Pištění v restauraci? Radši půjdu jinam
„Nerada navštěvuji podniky kde mají z dobré vůle dětský koutek. Je to moje volba, nechci děti, netrávím s nimi čas a vyhýbám se místům, kde je jejich koncentrace,“ tvrdí Tereza Petrová.
Doporučení Marthy’s Kitchen jí přišlo vtipné a výstižné. Tereza říká, že pokaždé, když jsou v podniku děti, je to pro bezdětné rušivým elementem. „Vydávají zvuky o vysokých tóninách, neuvědomují si, že jsou hlasité, ať už se smějí, nebo brečí,“ komentuje.
Nedávno byla na jídle v restauraci, kde si dítě nahlas hrálo s tatínkem, smálo se a pištělo mi za zády. Tereza popisuje, že jí to rušilo. „Je to jako potkat kamarádky na tahu. Smějí se nahlas, přejete jim to, ale ruší vás to. Když přičtu hluk a ruch, tak se vlastně ztrácí všechny aspekty, kvůli kterým jsem si šla do kavárny odpočinout a vychutnat si trochu klidu.“
Ještě horší podle ní je, když rodiče zlobení dítěte nezvládají, nebo ignorují. Setkává se s tím poměrně často, proto vyhledává místa, kde děti nejsou. „Pokud děti v podniku jsou, tak podle jejich počtu a rozpoložení se rozhodnu, zdali vůbec zůstanu, nebo najdu jiné místo,“ tvrdí.
Podle Terezy by si měl každý dělat to, co chce, dokud tím nikomu neubližuje. „Moje svoboda končí tam, kde jiná začíná,“ míní.
