Vladimír Herbrych Obětí se stala vlastní matka
Na doživotí odsoudil 18. října plzeňský krajský soud osmačtyřicetiletého Vladimíra Herbrycha za vraždu vlastní matky (18. října 2001).
Případ Vladimíra Herbrycha ukazuje, že vězení zdaleka ne vždy plní nápravnou funkci. Muž po odpykání 13 let za uškrcení důchodkyně v roce 1985 se dostal opět za mříže kvůli krádeži. Brány kriminálu opustil v lednu 2000 a o čtyři měsíce později zavraždil a znásilnil svou matku.
Herbrych ji v jejím domku v Sedleci na Plzeňsku vyhledal hned po propuštění z Valdic. „Neviděli jsme se od roku 1981. Nemohli jsme se nejprve vůbec poznat,“ líčil později u soudu. Žena souhlasila, že syna u sebe ubytuje, pokud si najde práci.
Ačkoli Herbrych skutečně zaměstnání získal, v domácnosti začínalo být dusno. Matka po synovi požadovala příspěvek na chod domácnosti a dřívější návraty domů. Herbrychova teta sestře doporučovala, aby ho z domu vyhodila. Když se jednou v květnu Herbrych vrátil pozdě domů, konflikt měl pro jeho matku fatální následky.
„Matka prohlásila, že má sestra pravdu a ať si ráno sbalím věci a vypadnu. Na nočním stolku ležel ručník, a tak jsem ho vzal a začal ji škrtit,“ popsal Herbrych. „Při tom se jí shrnula noční košile a to mě vzrušilo. Vykonal jsem na ní soulož. Vím, že žila, protože dýchala a chrčela,“ řekl. Poté šel spát, protože si prý myslel, že je matka živá. Druhý den zjistil opak, a tak její tělo schoval do sklepa, posbíral cennosti a odjel.
„Nevím, proč jsem to udělal. Není to normální. Mámu jsem měl rád,“ tvrdil u soudu. Příbuzní Herbychovi tvrdý trest přáli. „Hajzle, kriple, chcípáku, zabít tě,“ častovali ho při líčení.
„Byl to projev naprosté neúcty k lidskému životu, ke všem normám demokratické společnosti. Spáchal stejný trestný čin, stejným způsobem a opět na staré ženě, navíc matce, jejíž osobnost degradoval tím, že ji znásilnil,“ uvedl soudce. K vynesení doživotního rozsudku přispěly také znalecké posudky, které Herbrycha označily za nenapravitelného.
