Radek John problém odlehčil: exministryni Vlastu Parkanovou musíme vydat, jinak nemá tento stát právo na další existenci. Když se hanbou brodili jeho spolupolitici Bárta, Škárka či Kočí, tehdy tak radikální nápad neměl. Podobných ptáků jako Radek John je ve Sněmovně dost. Stát je přežije.
Sněmovna neměla dvě řešení, Parkanovou vydat musela. Parkanová se okamžitě vzdala funkce místopředsedkyně Sněmovny. Ta je pod knutou teze: jedině soud může rozhodnout. K ubohosti našeho veřejného života patří už léta, že nikdo nemá v celém státě takovou autoritu, aby mohl cokoliv rozhodnout. Vše je nástrojem boje – naše strana, vaše strana. A ten boj je dost nizoučké úrovně.
Kauza Parkanová bohužel není kauza právní, trestní, nýbrž kauza politická, navíc na nejnižší úrovni. Vydání není pro Parkanovou vrchol její kauzy, nýbrž začátek. Co bude dál, předvedli političtí typové, jako je Zaorálek nebo Křeček či Jandák, už ve středu Sněmovně.
Ministr Kalousek má pravdu, pro politický boj není třeba soudního jednání, rozsudků, stačí dostatečně vleklé vyšetřování, dostatečně pikantní úniky do médií, dostatečně nejasné informace, že prý to či ono. A o to v kauze půjde. Letadla, bohužel, jsou jen vedlejší okolnost, podstatou je politický boj. Je to jako vždy, politici v roli žalobců i vyšetřovatelů, veřejnost v roli po vzduchu lapající přidušené ryby.
Řečníci prezentovali své samolibosti a omezenosti
Všichni středeční řečníci by měli být Parkanové vděčni: nechtěně jim dala pódium a kameru. A jejich producírování bylo přiměřeně nekonečné, nešlo v něm o kauzu, o spravedlnost, o kultivovaný politický styl. Šlo o osobní prezentaci vlastní samolibosti, své partaje, omezenosti osobní i politické.
Kdo čeká, že se dočká potřebného rozuzlení této kauzy, nedočká se. Kdo ví, že se budou počítat jen politické plivance, ten se strefil.
Proč je policejní obvinění ve věci španělských letadel tak sporné, vágní, problematické? Copak policie neumí popadnout problémy za jasnější a srozumitelnější konec? Copak státní zástupce neví, že tak chabě formulovaná žádost bude v poslaneckých lavicích třaskavinou?
Slabiny obvinění Kalouskova strana přece nemůže přehlédnout. Jsou policisti nepoučeni případem dr. Ratha, jak na to jít? Neschopni opatřit si jasnější indicie a důkazy? Nebo naopak – není ta nejasnost velkou předností? A příležitostí k ohromnému politickému divadlu?
Rath měl v krabici miliony, opona spadla, šlo to rychle. Proti milionům nelze nic namítat. Kromě Paroubka se v Rathovi už nikdo nepatlá, Rath není předmětem politických tanců, Ratha má soud, ten rozhodne. Parkanová se takového jasu nedočká. Možná se nedočká ani soudu. Kalouskův argument, že na policejním obviňování není co žalovat, zní přesvědčivě. A na Kalouska si dejte pozor, ten vám Parkanovou třikrát víc oplatí.
Problém odhalování a potírání korupce či problém funkčnosti státní mašinerie je jinde. Policie mu svým nejasným obviněním nepomohla. Položila kauzu do pohyblivého terénu nejasných pravidel státní správy. Opozice svým politickým divadlem kauzu dorazila – o žádné právo a spravedlnost už nejde, jde o to divadlo. Protože u nás, kde není skoro žádná politika, je paradoxně vše politické.
Začne se vyšetřovat a soudit i nahoře? Bude jen další demagogie
Myslíte, že se další vyšetřování poslankyně a případné soudní líčení vrátí do kolejí racionality a práva? Nebo to bude jen aréna lidových tribunů? S lítostí se přikláním k tomu druhému. Máslo na koaliční hlavě opozice, už vzhledem k vlastnímu máslu na své hlavě, z drápů nepustí.
A upřímně – vždyť je to společné máslo na těch hlavách. Všechny ty velké kauzy, auta, letadla, doly, to jsou společné případy, táhly se napříč vládami celá léta. Je to pěkná družina.
Kalousek říká, že kdo hlasuje pro vydání Parkanové, podpoří lži. Sobotka s ČSSD říká, že lži podpoří, kdo hlasuje pro nevydání. Oba bezděčně vystihli to hlavní: hlasování o Parkanové nemá dobré řešení. Vydat i nevydat je špatně. V tom je česká politika malá a stěží bude větší.
Problém je, že se (všeobecně známá) mizérie ve vnímání zákonů, spravedlnosti, práva nelepší, nýbrž zhoršuje. Každá další aféra nejen že nezpřesňuje hranice mezi politikou a trestnými činy, nýbrž zkoumá, kam až je možno zajít, k jakému hořkému konci.
Vydání Parkanové do rukou soudní moci podpoří naději těch, kdo věří, že teď už se konečně začne vyšetřovat a soudit i nahoře. Ale bohužel – kauza je tak temná, zamotaná, že tomu může věřit jen hodně naivní člověk. Tato kauza není úspěch politiky, nýbrž jen další krach. A jako vždy, zas nový krok za hranou. Na letadla nikdy nedojde.
Na co dojde, bude zas jen demagogie. Člověk by řekl, oni ji tak chabě obviňují a obhajují, aby to takto bledě mohlo dopadnout. Je někde zeď, do které to všechno narazí a vezme pak odrazem lepší směr?
