Dušan Kazda Chuť zabíjet
Náhlá chuť zabít člověka přivedla na doživotí do kriminálu Dušana Kazdu. V říjnu 2002 si tehdy 29letý muž objednal v Prostějově taxikáře, aby ho odvezl z hospody.
Prvním terčem násilnických choutek Kazdy, který byl už před tím trestaný za ublížení na zdraví, se stal právě řidič taxíku. Pasažér ho napadl lahví od piva, ale taxikáři se podařilo utéct. Kazda tedy sedl za volant a pokračoval v cestě sám. Zastavil v Dubu nad Moravou, kde se mu auto porouchalo. S poraněnou rukou z předchozí potyčky vykročil směrem k místní faře.
„Požádal jsem faráře, který se vyklonil z okna, o obvaz. On mi ale otevřel a řekl, že mi ránu ošetří. Když jsem odcházel, povídali jsme si. Pak to dopadlo, jak to dopadlo,“ vypověděl Kazda u soudu. Pětasedmdesátiletého faráře srazil k zemi, šlapal mu do obličeje a bodl ho do krku. Poté ještě prolezl faru a na odchodu zasekl faráři do hlavy sekyru, kterou v budově našel. Druhý den zavolal na policii a udal se.
„Nevím, proč jsem to všechno udělal. Byl to prostě impulz. Ještě před činem jsem věděl, že faráře udeřím. Toho, co jsem udělal, ale nelituji,“ řekl vrah do policejního protokolu. Během procesu, kterému přihlíželi i duchovní a řádové sestry, však už tvrdil, že je mu líto, co provedl a občas si utíral z tváří slzy.
Soudní znalci, kteří Kazdu zkoumali, dospěli k závěru, že není duševně nemocný, ale trpí poruchou osobnosti, takzvanou pudovou agresí. Takoví lidé vraždí, „když to na ně přijde“. Jejich vrozený sklon však musí něco probudit. „Tradičně jsou za své činy plně zodpovědní, ale v naprosté většině případů nenapravitelní,“ vysvětlil soudu psycholog.
Z Kazdovy výpovědi vyplynulo, že jeho osobnost formovalo i dětství plné surových trestů a lhostejná matka. Přestože státní zástupkyně navrhovala 25 let, soud přistoupil k nejvyššímu trestu. „Obžalovaného je nutné odstranit z běžného života - nikdo neví, kdy ho opět napadne zabíjet,“ odůvodnil soudce doživotí za vraždu faráře a za pokus o vraždu taxikáře. Odsouzený se i přes naléhání advokáta proti trestu neodvolal.