Za nejproblematičtější považují odborníci mosty, které byly postaveny od 50. do 70. let minulého století – tedy v témže období jako dálniční most, který se v úterý zřítil v italském Janově.
Přestože se u nových mostů obecně počítá se stoletou životností, jsou tyto mosty už po půl století často za hranicí životnosti. „Řada mostů ze 60. a 70. let už byla nahrazena mosty novými,“ říká Václav Hvízdal, ředitel společnosti Pontex, která stav mostních konstrukcí monitoruje.
Sto let jen na papíře
Důvodů je hned několik. Patří k nim tehdy moderní, ale ne úplně vyzkoušená technologie předpjatého betonu. Tou byl postaven nejen most Morandi, ale například i Nuselský či Barrandovský most v Praze.
„Bylo to velmi moderní, ale spoustu věcí tenkrát stavitelé nevěděli,“ říká soudní znalec v oboru statiky Milan Vašek. Na problémy s technologií v té době narazili i čeští stavitelé mostů. „Problémy měl například i Zvíkovský most, který přišel o předpětí, a řešilo se, jak ho do konstrukce vrátit,“ dodává Vašek. Když se k tomu přidá nekvalitní materiál a nízká kvalita provedení, dlouhý život měl před sebou od počátku jen málokterý z nich.
Ale i u daleko mladších mostů odborníci pochybují, že vydrží sto let. Kvůli zcela zanedbané údržbě mostů především mezi 70. a 90. lety u řady z nich z malých závad vznikly problémy, jejichž odstranění bude stát miliardy. „Životnost mostu je sice plánována na sto let, ale toho se žádný most nemůže dožít bez údržby a pravidelných oprav,“ říká soudní znalkyně Miloslava Pošvářová.
Každý z typů mostů, po kterých v Česku chodíme a jezdíme, má kritická místa. Včetně nejčastěji stavěných mostů železobetonových. Jejich největším nepřítelem je voda, především v koktejlu s posypovou solí. Když zmrzne, narušuje beton, způsobuje korozi, která oslabuje kovovou konstrukci.
Žádný most není před kolapsem
U konstrukcí z předpjatého betonu, které se v Česku už půl století staví nejvíce, je ochrana před vodou obzvláště důležitá. Most drží ve vzduchu nosná lana, která jsou protažena „trubkami“ v betonových polotovarech.
„Lana musíte zainjektovat cementovou maltou, pak už se k nim nedostanete, nedají se zkontrolovat. Když se to udělá špatně nebo když do nich začne zatékat nějakou trhlinou, lano se v tom místě oslabí,“ vysvětluje Pošvářová. Právě proto loni spadla trojská lávka v Praze. „Izolace na mostě by se proto měla každých dvacet let zcela vyměnit,“ dodává Pošvářová. Právě to ale správci mostů v Česku celá desetiletí zanedbávali.
Štěstím v neštěstí, jakým je aktuální stav českých mostů, je podle Hvízdala to, že máme jejich problémy na rozdíl od jiných zemí alespoň dobře zmapovány. „Systém pro hospodaření s mosty jich eviduje asi 95 procent, jde o mosty ve správě státu a krajů. Každý půlrok v něm informace aktualizujeme, jsou tam popsány problémové mosty, ale žádný most, který by byl těsně před kolapsem,“ říká Hvízdal.
Peněz investovaných do údržby mostů podle něj v posledních letech přibylo, i když jich stále není dost. „Německo a další vyspělé evropské státy dávají do údržby více prostředků, je to ale dáno i tím, že mají dokončenou dálniční síť, s jejíž stavbou pořád zápasíme,“ dodává Hvízdal.
„Nikdo je nereklamuje“
Že už se ale investice do mostů, které už nějakou dobu stojí, nedají odkládat, ukazuje hned několik příběhů z poslední doby.
Zdaleka přitom nejde jen o kupící se problémy s mosty, které slouží již okolo stovky let. Spory o to, zda investovat do rekonstrukce Libeňského mostu, nebo ho zbourat a postavit nový, zaměstnávají pražský magistrát. Už léta tu vědí, že je ve špatném technickém stavu. Kvůli zanedbané údržbě se v Praze uvažuje i o zbourání železničního mostu na Výtoni.
Jenže problémy mají i mnohem mladší mosty. Patří k nim i teprve dvacetiletý, pro svou architektonickou podobu oceňovaný Mariánský most v Ústí nad Labem.
Most v Janově mohl spadnout kvůli sesuvu půdy, míní odborníci. A co Česko? |
„Do tohoto mostu zatéká, pylon koroduje a most je v havarijním stavu. Podle mého názoru mělo město most reklamovat, záruka byla deset let. Nic se ale nereklamovalo,“ popisuje stav mostu Pošvářová s tím, že je tato mladá a pro svou architekturu oceňovaná stavba už dlouho zralá na rekonstrukci.
Řadu poškození, které ohrožují životnost mostů, přitom zaznamená i pouhý laik. „Zejména předpjaté betonové mosty jsou na poškození korozí velmi citlivé, a my často vidíme, že do nich zatéká už po pěti nebo deseti letech, kdy jsou ještě v záruce. Nikdo je nereklamuje, nikdo na most nesáhne a pak ho za třicet let zbouráme, protože nemáme techniku, kterou bychom mohli zjistit, v jakém jsou stavu, a nikdo nechce riskovat,“ dodává Pošvářová.
Náklady na údržbu mostu jdou do milionů i u jednoduchých konstrukcí a investor by s nimi měl počítat ještě dřív, než se most začne stavět. I s tím, že náklady na bezpečný provoz komplikovaných staveb jako janovský most spolknou více.