Česko už od roku 2015 trápí nebývalá vlna suchých let. Nedostatek vody se podepisuje nejen na zemědělství, ale čím dál tím častěji i na běžných potřebách veřejnosti. Ministerstvo zemědělství společně s resortem životního prostředí připravilo novelu vodního zákona, která by měla připravit stát na případná suchá krizová období.
Zákon počítá se sestavováním komisí pro sucho i krizovými suchými plány a jeho součástí je také větší kontrola nakládání s vodou. Změny by se měly podle úředníků týkat především podniků. Jak by měly novinky vypadat vysvětlují v rozhovoru pro iDNES.cz Lukáš Záruba a Josef Reidinger z ministerstva životního prostředí.
Jak se systém komisí bude lišit od toho stávajícího?
Josef Reidinger (dále jako JR): Vzniknou krajské a jedna ústřední komise pro sucho. Lišit se to bude v tom, že v současnosti, když je přechodný nedostatek vody, tak se hovoří o suchu i podle novely vodního zákona. Znamená to, že máme určitá opatření, díky kterým lze omezit nakládání s vodami a které může provádět obec s rozšířenou působností nebo krajský úřad. Případně se může schválit mimořádné manipulace na vodním díle. Obecné nakládání s vodami může omezit i obec.
Novela vodního zákona přichází s tím, že bude možné vyhlásit stav nedostatku vody. To bude něco podobného jako je vyhlašování druhého či třetího stupně povodňové aktivity. Tady se bude označovat „stav nedostatku vody“, který bude moct vyhlásit krajská, případně ústřední komise pro sucho. Když tento stav bude vyhlášený, komise má další možnosti omezení některých činností.
Novela počítá se třemi stupni sucha?
JR: „Sucho“ řeší již současný stav vodního zákona a zůstane to tak i po novele. Obce mohou přijímat určitá omezení. Pak se podle novely vodního zákona bude moct vyhlásit „stav nedostatku vody“, což budou řešit komise pro sucho. A kdyby se to nedalo zvládat na úrovni komisí, může se vyhlásit krizový stav. Tam už to bude vstupovat do působnosti krizových orgánů, ale pravomoci komise budou zachovány.
Co se stane, když se tento stav nedostatku vody vyhlásí?
JR: Řada obcí má nouzový zdroj pro zásobení pitnou vodou. To znamená vrty, které normálně nejsou využívány. Pokud by došlo k tomuto stavu, je možné nařídit zprovoznění nouzových vrtů. Náhrady, které s tím jsou spojené, může obec nárokovat na krajském úřadu. Nebo pokud jsou k dispozici cisterny, mohou nařídit, aby byly cisterny dostupné pro obce, kde je nedostatek vody. Ještě mohou nařídit monitoring jakosti vody, protože když je méně vody, bude větší problém s jejím znečištěním.
Kdo to bude financovat?
Lukáš Záruba (dále jako LR): Opatření, která uloží krajská komise, budou placeny z krajských rozpočtů. Jde například o uvolnění záložních zdrojů vody, cisteren nebo jinou potřebnou techniku. Takto s tím novela počítá. A pokud jde o omezení, bude například průmysl omezen ve svých odběrech vody z vodního toku. Tato omezení budou bez nároku na náhradu.
Zmiňoval jste rezervní vodní zdroje, které se běžně využívat nemůžou. Jak je to v současném režimu a v čem to bude jinak?
JR: Teď je na to paragraf vodního zákona, podle kterého obec s rozšířenou působností, případně kraj, ve veřejném zájmu mohou vyhlásit určitá omezení. Zákon je v tomto však spíše obecný. V novele se uvažuje, že bude plán pro sucho, kde budou uvedeni jednotliví významní odběratelé, jak velké mají povolené odběry, v jakém časovém intervalu odebírají. Bude se moct jít do detailu. V současném režimu je to spíš plošné omezování.
LZ: Omezování po novele bude probíhat opravdu na informovaném základě. Na základě plánů pro sucho, kde bude jasně dáno, jaké jsou zdroje vody, jaké jsou záložní zdroje vody, který typ průmyslu si kolik vody nárokuje. Kde to bude nejvíc bolet, když se začne brát. V jaký okamžik a kde je nejlépe možné omezovat. Informační hodnota tam bude mnohem širší. Budou k dispozici jednak plány pro sucho, bude k dispozici predikční informační systém HAMR.
Když komise někde omezí odběr vody, díky plánům bude jasné, jakým způsobem se to projeví a jaké budou důsledky jednotlivých omezení. To je ten faktický rozdíl. Formální rozdíl je v tom, že dnes obec vyhlásí omezení, pod kterým je podepsaný jeden pracovník a musí se sám rozhodnout. Komise bude kolegiální a odborná. Budou tam zástupci ČHMÚ, hasičů, policie, správců povodí. Rozhodnutí o omezení bude kolektivní a nebude jen na odpovědnosti jednotlivce.
Zákonný plán pro sucho počítá s omezením odběru povrchových vod nebo i s podzemními?
JR: Obou. Některé regiony jsou závislé na podzemních vodách, některé na povrchových.
Koho se budou omezení dotýkat? Jde i o zákazy?
JR: Zahrádkářům při obecném nakládají s povrchovou vodou z veřejného zdroje, vyžaduje-li to veřejný zájem, zejména dochází-li při něm k ohrožení jakosti vod či zhoršování odtokových poměrů může už nyní odběr omezit nebo zakázat přímo obec.
Studny vysychají, na nové vrty a vodovody stát rozdává obcím statisíce |
LZ: Počítáme, že suché komise budou na úrovni krajů moci rozhodovat ve větším rozsahu. Pro ně budou zahrádky irelevantní. Změny by se měly týkat spíš větších odběrů průmyslového typu. Upozorňuji, že se bavíme o omezení odběrů, nikoliv o absolutním zrušení povolení.
JR: Odběratelé mají navíc stanovené maximální odběry, ale zároveň vždycky mají určitou rezervu, aby nedocházelo k překročení povolených limitů. Jde o to, aby se jim zavčasu řeklo: Využívejte jen optimálně to, co potřebujete, případně co nejdříve snižte odběr na ekonomicky únosnou mez pro výrobu, aby vodní zdroj déle vydržel.
Jen tisíc kubíků ročně
Cílem novely je tedy mít větší kontrolu nad průmyslovými podniky a velkými odběrateli?
LZ: Sucho je pouze část novely. Podzemní voda je za nějakou cenu a uvažovalo se, jestli cenu zachovat. Cena vody se nezvyšuje, ale alternativa k tomu je více regulovat a mít nástroje k tomu, jak využívání vody dostat pod kontrolu a mít větší povědomí o tom, jak se s vodou nakládá.
Kromě toho jsou v novele další body. Jednak jde o snížení takzvaných evidovaných odběrů. V praxi jde o to, že pokud odebíráte méně než šest tisíc kubíků vody za rok, ať už podzemní nebo povrchové, nejste povinen za ni platit a nejste ani povinen množství odebírané vody evidovat a informovat o něm stát.
Lukáš Záruba
Odběry blížící se k šesti tisícům kubíků ročně jsou mimochodem poměrně velké odběry, které jsou ale dosud nepodchycené. Novela snižuje tuto hranici ze šesti tisíc kubíků na jeden tisíc ročně. Snižuje pouze evidované množství. Ten, kdo bude odebírat více než tisíc kubíků ročně, bude muset sledovat množství vody, které odebírá.
To znamená zpravidla osadit odběr vodoměrem a informovat správce povodí o tom, kolik odebral. Znovu zdůrazňuji, že to neznamená, že by se za vodu platilo. Těchto odběrů jsou tisíce a když se vynásobí tisíc kubíků tisíci odběry, bavíme se o velkém množství vody. A my o něm dnes nic nevíme.
Slyšel jsem, že by se to mělo týkat zhruba 8 tisíc odběratelů.
LZ: Nám v analýze vyšlo 5 až 7 tisíc, ale určitě to nebylo absolutní číslo. Takže se to může dotknout až 8 tisíc odběratelů.
To je celkem nárůst, jak se to bude řešit administrativně?
JR: Moc velký nápor by to být neměl. Systém hlášení je ošetřený přes integrovaný registr odběrů – Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP). Spravuje ho naše instituce CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Je na to předepsaný formulář, kam se jen vyplní údaje.
LZ: Formulář se pošle do informačního systému, takže to nebude nijak náročné.
JR: Teď se bude mnohem lépe vědět, jak se s vodou nakládá.
Přinese to změnu pro běžného uživatele?
JR: Pravděpodobně ne. Obecné nakládání s vodami bude stejné. Obce mohou třeba omezit zalévání zahrad. V případě zhoršeného stavu sucha a vyhlášení „stavu nedostatku vody“ budou tato rozhodnutí na nižší úrovni pozastavena a bude rozhodovat komise. Pravomoc dostane na dobu určitou. Když se odvolá „stav nedostatku vody“, obec zase bude moct vydat vlastní omezení.
Přinese to pro běžné občany nějaké výhody?
JR: Změna pro běžného uživatele by mohla být naopak pozitivní u podzemních vod. V obci máte kolektor podzemní vody a máte na něj napojených několik vrtů. Když se udělá obecní omezení, udělá se omezení soukromníků. Když je tam ale větší fabrika, její odběry může omezit až obec s rozšířenou působností, ale moc nyní nevyužívá.
Tuto pravomoc nově bude mít i komise pro sucho. Zjednodušeně bude možné dříve začít omezovat velké odběratele. Tudíž zdroj podzemní vody nemusí tak rychle zaklesávat. Tím se zajistí, že i když třeba dojde k nějakému omezení odběrů vody u občanů, díky systémovému řešení bude možné zajistit, že stále nějakou vodu mít budou.
Navíc výhodou komisí je, že budou znát všechny možné zdroje ve svém kraji a pokud budou moct, budou je i optimálně využívat: Podzemní zdroje rychle klesají? Pojďme napřed využívat povrchové zdroje, ať se podzemní zdroje zase obnoví. Když zaprší, povrchové vody se zase rychle začnou plnit. Zatímco u podzemních vod to může být otázka měsíců, někdy i let, než se vrátí na původní stav.
Stav nedostatku vody zmonitoruje ČHMÚ?
JR: ČHMÚ monitoruje stavy povrchových a podzemních vod, navíc monitoruje srážky a vytváří prognózy. Pokud zjistí, že se povrchové zdroje dostávají na minimum, tak na to upozorní a vydá výstrahu. Na základě toho hejtman svolá komisi. Komise potom posoudí i v kontextu toho, jaké jsou v regionu požadavky na odběry vody, a jak jsou vodní zdroje naplněné, jestli přistoupí k omezením.
LZ: ČHMÚ má vlastně výstražnou funkci, ale „stav nedostatku vody“ formálně vyhlašuje komise pro sucho.
Více prší. Přesto klesá hladina řek, ubývá podzemní voda a mizí prameny |
Tři stupně „stavu nedostatku vody“
Zmiňovali jste, že se aktuálně nacházíme ve stavu sucha. Novela tedy počítá se třemi stupni. Už jsme zažili během posledních pěti let druhý, nebo třetí stupeň, tedy stav při kterém by byla komise svolána?
JR: Myslím si, že druhý stav (stav nedostatku vody) by se dal v současné době použít, protože minimálně zdroje podzemních vod jsou aktuálně velmi napjaté a začínají s tím být problémy. Myslím, že by se mohla začít přijímat určitá opatření.
Mířím k tomu, jak je ta metodika vlastně přísná. Jestli se bavíme o tom, že by komise zasedala třeba celé léto, nebo jestli se bavíme o situacích, které u nás zatím nejsou běžné.
JR: Na sucho obecně zatím žádné připravené operativní řízení nebylo, proto vznikla tato novela. Máme vyřešené povodně, u kterých se řeší situace v rámci dnů maximálně týdnů. U sucha může jít o několik měsíců i let. Můžeme reagovat na prognózy, které třeba budou varovat před nedostatkem podzemních vod, a nemusíme dojít do stavu, kdy by třeba nebude voda vůbec a museli bychom řešit krizovou situaci.
Díky novele bude možné zajistit opatření, která povedou k tomu, aby se s vodou příliš neplýtvalo. Průmysl třeba sníží výkon na 90 procent. Pro podnikání to nebude mít velký význam, ale my budeme mít jistotu, že se podzemní zdroje třeba za půl roku obnoví. Cílem je, vyhnou se tomu, že i v kritickém období bude všechno fungovat naplno a pak přijde skutečná krize, se kterou už nebudeme schopni nic udělat.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv Neobáváte se ale ekonomických dopadů při omezování provozu?
JR: Proto se počítá s plány pro sucho, které by měly zanalyzovat všechny varianty a na jejichž základě by se dalo určit, co omezit, jak to omezit a jaké budou dopady. V rámci systému HAMR se zvažuje i možnost, že by zde mohly společnosti informovat o svých požadavcích na odběr vody. Například by mohly oznámit, že budou mít celozávodní dovolenou a že tím pádem mohou omezit odběr vody, nebo že nemají potřebný odbyt výrobků a mohou o něco snížit výrobu a tedy i odběr vody. Naopak zemědělci budou potřebovat v určitém období nutně zavlažovat, tak by mohli mít větší prioritu odběru třeba v nočních hodinách.
ZL: Bude snaha nakládání s vodou optimalizovat. Situace, kdy voda není, tak ji průmysl nedostane, to se stává teď a stávalo se to i v minulých letech. Takže v této situaci už jsme nyní. Nově se tomu jenom snažíme nastavit jasná pravidla, aby ideálně dostali podniky vodu podle suchého plánu tak, aby se dostalo na každého. A samozřejmě je tam jasná hierarchie. Nejdříve se začne omezovat odběr vody pro ty nejzbytnější účely a až na konci jsou položky jako kritická infrastruktura, nebo pitné účely. K tomu by samozřejmě došlo až při těch nejkritičtějších scénářích.
Novela obsahuje obecnou hierarchii, která se bude zpřesňovat v plánech.
Půdní sucho trápí více než 60 procent území Česka, ničí úrodu i vegetaci |
Pokuty do 100 000 korun
Počítá novela i s pokutami za porušení normy?
JR: Ano, jsou tam v podstatě dvě ustanovení. První je v případě, kdy nebudou poskytnuty informaci při zpracovávání plánu pro sucho, případně při činnosti komise pro sucho. Pokud jde o fyzické osoby, může být udělena pokuta do dvaceti tisíc korun, pokud jde o právnické osoby, tak až padesát tisíc.
Pokud dojde k porušení omezení odběrů, u fyzických osob hrozí pokuta do padesáti tisíc a u právnických osob až sto tisíc korun.
Kdy by mohly vzniknout první komise?
ZL: Teď nás čeká celý legislativní proces v Parlamentu ČR. Krajské komise pro sucho by mohly být ustanoveny při optimistickém odhadu v polovině roku 2020. Pravděpodobně v té době ještě nebudou mít připravené plány pro sucho, tam zákon počítá s delším obdobím.
Jak budou probíhat kontroly?
Kontroly by měly mít na starost krajské úřady ve spolupráci s obcemi s rozšířenou působností.
Jakým způsobem to budou kontrolovat?
JR: Tím, že se opatření budou většinou týkat větších odběratelů, tak by měli mít kontroloři možnost zkontrolovat vodoměry. Samozřejmě složitější by to bylo u občanů, tam se ale zatím s novým rozsáhlejším systémem kontrol nepočítá.
ZL: Je to v zásadě standardní kontrolní činnost, kterou vodoprávní úřady vykonávají i dnes. Mají nástroje na to, jak povolené odběry kontrolovat. Po novele by měly kontroly probíhat stejně.
Kromě krajských komisí se počítá také se sestavením centrální komise, jak by měly mezi sebou spolupracovat?
JR: Koordinace bude důležitá při přípravě plánů pro sucho a potom bude probíhat koordinace při vlastním zvládání situací při vyhlášení stavu nedostatku vody. Kraj Vysočina má například na svém území významné vodní zdroje i pro Jihomoravský kraj. Kdyby tam mělo docházet k nějakým problémům, kraje je budou řešit v součinnosti s ústředním orgánem. Předávání vody je běžné i u jiných krajů.
ZL: I proto je tam vytvořená právě centrální struktura, aby se zamezilo tomu, že by si třeba kraj „hrál na vlastním písečku“.
Existují prognózy vývoje sucha pro příští roky? Budeme komise potřebovat?
JR: Jak budou vypadat další roky, se dá těžko předpovídat. Ale můžeme vycházet z toho, že tady nějaké suché epizody byly. Víme, že když začne pršet, tak se stav povrchových vod rychle vyrovná. Pokud však máte u podzemních vod deficit třeba čtyři roky, je jasné, že se bude další čtyři roky srovnávat do normálu. Takže dokážeme říct, kdy se situace dostane do normálu, pokud se podmínky začnou lepšit. Ale my nevíme, jestli se začnou lepšit.
ZL: Akceptujeme-li tezi o klimatické změně, která už je obecně akceptovaná a podložená vědci a odborníky, pak se dá počítat s tím, že množství srážek bude v zásadě stejné, ale jejich výskyt a extrémní projevy budou lokálně nahodilé. Také lze očekávat další nárůst průměrný teploty vzduchu. To znamená, že je velice pravděpodobné, že se sucha budou minimálně lokálně vyskytovat častěji než v minulosti.
Jaké jsou zkušenosti ze zahraničí?
ZL: Myslím si, že takto sofistikovaná a promyšlená úprava legislativního předpisu nemá minimálně v evropském kontextu obdoby. Předpokládám, že jižní státy jsou na podobné situace zvyklé a ekonomika je na ně nachystaná, v kontextu střední Evropy je však systém unikátní. Při vytváření novely jsme tedy neměli příliš kde čerpat zkušenosti. Rád bych zmínil, že o suchu se sice mluví, ale stále ještě není vnímáno jako celoevropské téma. Některé okolní státe ještě sucho nevnímají jako zásadní problém.
