud byl jeden z manželů společníkem obchodní společnosti, pak je majetková hodnota rovněž předmětem vypořádání. Dále tam mohou být vozidla, bankovní účty a podobně. Mělo by se vyřešit, kdo bude platit dluhy, nicméně bez souhlasu věřitele není tato dohoda vůči věřiteli závazná.
A když mají manželé děti?
Pokud se týče péče o nezletilé, pak jednak by měla být dohodnuta výše výživného a jeho splatnost a rovněž také úprava, jak se budou podílet rodiče na výchově, včetně například i střídavé péče. Dohoda o nezletilých dětech musí být v současné době schválena opatrovnickým soudem.
Pár má vše dohodnuté a sepsané. Jaký je další postup?
Žádost o rozvod se podá k soudu a ten si vyžádá doložení případných dalších dokumentů, tedy dohody či verdiktu opatrovnického soudu.
Co vlastně v těchto případech soudy řeší, když se manželé na všem dohodli sami? A jak dlouho takový rozvod trvá?
Obvykle trvá tři a více měsíců, záleží na vytíženosti konkrétního soudu. Výjimkou nejsou ale ani delší spory. Soud vlastně provádí více méně formální činnost, a také by se měl pokusit o nápravu vztahu, což však činí spíše formálně nebo také vůbec. Stačí se zeptat těch, kteří se rozváděli a byli dohodnuti.
Není to zbytečné zahlcování soudů? A také „drásání nervů“ rozvádějících se manželů?
Stresující může pro někoho být už návštěva soudních budov. Tím, že dohodnutým manželům cestu k rozvodu komplikujeme, obvykle k nápravě vztahu nedojde, protože lidí k rozvodovému soudu přicházejí s cílem rozvést se. Řada z nich už žije s někým jiným.
Je rozvod dohodou stejně složitý i v jiných evropských zemích? Nebo jsou i jiná, efektivnější řešení?
Praxe v mnoha evropských zemí je taková, že dohodnuté rozvody probíhají u notáře. Protože když se manželé o nic nesoudí, není důvod k soudu chodit. Samozřejmě je ale nutné počítat se lhůtou pro to, aby opadly případné emoce. Tedy aby se lidé nepohádali a neběželi se rozvést s okamžitou platností. Evropské státy proto od první návštěvy notáře vyžadují uplynutí několikatýdenní lhůty, aby bylo jasné, že rozvod není unáhlené rozhodnutí pod vlivem emocí.
Můžete uvést konkrétní příklady, jak takový rozvod u notáře probíhá?
Například ve Francii fungují nesporné rozvody u notáře už tři roky a rozvádějící se manželé mají na odstoupení od návrhu 15 dní od podání žádosti. Řekové se inspirovali ve Francii a jiným způsobem tam manželství rozvést nelze, notáři tedy mají v gesci i sporné rozvody. Na vyhotovení notářského zápisu je stanovena lhůta deseti dní. Ve Španělsku platí teritorialita a manželé se rozvádí u svého místně příslušného notáře. A třeba Lotyši se u notáře rozvádějí již osm let.
A jaká pravidla pro takový rozvod u notáře v Lotyšsku a v Pobaltí vůbec?
Tam k notáři musí přijít se sepsanou dohodou a lhůta pro opadnutí případných emocí je nastavena na 30 dní. Sousední Estonsko se svým velmi progresivním nastavením eGovernmentu stanovilo proces na dvě povinné návštěvy notáře. Při první se nastaví podmínky rozvodu, na druhé schůzce – nejdříve však za měsíc od prvního setkání – notář zkontroluje dohodu o vypořádání majetku a ukončení manželství je zaregistrováno.
Pokud se nemýlím, zhruba před rokem prošly médii zprávy, že by něco takového bylo možné i u nás…
Ano, dokonce premiér Babiš v dubnu upozorňoval na vysoký počet těchto nesporných rozvodů a na fakt, že zbytečně zatěžují naše soudy. Ale zda je v této věci nějaký aktuální vývoj, o tom nemá Notářská komora žádné informace.
Jak se na takovou možnost, že by se nesporné rozvody řešily u notáře, dívá Notářská komora, respektive notáři?
Můžu potvrdit, že 450 českých notářů by případnou nově nabytou agendu nesporných rozvodů vykonávat mohlo a nejsou zde ani žádné kapacitní limity.
Předpokládáte, že bychom se této možnosti mohli dočkat?
To zatím asi nikdo netuší, ale rozhodně bych to dohodnutým rozvádějícím se manželům přál, protože povinnost absolvovat několikaměsíční čekání na soudní proces v případě, kdy se není o co soudit, je zbytečná zátěž, a to i emocionální. Takový průběh rozvodu by určitě méně dopadal i na děti, neboť stresové zatížení rodičů se často přenáší i na ně.
