"Dostal jsem pak strach, že bude z absencí průšvih. Něco mi po jedenácti letech na vojně cvaklo v hlavě. A začal jsem dva měsíce utíkat sám před sebou," říká třicetiletý profesionální velitel spojařského družstva Jan Korunka z Karlových Varů.
Při posezení v karlovarské restauraci Tržnice si evidentně vychutnává svoji anonymitu. Libuje si, že ho nepoznala servírka ani nikdo z hostů.
"Je to moje první radost po dlouhé době. Konečně si na mne nikdo neukazuje prstem a nediví se, že nesedím v base," raduje se mladý muž.
Jeho fotografii viděly v televizi miliony diváků i čtenáři novin. Když si chtěl minulý týden koupit ve Strakonicích rohlík se salámem, tak pokladní místo markování jenom vyhrkla - jé to jste vy?!
V restauraci Tržnice se dal inkognito do řeči se servírkou Leonou. Řekl jí, že jedenáct let vydržel na vojně. Chtěl by i dál, ale nejde to. Do listopadu bude někde nosit lejstra a pak sbohem armádo. "A já jsem málem po vás chtěla legitimaci, protože na osmnáct nevypadáte," divila se překvapená servírka.
Loni v říjnu se profesionální voják pod vlivem alkoholu se svým autem otáčel na nepřehledném místě. Přitom do něj narazilo další auto. Nikdo nebyl zraněný. Jak ale říká, pak to s ním už šlo z kopce. Dozvěděl se, že musí nedobrovolně odejít do civilu letos v listopadu.
"Snažil jsem se na vojně zapadnout do kolektivu. Nějak se ale nepovedlo, neměl jsem si ve Strakonicích s kým popovídat," vzpomíná na vojnu.
Když ho nedaleko Horního Slavkova 30. srpna zatkli, byl v teplákách. Ty mu sloužily jako montérky, když dělal přítelkyni na chatě elektriku. Před tím se na útěku potuloval nějaký čas po Strakonicích i jinde.
Vzpomíná, že při druhém útěku ze Strakonic nevydržel s nervy a sám se počátkem září po pěti dnech přihlásil z Karlových Varů vojenské policii. - více zde
Vysvětlil, že z žádné vojenské basy ani z domácího vězení neutekl. A proč po dvou dnech chození do práce zase dezertoval? Útěk zdůvodnil Jan Korunka psychikou. "Jak se se to jednou přejí, tak to je těžký," sdělil.
Jan Korunka je momentálně na pracovní neschopnosti. Největší strach má z toho, že jako mediální hvězda nesežene práci. "Nikoho nebude zajímat, jestli jako elektrikář něco umím nebo neumím. Lidi si řeknou, nechodí do práce - nepřijde zase," strachuje se.
Svůj příběh dezertéra nechce nabídnout v žádných médiích. Možná ale v důchodu napíše paměti s názvem Jedenáct let v Armádě České republiky.
