Do Austrálie jste odjel před čtyřmi lety. Proč jste se tak rozhodl?
Nejvíce mě odjezd lákal ze sportovního hlediska. Rád jsem jezdil na BMX kole, ale v Česku na to nejsou nejvhodnější podmínky. V Austrálii jsou ti nejlepší jezdci, a navíc je to sport, který podporuje vláda, takže mají skvělé prostředí na tréninky. Taky se mi líbilo, že v Austrálii není zima. Když je nejchladněji, teploměr ukazuje kolem 20 stupňů nad nulou.
Ještě studujete, nebo už máte práci?
Oficiálně jsem tady na studentské vízum, takže ještě chodím do školy. Mám hotové dva certifikáty ve fitness, díky kterým můžu být osobní trenér v posilovně. Teď mám rok pauzu, ale pak bych si chtěl dodělat ještě jednu kvalifikaci v oboru sportovní rozvoj, což bude na další rok. Kromě toho mám samozřejmě i práci. Hlavně jsem dělal v pohostinství, ale vyzkoušel jsem si i něco jiného, třeba jsem asi rok a půl sázel stromy.
Jak se covid podepsal na vaší škole a práci?
Školu nám loni někdy ve druhé polovině března asi na týden zavřeli. Pak nám začala online výuka, ale tím, že jsem studoval fitness, kde jsme měli i hodně praxe, jsme nemohli být pořád jen doma. Nakonec to ale vedení upravilo tak, že jsme jeden týden chodili do školy na praxi a druhý týden jsme měli z domu teoretickou výuku.
Co se týče práce, bylo to složitější. Před covidem jsem pracoval jako cateringový číšník v pětihvězdičkovém hotelu Marriott. Tím, že jsme obsluhovali hlavně na velkých akcích, třeba na svatbách pro 400 lidí, se naše oddělení zavřelo jako první. Vyloženě jsme nedostali výpověď, ale catering jsme dělat nemohli, tak jsme čekali, jestli nebudeme potřeba někde jinde.
Postupně se ale zavíraly i další části hotelu. Já už jsem byl bez práce asi dva týdny a pokud bych dál nepracoval, byl bych úplně bez peněz. Proto jsem si musel co nejrychleji najít něco jiného.
Prázdné ulice New Yorku vypadaly strašidelně, vzpomíná bývalá au pair |
Kde jste si pak našel další zaměstnání?
Skoro až ze zoufalosti jsem začal uklízet byty a pokoje, které majitelé pronajímali přes Airbnb. Dělal jsem to ale jen dvakrát, ovšem i to mi pomohlo, abych zaplatil nájem a školu.
Pak jsem si vzpomněl na mého bývalého zaměstnavatele. Napsal jsem mu, jestli někoho neshání na sázení stromů a měl jsem štěstí. Do čtyř dnů jsem nastoupil znovu k němu a zůstal jsem tam po celou dobu, než jsem vyrazil cestovat. Když se opatření znovu rozvolnila, našel jsem si místo zase jako barman. Obě profese, tedy sazeče stromů a barmana, jsem pak nějakou dobu kombinoval.
Nakazit se covidem v Austrálii je umění
Bál jste se covidu?
Ze začátku jsem měl strach, ale spíše to bylo z nevědomosti. V televizi totiž říkali, že po světě řádí virus, který zabíjí lidi a nikdo nevěděl, co bude. Jak to bude s ekonomikou, jestli budu moct do práce nebo do školy, jestli z toho nakonec nebude apokalypsa. Ale strach po pár měsících opadl.
Když přišel lockdown a ztratil jste práci, nechtěl jste se vrátit do Česka?
Upřímně mě to ani nenapadlo. Tím, že mám vízum až do roku 2022, což v tu dobu bylo na další dva roky, nedávalo mi to smysl. Byl jsem v polovině studia, které mě stálo už celkem dost peněz, tak jsem ho nechtěl zahodit.
Navíc v Česku bych byl nejspíš bez práce a zavřený ve svém dětském pokojíčku. Mám pár kamarádů, kteří domů odjeli a pak mi psali, že toho litují. I zpětně jsem rád, že jsem tady zůstal, že teď můžu cestovat a nemusel jsem snášet opatření, která byla v Česku.
Nechtěla vás mít rodina raději zpátky doma?
Tím, že Austrálie byla jedna z nejbezpečnějších zemí, byli vlastně rádi, že jsem pryč, že jsem finančně relativně v pohodě a že si to tady můžu ještě užít. Když bylo u nás v Queenslandu 50 nově nakažených denně, tak to bylo fakt hodně. Proto život tady, i přes covid, nebyl strašný, dalo se žít vcelku normálně. Myslím si, že situace v Česku byla mnohem horší.
Jaká opatření jste museli v Austrálii dodržovat?
Hlavní lockdown trval asi měsíc a půl, od konce března do poloviny května. Mohli jsme jen do práce nebo na nákup, ale i přesto jsme měli povolenou hodinu sportování venku, to bylo super. Zavřely se ale všechny podniky kromě těch nezbytně nutných, jako jsou obchody s potravinami, zverimexy, lékárny, benzínky a další.
Queensland pak uzavřel i hranice se sousedními australskými státy. V květnu se vše postupně začalo otevírat a omezení se měnila každé dva týdny. Ale třeba roušky nebyly v tom prvním roce povinné ani doporučené.
Německé nemocnice se prohýbají pod náporem pacientů, lidé chtějí povinné očkování |
Sledoval jste situaci a opatření, která jsme měli v Česku?
Jsem poměrně hodně aktivní na sociálních sítích a pořád sleduju české zpravodajství, tak jsem v obraze byl. Ze začátku jsem to sledoval denně, ale postupem času jsem se v těch opatřeních a nových případech už ani nevyznal. Navíc to pro mě byla jen čísla, tedy do té doby, než jsme covid řešili v rodině.
Někdo z rodiny se nakazil?
Covid měli skoro všichni příbuzní, kteří žijí v Česku. Najednou to nebyla jen čísla, ale konkrétní případy, které se mě týkaly, ale naštěstí měli všichni jen mírný průběh. Měl jsem velký strach a taky mě v tu dobu mrzelo, že nemůžu být s nimi. Ale zase kdybych v Česku v tu dobu byl, nejspíše bych se nakazil taky.
Vy jste se za celou dobu nenakazil?
Naštěstí ne. Řekl bych, že tady to chytit je kumšt. Města jsou od sebe hodně vzdálená, a proto se virus šíří velmi pomalu. Samozřejmě nejhorší situace byla v metropolích, takže i ve městě Gold Coast v Queenslandu, kde jsem žil, ale i tak bylo těch případů velmi málo.
David Jaške
|
Máte pocit, že vám něco uteklo, když jste nebyl doma?
Narodil se mi synovec a je mi líto, že tam nemůžu být a že si ho nemůžu užít, ještě když je malý, hodný a roztomilý. Taky se oženil jeden z mých nejlepších kamarádů. Myslím si, že kdybych byl doma, šel bych mu za svědka. Takhle jsem byl na jeho svatbě jen na deset minut přes videohovor, což mě moc mrzí.
Tohle byla přesně ta událost, na kterou bychom pak vzpomínali až do konce života. Kdyby nebyl covid, na svatbu bych určitě přiletěl, i kdyby to stálo několik desítek tisíc, ale takhle to bohužel nešlo. To je ale bohužel daň, kterou člověk zaplatí, když si zvolí život v zahraničí.
V dodávce si plní svůj sen
Nyní žijete v dodávce a objíždíte celou Austrálii. Jak takový nápad vznikl?
Vždy jsem si chtěl zkusit žít v dodávce a navštívit tady co nejvíc míst. Díky covidu jsem si mohl vzít ve škole 12 měsíců volna, tak jsem si řekl, že toho využiju a obkroužím Austrálii celou. Díky tomu jsem se do ní zamiloval ještě víc.
Rakousko zpřísňuje covidová pravidla. Dotknou se zejména neočkovaných |
Zkomplikovala se nějak vaše cesta kvůli covidu?
Naštěstí ne. Vyrážel jsem až lednu 2021 a to už byly hranice otevřené. Každopádně asi o měsíc později se situace zase zhoršila a opět se vše zavíralo. Vlastně celou cestu covidu ujíždím. Tam, kde jsem bez problému projel, se asi za měsíc zhoršila situace a za mnou se zavíraly skoro všechny hranice.
Co bude pak, až přijedete na místo, odkud jste vyjel?
Čeká mě návrat do reality, která tady vlastně není vůbec špatná. Původní plán byl takový, že jakmile se vrátím, budu asi dva měsíce pracovat a pak odletím do Česka na Vánoce. Ale díky tomu výletu jsem zjistil, že mě takový životní styl moc baví a naplňuje. Zrovna teď přemýšlím, jestli půjdu ještě na rok do školy, nebo jestli budu usilovat o nějaký jiný druh víza, abych tady mohl zůstat ještě déle.
Chcete tedy v Austrálii zůstat?
Zatím nejsem na sto procent rozhodnutý, chci totiž ještě cestovat a poznat více zemí, třeba Nový Zéland, Japonsko nebo Kanadu. Každopádně pak si dovedu představit, že bych se tady usadil. Zkusím udělat vše pro to, abych v Austrálii mohl zůstat alespoň dalších pár let.
