Naše tvrzení by ho stálo spoustu politických bodů, ne-li rovnou policejní vyšetřování.
Přemýšlím o tom od chvíle, kdy časopis Respekt před týdnem popsal případ policistky Kadlecové, odsouzené za přijímání úplatků a před dvěma lety omilostněné prezidentem Klausem kvůli zdravotnímu stavu. Paní Kadlecová prý ještě před omilostněním pravila svému lékaři, že "milost je pro ni již zakoupena".
Proč to řekla? Chtěla se dělat zajímavou? Nebo si bláhově myslela, že když sama "jela" v úplatcích, tak v nich musí jet i ti, které žádá o milost? Anebo snad – měla pravdu?
Odpovědi se nedozvíme. Expolicistka Kadlecová nekomunikuje. Víme jen, že prezidentskou kancelář zveřejnění případu rozčililo a že prezident Klaus "vetoval", že by se něco takového mohlo stát. Případ se i tak stal rozbuškou široké debaty, co udělat s prezidentskými milostmi. Nejdříve je chtěla omezit ČSSD, pak se přidala TOP 09, jež by je podmínila souhlasem vlády. Nakonec ministr Pospíšil z ODS zapochyboval, "jestli vlastně milosti patří do moderního státu".
Dovolte mi právě na mém případu ukázat slabinu takzvané kontrasignace vládou. Co jsme v onom roce 2000 s kolegyní Sabinou "spáchali"?
Odmítli jsme policii odkrýt náš zdroj, díky němuž jsme se dozvěděli, že v týmu premiérových poradců na Úřadu vlády vznikl dokument zvaný Olovo, důmyslný plán, jak veřejně hanobit Zemanovu konkurentku Petru Buzkovou. A jelikož Zemanův úřad usoudil, že onen zdroj musel "vykrást" čísi počítač, tak my v tom případě kryjeme zločince. A to se nesmí. Zní to absurdně, nicméně policie nás opravdu začala stíhat za nadržování pachateli trestného činu a vystačila si s tím několik měsíců. Dokud 3. října – bez naší předchozí žádosti – nezasáhl prezident Havel.
O politických pohnutkách Zemanova týmu netřeba pochybovat. Stejně tak netřeba váhat, jak by asi vláda rozhodla, měla-li by Havlovu milost schválit. Absurdní.
S milostmi je potíž. Zvlášť když v nich vidíte jen nápravu rozhodnutí soudu. Milosti jsou však spíš aktem milosrdenství, soucitu, či chcete-li slitování, který po staletí příslušel vladařům. A který, trochu paradoxně, vstoupil i do naší ústavy jako právo prezidenta. On má právo rozhodnout, on má právo nezdůvodňovat...
A omilostněný má právo říkat cokoliv. I bez důkazů. Jako paní Kadlecová.
Ano, milosti jsou přežitkem z jiného světa. Do debaty, zda je rušit, se už ale kvůli střetu zájmů ráčím nepouštět.
