Už nějakou dobu jsou částečně či kompletně zavřené podniky jako jsou restaurace, hospody nebo kavárny. Lidé se městem pohybují především cestou do práce, na nákup a domů. Změnit to chce nový projekt Gastro žije!
Do karet mu částečně nahrává potenciální rozvolňování vládních omezení. Autoři projektu tvrdí, že by mohl jejich projekt fungovat v mezidobí, kdy se budou omezení snižovat, ale pandemie stále nebude pod plnou kontrolou.
Stolek se třemi židlemi by byl napevno přidělaný a umístěný v blízkosti gastropodniků. Kromě náměstí by mohl být umístěn i v ulicích, například s využitím parkovacích míst.
Podle tvůrců záleží na solidaritě a stoly rozhodně nesmí blokovat třeba průjezd záchranných složek. Na svém svém webu vyvěsili také varianty pro menší prostory.
Kolem stolu by byla bezpečná dvoumetrová zóna, kterou by nesměl nikdo procházet. Bezpečná vzdálenost vychází z odborných doporučení, u stolů by se tak najedli bez roušky a strachu, že je někdo nakazí.
Vrátit bezpečně život do měst
„Základním smyslem projektu je vytvoření bezpečných zón v rámci veřejného prostoru, které by měly bezpečně otevřít gastropodniky a znovu obnovit život ve městech,“ řekl pro iDNES.cz jeden z autorů projektu architekt Václav Kocián.
Myšlenka vznikla jako kompenzace pro podniky, které kvůli současné krizi ekonomicky trpí a zároveň kvůli absenci sociálního kontaktu, který s sebou přináší omezení pohybu.
Projekt považuje za přínosný také náměstek ministra zdravotnictví Prymula. „Pokud by byly ty vzdálenosti nastaveny takto, tak si myslím, že je to jedna z možností, jak efektivně fungovat,“ řekl pro iDNES.cz. Jedním dechem však dodává, že by se lidé museli pohybovat v rouškách a dávat si pozor na kýchání, které může stále představovat určité riziko.
Podobné iniciativy nicméně vítá. „Vůbec se nebráním tomu, že bychom to probrali nějak detailně,“ řekl epidemiolog. „Já si osobně myslím, že takovéto aktivity jsou vítány. V řadě případů je možné se z nich poučit a eventuálně některá taková opatření i realizovat,“ dodal.
Architekt Kocián říká, že může nápad pomoci dostat lidi z izolace.„Napadla nás vize toho, že by se vytvořila nějaká místa, kde by si lidé mohli bez roušek sednout, vypít kávu a aby mohli vidět úsměvy okolních lidí a měli nějaký sociální kontakt,“ říká autor konceptu.
Podpora podniků
Bezpečné stravování ve veřejném prostoru může alespoň částečně pomoci zvrátit ekonomické ztráty, které nyní restaurace a kavárny prodělávají. Autoři projektu už oslovili vedení několika podniků. Část z nich to vřele vítá.
Jedním z nich je například majitel brněnské kavárny Monogram Adam Neubauer. „Já bych to určitě uvítal. Podle mě je to iniciativa, která má podpořit, aby se v budoucnu lidé nebáli vracet do města,“ říká.
S příchodem vládních omezení svou kavárnu kompletně zavřel a z bezpečnostních důvodů neprodává kávu ani s sebou. Pro brigádníky pracující na dohodu tak nemá žádnou práci a sám nyní čerpá ze svých finančních rezerv.
„Ze začátku, kdy byla ta vládní opatření nejtvrdší, jsem byl docela striktní a přišel mi nesmysl otevírat okénko. Spousta podniků má v bezprostřední blízkosti možnost si někde přisednout,“ říká majitel kavárny, který nyní kvůli pokračujícím ztrátám zvažuje alespoň tuto formu prodeje.
„Lidé si pak objednávku vezmou a chtějí si ji někde v klidu vypít nebo sníst. Takže si sednou na nejbližší možné místo a pokud tam místa nejsou, tak si sednou všichni k sobě,“ dodává s tím, že projekt architekta Kociána umožňuje lidem si sednout aniž by se shlukovali vedle sebe a vystavovali se tak zbytečně nákaze.
Rozhodne vláda
Autoři projektu se snaží svou vizi prosadit oficiální cestou, skrze vládu a města. Chtějí tak zamezit tomu, aby byl projekt postaven na obcházení zákona „typickou českou cestou“.
„Je to o tom, aby hygienici, ministerstvo zdravotnictví a další autority tento problém uchopili a prověřili, zda je to správný přístup. My nabízíme tu vizi, kterou se snažíme dostat ven,“ říká Kocián. V případě, že nebude vládními orgány shledáno řešení jako správné, autoři od svého záměru ustoupí.
Možnosti, jak bezpečné zóny financovat, jsou podle architekta tři. První je ten, že je zaplatí stát nebo město. Druhou možností je, že si to zaplatí samotné podniky, čímž si zajistí alespoň částečný příliv zákazníků. Poslední variantou je, že projekt zafinancují návštěvníci podniků, kteří si je po krizi budou moci vzít a využívat na svém pozemku.
Ať už sestavy zaplatí kdokoli, až doslouží, budou se moci využívat nadále. Města je můžou například umístit do parků, lesů nebo na nábřeží, případně si je nechají ve svém majetku. Pokud sezení zaplatí soukromé subjekty mohou je po uplynutí krize využívat k vlastním účelům.
