Po individuálním rozhovoru, v té době z pozice kandidátky na ministryni, s prezidentem Milošem Zemanem před jmenováním vlády jste uvedla, že vaší prioritou bude udržet rozpočet pro vědu. Podařilo se vám to?
Vláda bude výsledné dohody o rozpočtu představovat jako celek příští týden. Z informací, které momentálně mám, to pro vědu a výzkum vypadá na zachování důstojných podmínek. Naznačila bych jeden faktor: v mém resortu je několik miliard korun nespotřebovaných výdajů z minulosti a obecně ve všech kapitolách je na místě diskuze, jak tyto peníze zapojit do rozpočtu pro rok 2022.
Minulá vláda navrhovala, aby resort vědy hospodařil s 39,4 miliardami korun. Pohybuje se vámi vyjednaná suma v podobném rozmezí?
V podobném rozmezí určitě ano. Ale jak jsem již zmínila, existují zde prostředky z nespotřebovaných výdajů z minulosti a navíc při bližším pohledu na jednotlivé rozpočtové položky nám resorty samy avizovaly, že některé nebudou v tomto rozpočtovém období potřebovat. I toto zohledníme.
Oblast vědy a výzkumu je tradičně v Česku roztříštěna pod několik resortů. Kdo budou vaši největší partneři?
Položky na vědu a výzkum jsou vlastně rozmístěny v 15 kapitolách státního rozpočtu, přičemž se jedná o 11 resortů. Hlavními partnery jsou ministerstvo školství, přes které jde zejména institucionální podpora, a ministerstvo průmyslu a obchodu, které aktivity koordinuje. Důležitých je ale samozřejmě i oněch dalších 9 kolegů.
Helena Langšádlová
|
Nejvíc investic do vědy a výzkumu, 60 procent, ale v Česku proudí od soukromých subjektů. Rádi bychom v této oblasti vytvořili více motivující prostředí, aby soukromých prostředků bylo ještě více.
Jaké to je být ministryní, která nemá své fyzické ministerstvo? Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), jejíž jste předsedkyní, je poradním orgánem vlády, nicméně svou vlastní budovu nemá.
I přesto je zde celá řada věcí, které budu prosazovat a které budu moci měnit. Jsme domluveni s kolegy Petrem Gazdíkem (ministr školství, pozn. red.) a Jozefem Síkelou (ministr průmyslu a obchodu, pozn. red.), že podepíšeme memorandum, které bude deklarovat naši spolupráci a taktéž reflektovat skutečnost, že podmínky pro budoucí vědu se vytvářejí již přístupem k dětem na středních a základních školách, jejich motivací a prací s nimi. Až poté to pokračuje vysokými školami a doktorským studiem.
Zásadní je, jaké prostředí vytvoříme pro vznik spin-off firem a start-upových podniků. Jaké budeme mít inovace, zda se nám podaří transformovat ekonomiku, reagovat na změnu klimatu a další společenské výzvy. Jde o cyklus od vzdělání až po aplikované využití.
V nedávné minulosti byli předsedy RVVI skoro všichni premiéři. Namátkou Topolánek, Fischer, Nečas, Rusnok či Babiš. Neobáváte se, že by vaše pozice nemusela být dostatečně silná? Máte zajištěnou podporu Petra Fialy?
Cítím jeho podporu. Chtěla bych zmínit, že v osmnácti státech EU je ministr či ministryně pro vědu. Z toho je jasné, že ostatní státy jsou si vědomy toho, jakou váhu pro naši budoucnost tato oblast má.
Od členů RVVI mám příjemné odezvy a myslím si, že se nám bude dobře spolupracovat. Má role spočívá v tom, že se věnuji komunikaci mezi jednotlivými aktéry, zjišťování jejich potřeb. Nechci pronikat do problematik jednotlivých oborů a mluvit vědcům do práce. Mým cílem je zvládnout dobře management vědy.
Jaké příklady aplikovaného výzkumu vás v poslední době oslovily?
Byla jsem navštívit například ústav spadající pod Akademii věd ČR, který se zabývá mikroskopy. To je velmi úspěšné pracoviště, co se týká propojování s komerční sférou. Sešla jsem se i s lidmi z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde celoživotně působil profesor Antonín Holý – ti jsou například skvělí, co se farmacie týče.
Po konzultacích se zástupci byznysu a škol je ale zřejmé, že je potřeba vytvořit lepší podmínky například pro zakládání společných firem, kde by vysoké školy mohly mít podíl a do budoucna z nich profitovat.
Výzkum brzdí, že si ho nemůžeme zkoušet v praxi, míní šéfka Akademie věd |
Nedávno jste jmenovala svým náměstkem vedoucího vědeckého pracovníka z Národohospodářského ústavu AV Štěpána Jurajdu. Je váš tým už kompletní?
Tým ještě není hotový, jelikož jsou to zhruba dva měsíce od chvíle, kdy byla jmenována naše vláda a jen několik málo týdnů od získání důvěry ve Sněmovně. Ano, součástí týmu je profesor Jurajda. Ještě než jsem se stala ministryní, tak mě zvládl přesvědčit o tom, že je nejen skvělý vědec, ale právě i dobrý manažer vědy.
Rozumí dobře systému hodnocení, od kterého se pak odvíjí institucionální podpora. Má zkušenost s fungováním RVVI, navíc sám působí v rámci Karlovy univerzity i Akademie věd. Myslím si, že jeho zkušenosti budou pro celý tým velmi cenné.
Co bude hlavní náplní vašeho resortu v rámci předsednictva Rady Evropské unie? Jak velkou událostí předsednictví je?
Máme priority, které nastavila minulá vláda. Nejsou naše, národní, ale jde o priority vycházející z celoevropské politiky. Je to velká vědecká infrastruktura. Jde o analogii například k volnému pohybu osob, kapitálu, zboží a služeb v EU. Stejně by to mělo fungovat v rámci vědy a sdílení kapacit.
Mělo by se více koordinovat využívání všech evropských kapacit, musíme o kontinentu uvažovat i ve vědě jako o jednom celku. Budeme tak více konkurenceschopní, například vůči Číně, která dynamicky roste.
Vraťme se ale k české vědě. Je v ní podle vás dostatek žen?
Z našich vysokých škol vychází více jak polovina absolventek, tedy žen a dívek. Ve vědě a výzkumu jich ale máme zapojeno pouze 14 procent. To je úplně nejméně ze všech zemí Evropy. Není to o nějakém mém feministickém přístupu, ale o tom, že nedostatečně využíváme potenciál vzdělaných žen.
Samozřejmě současně i tyto ženy zakládají rodiny a mají děti, což je právě tím faktem, který je limituje, ale tak by to být nemělo. Měli bychom chtít vytvářet pro vědkyně dobré podmínky, aby se například vracely po mateřské a byly součástí výzkumných týmů.
Jak genderové poměry vyrovnat?
Například vědeckými granty, které není možné přerušit, ačkoliv člověk zakládá rodinu. Musí se více myslet na vypisování částečných úvazků, vytvářet dětské skupiny na pracovištích – ačkoliv vím, že na mnoha místech včetně Akademie věd ČR již jsou – ale vždy je prostor pro zlepšení.
Obecně i v politice je málo žen, to říkám jako jedna ze tří ve vládě. Já nejsem apriori zastánkyní nějakých kvót, podle mě je základem o problému vůbec mluvit a vnímat, že v konečném důsledku dopadá nevyužívání potenciálu poloviny vzdělané populace na nás všechny.
Vždy to samozřejmě musí být na rozhodnutí té dané ženy, do jaké míry se rozhodne věnovat se i kariéře a být profesně aktivní. Velmi respektuji i ženy, které se rozhodly mít vícero dětí a zůstat třeba mnohem delší dobu doma. Ale současně znám spoustu žen, které začaly opět pracovat a jsou skvělými mámami a zároveň jsou úspěšné ve svých oborech. Na nás je, abychom vytvářeli podmínky, které nehandicapují.
Dezinformaci naletí občas každý
Mezi vaše témata, která pozvedáváte, patří dlouhodobě i dezinformace. Byla pandemie ideálním podhoubím pro jejich tvorbu?
Nějaké dezinformace se světem šířily vždy, akorát je rozdíl v dostupných nástrojích. S nástupem sociálních sítích a algoritmů, které šíří lži několikrát rychleji než pravdu a běžné zprávy – navíc zprávy se dají velmi dobře cílit, což nás uzavírá do sociálních bublin – jde zkrátka o něco zcela jiného.
Zaznamenáváme nárůst dezinformací skrze sociální sítě, přibližně od roku 2014, často ve spojení s politickými tématy. Ať se to již týkalo východu Ukrajiny, Krymu, Evropské unie či Severoatlantická aliance.
Ani já sama jsem si ale nedokázala představit, že dezinformace budou tolik přispívat ke špatnému zvládání zdravotní krize, jako je současná pandemie. Že kvůli dezinformacím bude více lidí nemocných a více jich zemře.
Je to stále opakovaná otázka, ale musím ji položit. Jak lze bojovat s dezinformacemi, které se šíří několikrát rychleji než informace?
Z dlouhodobého hlediska jednoznačně vzděláváním. Například v Německu mají skvěle nastavený institut občanského vzdělávání, jehož součástí je mediální gramotnost a kritické myšlení. Zřejmě všichni cítíme, že množství informací, které se na nás valí ze všech stran, je enormní. Je pro nás těžké orientovat se v tom, co je a co není skutečnost. Ověřovat si informace. I mně se stalo, že jsem uvěřila nějaké zprávě, která se následně ukázala jako nepravdivá. Nikdo z nás není imunní.
Vážím si i neziskových organizací, které se věnují našim seniorům, kteří jsou dlouhodobě pod tlakem řetězových e-mailů. Dostávám pravidelně analýzy toho, co se na tomto poli aktuálně odehrává. Jsou to opravdu cílené kampaně, které mají svou propracovanou specifickou formu. Každý je zodpovědný sám za sebe, jak se rozhoduje, ale z dlouhodobého hlediska jde o to, abychom byli jako společnost odolnější.
Jedním z možných východisek je strategická komunikace. Máme na ni kapacity i v rámci armády a tvoří se týmy, které měly být vytvořeny již dávno v rámci jednotlivých resortů a institucí – zejména na ministerstvu vnitra, na ministerstvu zahraničí a na Úřadu vlády. Například Britové tyto odborné postupy využívají již přes sto let.
Selhal stát ve strategické komunikaci, co se covidové krize týče?
Jednoznačně, ale nejen, co se covidu týče. Byl zde jasný akční plán k bezpečnostnímu auditu z roku 2016, kde byly stanoveny postupy, co má stát udělat – mimo jiné vybudování kapacit pro již zmíněnou strategickou komunikaci. Nestalo se.
Vedle dezinformací zde máte i velmi nešťastnou formu vyjadřování členů předchozí vlády. Každý ministr řekl něco jiného během jednoho odpoledne na otázku, co bude platit. Velmi často se pravidla měnila. Do toho vstupy mnoha zdánlivých odborníků, kteří přinesli jen zmatek. Tohle všechno určitě přispělo k nedobrému zvládnutí koronakrize.
