Komerční banka zaznamená ročně tisícovku reklamací jen kvůli dvakrát strženým penězům.
Plateb kartou v ČR prudce přibylo. Země je na špici Evropy, říká odborník |
Moneta Money Bank udává za rok 2018 tisícovku takzvaných „chargebacků“, kdy se po reklamaci vracely peníze z platby zpátky ke klientovi. Statistika zahrnuje i situace, kdy člověk zaplatí a nic nedostane, což je také vlastně „ztráta peněz z karty“.
Čísla jsou to ale pořád celkem optimistická v poměru k 11,8 milionu bankovních karet vydaných v České republice. „Když člověk zaplatí kartou a zboží neobdrží, může se obrátit na banku s reklamací. Takových požadavků jsme za poslední rok obdrželi od klientů tisícovku a 90 procent vyřídili kladně,“ uvedla mluvčí Monety Lenka Míčková.
Jediná ČSOB ani orientační počet zneužití karet na dálku neuvedla. „Počty reklamací rostou úměrně s počtem transakcí,“ sdělil mluvčí banky Patrik Madle.
Čínská internetová past
Nejčastěji lidé přišli (nebo málem přišli) o peníze tak, že si terminál strhl jednu platbu dvakrát. V lepším případě ji dvakrát zablokoval a po několika dnech strhl jen jednou. I tak zákazník v mezičase trnul, že přijde o peníze.
„Buď je to chyba personálu, nebo v zahraničí ještě fungují starší, poruchové typy terminálů,“ vysvětluje Jan Hruška, vedoucí oddělení kartových a mobilních plateb v Moneta Bank.
Hruška varuje i před čím dál častějšími levnými nákupy v čínských e-shopech, protože právě tam se stalo, že si zákazník nechal poslat zboží a někdo pak skutečně zkoušel se získanými čísly zneužít kartu.
„Když se někdo snaží strhávat částky, tak ihned kartu blokujeme a kontaktujeme klienta. Hned také zasíláme náhradní kartu,“ dodal Hruška. Podle bankéře klient ani nemá čas zpanikařit, protože se o útoku většinou dozví až od vlastní banky.
Platba mobilem v Apple Pay je dobrá, nesmíte mít ale zpocený palec |
V poslední době se vyskytl ještě jeden druh chybných plateb. V tramvajích se dá platit jízdné bezkontaktně a za určitých okolností může dojít k samovolnému „kliknutí“.
Někdy banky zaznamenávají nechtěné platby typu „sankcí“ a „doplatků“, se kterými nemusí klient souhlasit. Jenže smůla, obchodník se neptá a prostě si částku vezme z karty, když už čísla má od rezervace.
Hotel či autopůjčovna si tak dodatečně stáhly třeba obnos za vypité pivo z minibaru v pokoji, domněle poškozené zařízení nebo benzin chybějící v nádrži při vracení auta. A samozřejmě autopůjčovny takhle inkasují i pokuty z radarů.
„Není od věci si nechat potvrdit stav nádrže při vrácení auta z půjčovny, tak aby nemohlo dojít k následnému účtování doplatků. Pokud se bavíme o půjčování aut, tak hlavně řiďte bezpečně a dle pravidel. Autopůjčovny mají právo zpětně účtovat pokuty obdržené v průběhu zápůjčky,“ vykládá častou praxi mluvčí Komerční banky Pavel Zúbek.
Někdy se také stane úsměvná epizoda, kdy klient nahlásí podezřelou dvojí platbu, jenže se pak ukáže, že to byl jeho omyl. Zúbek pamatuje příběh, kdy zákazník nakupoval zboží v akci v hypermarketu. Jenže platila jen na jeden kus. Tak dotyčný dvakrát oběhl pokladnu, aby ho získal, ale pak na to zapomněl a při kontrole výpisu propadl panice, že mu obchod strhl dvě stejné platby.
Tady stojí za to podrobněji vyložit, jak to funguje s placením kartou přes internet i naživo. K údajům by se samozřejmě mohl dostat i číšník či pokladní, který si vezme kartu na okamžik do ruky.
Zapamatovat si šestnáct cifer
To by však musel mít fotografickou paměť (číslo karty se skládá z šestnácti cifer, plus datum platnosti a bezpečnostní kód na druhé straně). Takže banky podobné excesy neevidují. Mimochodem, i revizoři ostravského dopravního podniku, kde se v tramvaji platí bezkontaktně kreditkou, mají pokyn nebrat kartu cestujícímu z ruky, ale kontrolní přístroj k ní jen přiložit.
Pokud host opravdu zadá údaje z karty, hotel je má k dispozici a záleží na tom, jak se je rozhodne chránit.
Zpravidla k nim má podle bankéřů přístup jen odpovědný manažer, nikoli každý recepční. V případě zneužití platí zásada, že banky věří na prvním místě svým klientům. Stále rozšířenější jsou takzvané 3D secure platby, kdy člověk musí ještě platbu potvrdit esemeskou. Má to tu výhodu, že ciframi z karty vůbec nedisponuje koncový obchodník, ale jen „prostředník“, tedy zabezpečená stránka.
Cestující se bojí, že jim peníze „vysaje“ tramvaj
Už skoro tři měsíce se dá v pražských tramvajích platit jízdenka platební kartou. V Ostravě už je podobná služba v provozu několik let. V metropoli severní Moravy zaplatí cestující už jednoduše tak, že přiloží kartu k terminálu. Když vystupuje, přiloží ji podruhé.
Jenže Ostravané se začali bát, že když je někdo při strkanici ve voze natlačí na terminál, odečte se jim i nechtěná platba. Příručka pro cestující ostravského dopravního podniku opravdu obsahuje větu, že „neúčelnou manipulací s platební kartou ve čtecí zóně terminálu se cestující vystavují nebezpečí nevyžádaného odbavení“.
Ve skutečnosti by to tak snadné nebylo. Smolař by musel držet kartu méně než pět centimetrů od terminálu a déle než dvě sekundy. Pokud se navíc přiblíží s peněženkou, kde je více karet, transakce neproběhne. Terminál nebude vědět, kterou kartu si vybrat.
Mají platit, přitom si prý nic neobjednali. Na pozadí je firma z Malty |
„Za květen 2019 evidujeme 422 716 plateb bankovní kartou. Reklamací bylo pouhých pět,“ uvedla Karolína Rycková z ostravského dopravního podniku.
Většina reklamací se navíc týká v podstatě opaku. Klient kartu přiložil, platba se neprovedla a revizor dal dotyčnému pokutu. Rycková tak všem cestujícím radí, aby sledovali displej na terminálu a ujistili se, že tam zasvítí text „karta zaevidována“.
Případy, kdy se peníze v Ostravě odečetly neopatrnému člověku u terminálu, se ale skutečně staly. Pokud zákazník platbu reklamuje, dopravní podnik v Ostravě mu poskytne speciální plastový obal, který nechtěné platby odstíní – a před placením je nutné z něj kartu vyjmout.
Mimochodem, cestující se v Ostravě obávali ještě jedné věci spojené se snadným placením kartou.
Placená jízda začíná přiložením karty při nástupu a končí přiložením karty při výstupu (pokud člověk cestuje bez přestupu do deseti minut. Pokud jede déle, podruhé kliknout nemusí). Co když ji člověk zapomene přiložit podruhé?
Bude mu pak karetní systém účtovat jízdné i v tramvaji, která je už dávno odstavena na noc ve vozovně? Mluvčí Rycková rozptyluje obavy – počítač nedovolí odečíst z karty víc, než je 80 korun za jednodenní lístek.
V Praze funguje placení kartou v MHD trochu jinak. Cestující ji přiloží a pak si musí ještě navolit druh jízdenky, která se mu vytiskne. Takže tady je omyl skoro vyloučen. „Za skoro dva měsíce od 18. dubna do 10. června jsme dostali 21 podnětů týkajících se prodeje jízdného v tramvajích, ale vzhledem k 157 tisícům plateb za květen to není nijak závratné číslo,“ uvedla mluvčí pražského dopravního podniku Aneta Řehková.
Náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr pouze s úsměvem poznamenal, že někteří cestující se u karetního terminálu omylem dožadují „štípnutí“ jízdenky, protože si ho pletou s označovačem.
Fáma o zloději s terminálem
Ještě malý dodatek. Po Praze koluje fáma, že po metru může chodit zloděj s platebním terminálem, který by dokázal v tlačenici vybrat peníze lidí, jimž terminál přitiskne k tašce či kapse.
Zaznamenali ji i bankéři, ale nikdy se s podobným případem nesetkali. Platí totéž co pro tramvaj. Zloděj by opět musel přístroj držet u karty déle než dvě sekundy ve vzdálenosti do pěti centimetrů.
Jak platit kartou na dálku:● Všímejte si internetové stránky, na které chcete platit – jak zavedený je příslušný hotel, jaké má recenze na cestovatelských stránkách typu Tripadvisor. Není tam někde náhodou zmínka o problémech s placením kartou? Nejsou nabízené ceny podezřele nízké? ● Všímejte si i grafiky internetové stránky. Pokud se v písmu mísí angličtina s čínskými znaky, něco není v pořádku. ● Pokud už si obchodník naúčtuje víc nebo nějakou neschválenou platbu, zákazník by se měl nejprve obrátit na příslušnou firmu a zkusit se s ní domluvit. ● V případě, že obchodník odmítá peníze vrátit zpět, druhým krokem je obrátit se na banku. Pokud banka uzná reklamaci, peníze vrátí. Jestliže jde o tvrzení proti tvrzení, banka mnohem spíš uvěří vlastnímu klientovi než hoteliérovi na druhém konci světa. ● Platby se navíc evidují v takzvaných „chargeback reportech“. Jinými slovy, kdyby si nějaký penzion chtěl hromadně přivydělávat tak, že všem klientům strhne cenu piva z minibaru, přestože ho nevypili, přijde se na to. ● Některé banky nabízejí službu „pojištění internetových rizik“. |
