Začnu financemi. Vláda seškrtala v systému zdravotnictví 14 miliard korun. Projevilo se to již někde?
Čtrnáct miliard se v obrovském rozpočtu v objemu stovek miliard nemusí jevit až tak zásadní, přesto zásadní jsou a není to dobře. Náklady ve zdravotnictví se zvyšují jako v jiných oblastech. Nejde jen o energie, ale i o potraviny – stravování pacientů stojí víc. Nešetří se na správném místě
Ministr financí Stanjura se nechal slyšet, že chce snížit zákonem stanovenou valorizaci plateb za státní pojištěnce, kterou přitom prosadila stávající vláda loni. Co to znamená?
Do zdravotnictví opět půjde méně prostředků. Valorizace plateb za státní pojištěnce měla být změnou k lepšímu. Tohle je jen pohodlné škrtání bez hlubší myšlenky s potenciálně velmi nebezpečnými důsledky. Podobně jako škrtnutí valorizací penzí. Položme si otázku, co z toho plyne po společenské i politické stránce. A mají takové škrty zásadní význam pro rozpočet?
Každá miliarda korun dobrá, ne?
To ano, ale tohle jsou možná až příliš drahé miliardy. Chybějící peníze ve zdravotnictví se rychle mohou projevit jinde. Nemyslím si, že by nás to spasilo.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvNedávno jsem mluvil s šéfem jedné velké pojišťovny a ten mi mimo záznam řekl, že lékaři i sestřičky dostali razantně přidáno. Z toho bych usuzoval, že zde by šla valorizace odložit, ne?
To jsou dvě věci. Jedna věc je valorizace plateb za státní pojištěnce, což je příjem do systému zdravotnictví, a druhá věc příjmy konkrétního zdravotnického zařízení. Platy jsou už v zásadě manažerský krok vedoucího pracovníka, který musí nastavit politiku odpovídající výkonnosti pracovníků i motivovat. Já jako přednosta kliniky hepatogastroenterologie můžu získat dodatečné prostředky mimo systém zdravotního pojištění například pomocí klinických studií nebo výzkumných grantů. Ne každý ale takovou možnost má. I já na druhou stranu musím říct, že ve výsledku šly platy ve zdravotnictví díky aktivnímu přístupu vlády Andreje Babiše výrazně nahoru. A jsem za to rád. Lékaři a sestřičky si důstojné platy zaslouží.
Zmínil jste klinické studie. Stávající vláda má křeslo ministryně pro vědu a výzkum. To je jedna z domén IKEM. Podporuje Fialův kabinet více pokrok v medicíně?
Tohle je bohužel absurdní příběh. Koncept podpory vědy a výzkumu vymyslel kdysi ředitel rady pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek. Připravil to před volbami v roce 2017. Ty vyhrálo ANO a předsedou RVVI se stal premiér Andrej Babiš. Místopředseda RVVI Karel Havlíček sepsal vizi Czech Republic – Country for Future, což vše dohromady byl daleko silnější apel na zkvalitnění výzkumu. A musím říct, že to fungovalo velmi dobře. Na vědu a výzkum šly rekordní prostředky. Dnes se utrácí peníze za provoz dalšího ministerstva s prakticky nulovými kompetencemi. Jedná se pouze o politický deal.
To ministerstvo nic nedělá?
Ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová chystá procedurální legislativu, která nastavuje parametry pro výběrové komise, jsou ovšem důležitější úkoly. Maximální podpora excelence a mezinárodní spolupráce a zmenšení roztříštěnosti až rozdrobení financování. Financování výzkumných aktivit některých ministerstev je prakticky nekontrolovatelné a utrácí se tak několik miliard ročně. O zbytečnosti ministerstva vypovídá i obsah a kvalita jeho webových stránek.
O ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi to asi neplatí. Jak se vám jako místopředsedovi výboru pro zdravotnictví komunikuje s ním?
Musím říct, že jsem ve specifické situaci. Jednak jsem v opozici, takže na něj nahlížím kriticky. Na druhou stranu jsme léta osobní přátelé. S respektem se dívám na to, že zdravotnictví je extrémně složitý resort. Skoro všechny dosavadní ministry jsem znal osobně a nevím, zdali bych byť o jednom z nich řekl, že byl jednoznačně úspěšný. Každý žil ve specifickém politickém světě. Profesora Válka si vážím, přesto mám k jeho vedení resortu značné výhrady a na jeho místě bych dělal řadu věcí zřetelně jinak.
Julius ŠpičákProf. MUDr. Julius Špičák (70) je známý český gastroenterolog. Od roku 1995 je přednostou Kliniky hepatogastroen terologie transplantcentra pražského IKEM. Klinika jedinečně pokrývá veškerou problematiku chorob orgánů včetně transplantace jater prokazatelně na světové úrovni. Profesorem vnitřního lékařství se stal v roce 2007. Je členem mnoha mezinárodních odborných společností. Od října 2017 je poslancem Poslanecké sněmovny PČR, členem hnutí ANO 2011 |
Můžete být konkrétní?
Vláda má své programové prohlášení. Co se jeho zdravotnické části týče, pod osmdesát procent bych se podepsal. Jak ale vypadá realizace v praxi? Je naprosto nedostatečná, případně o řešení nejsme informováni.
Jak má tedy vypadat realizace?
Kontrola kvality – na prvním místě. Kontrola kvality a dostupnosti se nekoná. Druhý absolutně zásadní bod je prevence. Akcent na prevenci je nedostatečný. Chybí jasná strategie. Další nutný krok je restrukturalizace systému, který vyplývá z vývoje medicíny. Větší důraz na restrukturalizaci jednotlivých zařízení v regionech. S přihlédnutím k tomu, jak se medicína přesouvá do ambulantního prostoru či k jednodenním hospitalizacím. Dalšími důležitými body jsou reforma psychiatrické péče a sociálně zdravotní pomezí. Tam mi výrazně chybí větší nasazení
Vyberu si prevenci. Osobně jsem zaznamenal silný akcent na screeningové programy. Je nedostatečný?
Obecně pokrytí screeningem populace je ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi nižší. Organizace, motivace ani informatika nejsou dostatečné. Účinnost screeningu jednotlivých orgánů je různá. Především ale je to procedura, která je nejvíc ovlivněna praktickým lékařem. Ten zná detailně zdravotní stav pacienta a ten by v něj měl mít důvěru. Pacient se zpravidla chová podle toho, co mu doporučí. Jednotlivé programy jsou komplikované a od praktika nelze očekávat, že všechny bude detailně znát. Měl by být vybaven schematickou příručkou, která v jednotlivých případech nabídne adekvátní program. Ta však chybí. Musím opět připomenout minulé období, kdy se v této věci osobně angažoval premiér. Doporučení praktika je daleko účinnější než pobídka dopisem od zdravotní pojišťovny. Dále by měl být praktik dostatečně finančně motivován. Prevenci by měla řešit pracovní skupina, o její existenci však nejsem informován.
Ne každý si může lepší péči dovolit
Mají na to praktici ještě prostor?
Je to v organizaci práce, nastavení priorit i moderních metod včetně digitalizace a telemedicíny, a i v této oblasti vedení resortu selhává. Někdy mi přijde, že u nás ve zdravotnictví pleteme cíle a parametry. Cíl je délka života ve zdraví, což souvisí s výskytem život ohrožujících a civilizačních chorob. Dostatek zdravotnických zařízení a pracovníků je jen prostředkem, jehož účinnost je menší, pokud chybí řádná organizace a prevence. Ve všech těchto základních parametrech bohužel pořád existuje železná opona. Na východ od ní je délka života kratší a výskyt vážných chorob větší včetně úmrtnosti na covid. Naopak kvalita života je větší i v zemích, kde na systém zdravotnictví příliš chválu nepějí, typicky ve Velké Británii.
Vrátím se ke kontrole kvality a dostupnosti. Jak systém nastavit lépe?
Každou chorobu a každý úkon lze definovat poměrně jednoduchými parametry a tyto informace jsou dostupné. Pouze se nesbírají, neanalyzují a systém se adekvátně neupravuje. U chorob slinivky břišní je to počet operací na pracoviště – nejméně dvacet ročně – a interval operace nádoru od stanovení diagnózy, který by neměl překročit jeden měsíc.
Stále se vrací téma zavedení dvojích standardů, jste pro, nebo proti?
Jsem zásadně proti. To téma jen dále štěpí společnost. Podle mě nyní není doba, kdy by se mělo řešit. Zaprvé, existuje jen jeden standard a tím je zdraví pacienta. Co si umím představit, je různý komfort a ten si je možné zajistit i dnes. Například na soukromých klinikách.
Na druhou stranu ale říkáte, že zdravotnictví si zaslouží víc peněz. Nebyla by toto cesta?
Byla, ale musíme si uvědomit, že ne každý si může lepší péči dovolit. Společnost zkrátka není homogenní. Vážně bych takzvané nadstandardy nyní neřešil, škody bude víc než užitku.
Velkým tématem je nedostupnost léků. Vaše hnutí za to ministra Válka dlouhodobě kritizuje, ale není to celoevropská záležitost?
Jistě je to problém v celé Evropě, ale ministerstvo zdravotnictví k tomu nepřistoupilo systémově. Vyžaduje to permanentní kontakt s výrobci léků, akční přístup a administraci mimořádných dovozů, úpravu legislativy a pobídky k návratu farmaceutického průmyslu. Nic z toho se neděje s dostatečnou akceschopností. Nevyčítám resortu, že problém vznikl, ale že ho nedokázal efektivně řešit.
Duševní zdraví dětí a dospívajících
Co duševní zdraví, zejména dětí a dospívajících. Trpí i kvůli pandemii covidu, která je odstřihla od vrstevníků a přirozené formy komunikace. Přitom dětských psychiatrů je málo a čekací lhůty dlouhé.
To je jedna z věcí, které současné vládě vyčítám. Reforma psychiatrické péče byla pro předchozí kabinet prioritou, ale celé to bylo v podstatě rozprášeno. I toto téma se úzce týká prevence a stylu života. Covid zde sehrál negativní roli ve všech směrech. Od duševního zdraví po obezitu. Již dnes máme dostatek studií. Kolegyně Pyšná z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně zmapovala, o kolik vzrostla obezita, závislosti dětí na sítích a poklesly pohybové aktivity. Jednoduché a rychlé řešení neexistuje, jeho součástí je maximálně dětem zpřístupnit a zlevnit volnočasové aktivity. Dnes bohužel začínají být sporty tak drahé, že si je běžná rodina může mnohem obtížněji dovolit. V Rakousku platí děti na sjezdovkách méně než dospělí. Proč tomu tak není u nás, je mi záhadou.
Od starších ročníků slyším, že dnešní děti jsou přecitlivělé a že si člověk vystačí v létě s míčem.
Ano, ale hráli jsme si běžně na prázdných ulicích, to je dnes nemožné a sportovišť je nedostatek. Sporty se posunuly směrem ke klubům a institucím a jejich provoz něco stojí. Mezigenerační srovnávání je ošidná věc a jakýkoliv paušální odsudek mladé generace jednoznačně odmítám.
