V Česku bydlíte už čtyři roky. Jak vás napadlo se přestěhovat právě sem?
Asi před sedmi lety, hned po dokončení magisterského studia ve Španělsku, jsem získal stipendium, díky kterému jsem se poprvé do České republiky, konkrétně do Brna, podíval. Brno jsem si ale nevybíral sám, přidělili mi jej a nic jsem o něm v té době ani nevěděl. Byl jsem tady půl roku na praxi a už tenkrát jsem se skamarádil s mnoha úžasnými lidmi a moc se mi tady líbilo.
Ale po šesti měsících jsem musel odjet zpátky domů. Každopádně ze Španělska jsem byl unavený a hledal jsem změnu. Odjel jsem proto pracovat ještě do Saúdské Arábie, ale v roce 2017 jsem se přestěhoval do Česka.
Máte vystudované překladatelství a tlumočnictví baskičtiny, učitelství jazyků a jste rodilý mluvčí španělštiny, ale ani jeden z jazyků se v Česku nevyučuje tak často jako třeba angličtina nebo němčina. Bylo snadné si s tímto vzděláním najít práci?
Řekl bych, že to bylo poměrně snadné. První práci jsem si našel přes internet. Učil jsem pomaturitní studium španělštiny v jedné jazykové škole v Brně, ale to bylo jen na rok. Pak jsem dostal práci na Masarykově univerzitě, kde učím až doteď. Každopádně mám úvazek jen na čtyři roky, končí mi už příští rok a pak se uvidí, co dalšího přijde.
Kromě toho ještě externě spolupracuju s Karlovou univerzitou v Praze, kam dojíždím každý čtvrtek. Na obou univerzitách vyučuju hlavně baskičtinu, baskickou historii a literaturu a jen pár hodin španělštiny.
Až do covidu ani nevěděl, jak se online sdílí soubory
Zkomplikoval vám covid práci?
Naštěstí moc ne, jen jsme museli přejít na online výuku. Hodně mých kolegů má společný kabinet ještě s někým jiným, proto museli učit z domu, nemohli se totiž s nikým potkávat. Ale u mě v kanceláři nikdo nebyl, tak jsem toho využil a chodil jsem učit tam. Nebyl jsem tak zavřený čtyřiadvacet hodin denně jen doma, a to mi psychicky moc pomáhalo.
Jak jste zmínil, všichni učitelé museli přejít na online výuku. Jaké to pro vás bylo?
Učit jen od počítače bylo ze začátku velmi obtížné. Nikdo jsme totiž s online platformami výuky neměli žádné zkušenosti. Já jsem například ani nevěděl, jak studentům sdílet soubory nebo mou obrazovku. Ale učil jsem tak denně, proto jsem na vše velmi rychle přišel, a nakonec si myslím, že to až zas tak obtížné není.
Soud skřípl španělskou vládu. Ruší se miliony pokut z nouzového stavu |
Kdybyste měl srovnat online a osobní výuku, která vám více vyhovuje?
Myslím si, že lepší je určitě osobní výuka, kontakt se studenty nic nenahradí. Ale i online lekce mají své výhody, například jsem nemusel všechny materiály na výuku pro studenty kopírovat. Stačilo jim je jen poslat nebo nasdílet a už mohli pracovat. Každé dopoledne jinak strávím spoustu času přípravou materiálů a stáním u kopírky.
Díky online výuce jste mohl učit z jakéhokoliv místa na světě. Uvažoval jste, že se vrátíte do Španělska?
Kvůli covidu jsem se rozhodně do Španělska vrátit nechtěl. Mám tam rodinu a byl jsem s nimi v kontaktu, průběžně mě informovali o tamější situaci a proto vím, že to tam bylo ještě mnohem horší než v Česku. I proto jsem byl rád, že jsem mohl zůstat tady.
Češi dodržovali opatření zodpovědněji než Španělé
Baskicko byl jeden z regionů, kde covid řádil nejvíce. Jak celou situaci prožívala vaše rodina?
Moje sestra je lékařka a pracovala přímo na oddělení, kde byli covidoví pacienti. Proto věděla, jak vážné onemocnění to může být. Kvůli tomu se ani nechtěla vídat s dalšími příbuznými, aby je náhodou nenakazila. Všichni si tak dávali ještě větší pozor než ostatní lidé. A vyplatilo se to, nikdo z rodiny se covidem naštěstí nenakazil. Ani já ne.
Byl jste od začátku pandemie navštívit příbuzné ve Španělsku?
Ano, jezdím tam pravidelně každé Vánoce a každé léto a tento rituál mi nepřekazil ani covid. Minulé prázdniny jsem se před odletem i před návratem musel prokázat negativním testem. V Česku jsem si jej musel zaplatit, ale ve Španělsku byl zdarma. Tohle léto jsem byl už naočkovaný, proto jsem se za rodinou dostal naprosto bez problémů. Dokonce jsem byl v Madridu i na svatbě kamaráda, což byl zvláštní zážitek, protože jsme všichni museli být v rouškách.
Ze začátku si ve Španělsku z covidu moc nedělali hlavu a na laxní přístup pak možná taky doplatili. Kdybyste měl porovnat dodržování opatření, kdo k nim přistupovali zodpovědněji Španělé nebo Češi?
V Česku se opatření rozhodně respektovala víc. Lidé celkem poctivě nosili roušky a udržovali si bezpečný odstup. Tohle konkrétně v Baskicku moc nefungovalo. Letošní léto tam už lidé žili, jako by covid vůbec nebyl. Roušky nenosili vůbec nikde, ani ve vnitřních prostorech.
Měl jste k opatřením stejně lhostejný přístup jako Španělé?
Rozhodně ne. Já jsem vždy všechna nařízení respektoval a vždycky mě jen naštvalo, když je lidé nedodržovali, a ještě vyprávěli o tom, že je covid jen čínský výmysl. Takovým konspiračním teoriím nefandím.
Díky covidu jste se naučil pracovat s online vzdělávacími platformami. Jaká další pozitiva na pandemii vidíte?
Díky tomu, že jsem trávil více času doma, jsem se naučil vařit nová jídla. A celkově jsem měl více času sám na sebe, zaměřil jsem se tak na svůj rozvoj.
Jistou práci máte v Česku jen na další rok. Chcete tady zůstat i pak?
Určitě chci v Česku zůstat i do budoucna, ale záleží právě na té práci. Chtěl bych i nadále pokračovat ve výuce, protože mě opravdu naplňuje a baví a myslím si, že v této profesi můžu ukazovat to nejlepší, co umím. Navíc jsou tady fajn lidé, líbí se mi zdejší kultura a mám tady i přítelkyni. Ta je ale otevřená i životu ve Španělsku, tak asi ještě uvidíme, co nám život přinese.
Denis Almandoz Irigoyen
|
