Každý druhý víkend se nyní Václavské náměstí z poloviny zaplní demonstranty, kteří se vymezují proti pomoci Ukrajině. Co si o tom myslíte?
Vnímám to jako velký problém. Hlavní cíl, kterého chtějí všichni, kdo útočí na náš demokratický systém, dosáhnout, je polarizovaná společnost. Lidé tak ztrácí důvěru v demokratické instituce a jejich funkčnost, což vede k tomu, že se vrací totalitní režimy.
Proti těm zahraničním aktivně bojuji a představa, že bych v jednom měla nedej bože žít, je děsivá. Je mi to z části líto, protože s lidmi, kteří na tyto demonstrace chodí, souzním. Chápu, že se bojí a že současná situace vypadá děsivě. Když někdo nemá dostatek informací, je v naprosto objektivní panice.
Co mi vadí, je, jak se nedokážeme postavit těm, kdo na tom vydělávají. Těm pánům, kteří křičí do mobilu na streamu, aby zaplatili své exekuce.
Právě kvůli nim se vás na demonstrace ptám. Dezinformační scéna je s těmito protesty pevně spojená. Kde se stala chyba, že mají takovou sílu?
Z části v absolutní neschopnosti přijít s nějakou normální legislativou. Já jsem do Evropského parlamentu přišla v roce 2019, několik měsíců poté byl založen speciální výbor pro zahraniční vměšování a dezinformace, jehož koordinátorkou jsem se stala. To je hrozně pozdě.
Markéta Gregorová
|
Česká republika je samozřejmě také úplně pozadu. Od této vlády máme zmocněnce pro řešení dezinformací, ale upřímně, zatím od něj nejsou žádná výstupy. A je otázka, zda by se dezinformace začaly řešit, i kdyby nezačala válka. Přitom už covid ukázal, že mohou být doslova vražedné, lidé se nenechávají očkovat nebo nedej bože pijí savo.
Mluvím o tom, protože si nemyslím, že dezinformace jsou nějaká smrtelná nemoc, na kterou nemáme lék. Je řada možností, jak s nimi bojovat, akorát jsme s nimi ještě pořádně nezačali. A mezitím se řada lidí radikalizovala.
Nyní je trochu pozdě řešit, zda nezačít sankcionovat dezinformátory, kteří na tom vydělávají. A o tom se ještě ani nebavíme.
Na evropské úrovni nyní tento problém řešíme se sociálními platformami, ale opět, je to strašně pozdě. Sociální sítě de facto zareagovaly rychleji než my. Přitom to my jsme ti demokraticky volení představitelé, kteří mají chránit demokracii, ne korporace, které potřebují vydělávat peníze.
Další věc je, že tomuto tématu řada lidí nerozumí. Před covidem si spousta lidí ani nevšimla, že něco jako dezinformace existuje. Navíc je to kontroverzní a výbušné téma, když jej otevřete, lidé se oprávněně začnou obávat, aby z toho nevzniklo nějaké ministerstvo pravdy. Je to prostě téma, kterým se politik nezavděčí, proto jej řada z nich ignorovala.
Co jsou tedy ty konkrétní kroky, které se na evropské úrovni chystají?
V mediálních kruzích se hodně řeší takzvaný media freedom act...
Chystá se třeba legislativa týkající se transparence politické reklamy, což je něco, co by mělo pomoci především v době voleb. Ty jsou z hlediska rizika ohrožení demokracie vždy nejcitlivější. Nejde zde přitom o svobodu slova, ale pouze svobodu dosahu, kterou nikdo ústavou garantovanou nemá. Myslím si, že to je dobrý směr, protože do dezinformací putuje spousta peněz.
Další věc je právě zmiňovaný media freedom act. Ten se teprve tvoří, není jasné, jak přesně bude vypadat. Má se ale primárně soustředit na podporu nezávislých, transparentních a objektivních médií. Tak, aby nebyly „utopeny“ v naší současné mediální scéně, která vypadá ve vším respektu tragicky.
Odhadem devadesát procent vlastní oligarchové a zbytek nějak živoří z dobrovolných příspěvků, protože lidé nejsou zvyklí si za zprávy platit. Plus máme samozřejmě média veřejnoprávní.
Dezinformátoři umějí dobře napodobit seriózní média, varuje expertka |
No a další část je transparence financování. Můj oblíbený příklad je Aeronet, který mám problém vyslovit ve stejné větě se slovem média, o kterém Respekt zjistil, že je financován Ruskem. A já se ptám, proč to musel dělat on?
Ideální forma by byla, aby tyto organizace měly transparentní účetnictví, které bude někdo případně intenzivně kontrolovat. Zda takové platby když tak omezíme, je otázka, podle mě ani nemusíme. Je ale důležité, abychom o nich věděli.
Kdo stanoví čáru, kdy jde ještě o objektivní, nezávislé médium, které si zaslouží podporu, a kdy to dezinformační?
Já si myslím, že se nemají stanovovat čáry, ale standardy nezávislé a objektivní žurnalistiky. Když je někdo poruší, je třeba mu to dát najevo a mít pro to systém výtek. Pokud se dané médium dopustí dezinformace třeba podesáté, už by přišla sankce. To je ale o debatě, kterou já nevedu.
Nemám ráda to, že někdo označí web za dezinformační a ten proto končí. Ano, máme samozřejmě příklady, kde můžeme říct, že co zpráva, to dezinformace, u většiny ale nechci sklouznout do nálepkování a škatulkování. I z těch webů to totiž dělá mesiáše pravdy, které někde utiskuje.
Kurzy ve firmách a změny v algoritmech
Nebudou to tak lidé, kteří dezinformacím věří, stejně vnímat? Málokdy mají důvěru v Evropskou unii. Když něco označí za problematické, v názoru je to spíše utvrdí...
Co jsem zmínila, jsou spíše systémová řešení vůči těm, kdo dezinformace tvoří a šíří. Co se týče lidí, kteří jim věří, musí přicházet úplně jiná řešení, než je regulace. A to komunikace, ať už vládní, nebo z organizací. Týká se to škol, ale i dalších.
Hodně se bavíme o seniorech - to já nemám úplně ráda, nejsou nějak zranitelnou skupinou, to by byla urážka seniorů - ale na rozdíl od většiny ostatních nejsou na sociálních sítích, ale primárně jsou atakování skrze řetězové e-maily, na které nemáme páky.
Školení lze každopádně zaměřit i na dospělé lidi, a to třeba tím, že motivujeme firmy, aby je pro své zaměstnance pořádaly. Kdyby nebyl zájem, mohou za to mít například daňové úlevy. Není to tak, že když někdo uvěří dezinformátorům, nikdo ho už nepřesvědčí, že pravda existuje. Jsou lidi, kteří to dokážou, jde o to je k nim dostat.
Vy jste se nyní za Evropskou unii zúčastnila v New Yorku setkání se zástupci Mety - provozovatele Facebooku a Instagramu - a Googlu. K čemu jste došli?
K tomu, že regulace budou. Tak jsme dokonce přímo zakončili schůzku s Googlem. Tyto sítě již vedou boj proti dezinformacím po vlastní ose kvůli tomu, aby jim neodcházeli inzerenti.
Je to logické, když Google umístí něčí reklamu na web, který popírá genocidu, inzerent z toho bude nešťastný a reklamu bude zadávat jinde. Tento pohled firem je normální a já to nijak nehaním. Jsem ráda, že firmy začaly něco dělat, když politici zaspali. Dlouhodobě se to tak ale dělat nedá, protože vždy pro ně bude hlavní zisk.
Google startuje kampaň proti dezinformacím. Má být lepší než fact-checking |
Nemyslím si proto, že by měla být zodpovědnost na soukromých firmách. Je na nás jako regulátorech nastavit pravidla. Navíc vidíme, že zvlášť jmenované společnosti v kontrole dezinformací docela dost selhávají.
Investigativní portál Pro publica třeba nedávno odhalil, jak se to Googlu absolutně nedaří v jakýchkoli jiných než anglicky mluvících zemích, takže dezinformační weby finančně podporuje.
A co se týče Mety, všichni víme, že nyní mají spoustu problémů, akcie se propadají, (majitel Mark) Zuckerberg se zbláznil a rozhodl se vše investovat jen do Metaversa, který se nejeví jako zrovna úspěšný projekt... To znamená jediné, nebudou mít peníze na oddělení, která řeší boj proti dezinformacím.
Jak ale na to? Množství obsahu je hrozně velké, není možné kontrolovat vše. Jsou firmy vůbec schopné dostát tomu, co bychom po nich chtěli?
Určitě. Jim se to nebude líbit, ale budou muset alespoň částečně opustit své obchodní modely, které jsou založené na co nejdelším udržení pozornosti. Lidé nemají ze své podstaty tak závislostní povahy, ale nejlepší mozky našich generací desítky let vymýšlely, jak to udělat, aby uživatelé v aplikaci zůstávali co nejdéle.
Udržují je tam různými psychologickými triky, aby do toho koukali, scrollovali a mezitím se dívali na reklamy. To je společensky neudržitelné. Čím déle udržíte na platformě něčí pozornost, tím snazší to dezinformátoři mají.
Sociální sítě navíc přesně ví, jak se na vás zaměřit. Jde o takzvané mikrocílení, algoritmus ví, že vy máte ráda třeba pejsky a politiku, tak vám tam „sype“ jen to. To musí být širší. Souvisí to i s reklamou. Kdyby vám někdo na okno vylepil plakát prezidentského kandidáta, o kterém ví, že jste pro něj nalomená, nebylo by to přijatelné.
Na sociálních sítích se to ale děje. Zde se hodně mluví o celkovém zákazu a já to poměrně podporuji, protože si myslím, že jinou variantu nyní nemáme. Tak jako billboardy neumí mikrocílit, neměla by to umět ani online reklama.
A další kroky?
Další věc je takzvaný bezpečný design. Ten by vrátil uživateli trochu více moci nad tím, co vidí. Jednak by šlo o omezení algoritmu, jednak třeba o možnost nastavit si zobrazení podle času přidání, ne podle relevance, jako to třeba na Facebooku dříve šlo.
Je Evropa pro tyto firmy dostatečně důležitým trhem, aby jim to za to všechno stálo?
Pokud firmy neodešly po zavedení GDPR, tedy zvýšení ochrany soukromí evropských uživatelů, a pokud s námi nyní spolupracují a diskutují, věřím, že neodejdou.
Evropský trh je naštěstí dostatečně velký a zajímavý. Kdyby tohle dělala jen jedna země, sociální sítě to samozřejmě zajímat nebude a odejdou. Takto si myslím, že Evropa stanoví nějaký standard a potom z něj budou moci vycházet i jiné vlády a společnosti.
Musk převzal Twitter a propustil jeho vedení. Vyhazování předtím popřel |
V současnosti celý svět pozoruje takovou sérii zvláštních události kolem Twitteru. Jak to vnímáte? Ke komunikaci ji využívá třeba i řada politiků.
Upřímně, vnímám to tak, že mentálně dítě si koupilo Twitter a teď si tam dělá, co chce.
Když si vezmeme celou tu věc s modrými verifikačními znaky, diskuze proběhla tak, že Elon Musk řekl, že za ni chce dvacet dolarů, Stephen King mu napsal, že to je moc, tak je to osm. To je bizár.
Spousta lidí řekne: „Vrátí tam svobodu slova.“ Ale jednak mi řekněte, kdy zmizela, Twitter byl naopak ta největší „oáza“ svobody slova a také nenávisti vůči určitým skupinám obyvatel. No a pak bych řekla, že se to nyní naopak zhoršuje, protože jsou blokovány všechny profily s profilovou fotografií Elona Muska. Ano, je to proti pravidlům Twitteru, ale proč jde jen o účty s jeho fotografií a ne o všechny, které někoho parodují?
Myslím, že to ještě víc uškodí našim problémům s radikalizací společnosti. Již se objevila data, podle kterých po převzetí Twitteru Elonem Muskem stouply nenávistné projevy vůči židům a LGBTQ+ lidem o stovky procent.
To, že má Twitter v rukou excentrický miliardář známý svým impulzivním rozhodováním, je pro demokratickou společnost tragédie, protože Musk dělá vše, jen ne podporu demokracie.
