Sobota 23. ledna 2021, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 23. ledna 2021 Zdeněk

DOKUMENT: Projev prezidenta Václava Klause k 28. říjnu

  20:26
Prezident Václav Klaus přednesl tradiční projev k 28. říjnu. Zdůraznil v něm kontinuitu české státnosti v dějinách. Podle Klause máme "štěstí, že můžeme žít v době, kdy se nám v zásadě daří, kdy naše životní úroveň a možnosti svobodného rozhodování jsou takové, jaké nikdy předtím".

„Máme všechny možnosti a dostatek nástrojů k tomu, abychom vlast předali svým potomkům v dobrém stavu a aby i pro ně bylo slovo vlast více než jen prázdným pojmem. Je to jen na nás,“ vyzval prezident. | foto: Reuters


Vážení vysocí ústavní činitelé, zástupci diplomatického sboru, dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vás přivítal zde, ve Vladislavském sále Pražského hradu, a abych prostřednictvím televizních obrazovek a rozhlasových přijímačů pozdravil celou naši veřejnost.

Poslední dny nám sice přinesly několik vysoce aktuálních témat, ale my jsme se dnes sešli proto, abychom si připomněli, že je tomu přesně devadesát let, kdy byla obnovena naše suverenita a kdy České království, součást tehdejšího Rakouska-Uherska, nahradil nový státní útvar, Československá republika.

Česká státnost však za sebou v té chvíli měla již téměř tisíc let své existence. I tento překrásný sál Starého královského paláce odkazuje k časům daleko dávnějším, než je 28. říjen 1918.

Chci připomenout i čtyři roky, které tomuto dni předcházely. První světová válka nebyla naší válkou, ale počet jejích obětí byl i u nás nesmírně vysoký. V Čechách a na Moravě by se stěží našla rodina, která by touto válkou nebyla krutě zasažena.

I v nejmenších vesničkách dodnes zůstaly pomníky nesoucí jména těch, kteří se z ní nevrátili. Památku padlých v této strašlivé válce si naši předkové v průběhu 20. a 30. let připomínali, ale doba pozdější na ně pozapomněla.

Proto chci dnes – při této slavnostní příležitosti – vzpomenout na všechny naše vojáky, kteří během první světové války položili své životy, ať už to bylo na kterékoli straně fronty. Jejich památka by se měla natrvalo vrátit do povědomí nás všech. Neměli bychom vzpomínat jen na některé z nich.

Nejen první světová válka, ale i oněch devět desetiletí, které uplynuly od jejího skončení, mnoha našim spoluobčanům, zejména těm mladším, připadá jako cosi pradávného, co má s naší současností jen málo společného.

Není to pravda, ale částečně takový pocit chápu. Býváme zdravě skeptičtí k jakémukoli nadnesenému patosu. Býváme střízliví, civilní a na velká slova obvykle reagujeme naší velkou a mocnou zbraní – ironií a humorem. Nemáme rádi moralizování a nenecháme se nutit k projevům něčeho, co necítíme.

Někdy se však tento postoj obrací proti nám. Je to tehdy, kdy poněkud lehkomyslně zlehčujeme významné okamžiky našich národních dějin, ač je to minulost nás samých, našich blízkých, našich rodin, našich bezprostředních i vzdálenějších předků. Právě tyto okamžiky vytvářejí naši vlast, která je základním rozměrem našich individuálních i společných obav, nadějí i jistot.

Význam pojmu vlast, jenž byl podobně jako mnoho jiných tolikrát zneužíván a vyprazdňován, si člověk uvědomí nejsilněji, když je mu odepřen. Mohou o tom vyprávět celé generace našich emigrantů, kteří uprchli před nacismem či komunismem a kteří museli zapouštět nové kořeny v jiných kulturách, v jiných společenstvích, v jiných tradicích.

I když se v novém prostředí nakonec zabydleli a nalezli v něm druhý domov, na svou vlast zapomenout neuměli a nechtěli. Ztrátu vlasti cítili jako ránu, která se sice zhojí, ale bolavá jizva po ní zůstává a nemizí.

Pojem vlast patří mezi těch několik málo, které nemáme právo zpochybňovat, relativizovat či se k nim chovat laxně. Patří mu projevy úcty a bedlivé ochrany. I proto, že nejde jen o něco, co bychom vytvořili my sami, dnes žijící, něco, co se proto může stávat předmětem aktuálních mocenských a politických her pro jedno či dvě volební období.

Náš stát jsme zdědili od mnoha předchozích generací. Rozrůstal se i zmenšoval, ale nikdy zcela nezanikl. I v dobách, kdy jsme byli součástí široce založeného rakousko-uherského integračního projektu, České království existovalo a Habsburkové se nechávali korunovat českými králi.

I během nacistické okupace jsme měli v Londýně exilovou vládu, uznávanou mnoha zeměmi světa. Nebylo pochyb, že pokud budou Hitler a jeho spojenci poraženi, nezůstaneme jen bezvýznamným regionem Velkoněmecké říše, ale budeme znovu samostatnou, svobodnou a demokratickou republikou v předmnichovských hranicích. Toho docílit bylo hlavním motivem těch, kteří odešli bojovat do ciziny, i těch, kteří vedli ilegální odboj doma a často končili ve věznicích a koncentračních táborech nebo před popravčími četami. To oni nám předali stát jako nezpochybnitelné, draze vykoupené dědictví, abychom se o něj starali, bránili ho a předali dalším generacím.

I před devadesáti lety existovaly různé názory na to jak a kudy jít. I tehdy někteří významní mužové a ženy zastávali názor, že bychom měli zůstat součástí rakousko-uherského soustátí, protože tím bude našim národům zajištěna vyšší míra bezpečnosti a naše síla k prosazování národních zájmů bude mnohem větší, než když budeme samostatní.

Zvítězila však koncepce jiná: republikánská, samostatná a suverénní. Za obrovské podpory veřejnosti dokázaly naše politické, intelektuální a hospodářské elity v čele s T. G. Masarykem přesvědčit o této koncepci vítězné mocnosti první světové války, především Spojené státy americké. Vznikla republika, která své problémy sice měla, ale byla svobodná a životaschopná.

Naši předkové však nedocenili, že naše evropské okolí není tak ideální a idealistické, jak vypadá. Selhání spojeneckých svazků s Francií a Velkou Británií, vedoucí k Hitlerem nadiktované Mnichovské dohodě, se stalo osudovou národní tragédií, ale snad i prozřením, že v reálném světě stojí prospěch jednotlivých států vždy nad vznešeně znějící rétorikou a že když jde do tuhého, je jim bližší košile vlastních zájmů než kabát idealismu.

To se projevilo i po druhé světové válce, kdy nás v nové velmocenské partii vítězové války přepustili Stalinovu impériu.

Když byla v únoru 1948 zlikvidována i ona okleštěná poválečná demokracie, bylo na dlouhých čtyřicet let rozhodnuto, že skutečná moc nad naší zemí nebude v našich rukách. To se projevilo i v srpnu 1968. Tehdy šlo spíše o zásah impéria do svého neposlušného regionu než o okupaci jednoho suverénního státu druhým, jak se při nedávných vzpomínkách na toto neblahé výročí mediálně kdovíproč vžilo. Suverénní jsme nebyli ani do té chvíle.

Je tomu teprve devatenáct let, kdy se zhroucením komunismu stala naše vlast opět svobodnou. Jsou tomu čtyři roky, kdy jsme se většinovou demokratickou volbou občanů stali členy Evropské unie a dobrovolně jí předali značnou část své suverenity. Rozhodování o věcech veřejných se nám tím opětovně vzdaluje.

Jsme v situaci, kterou poměrně důvěrně známe: v přesvědčení, že činíme to nejlepší pro náš stát, jeho nejdůležitějších charakteristik se vzdáváme. Zda bude tento krok pro naše občany znamenat přínos či další pozdní zklamání, se neodvažuji prorokovat. To ukáže až historický zpětný pohled, jako je ten náš, s nímž se kriticky i s pochopením díváme na činy našich předchůdců. Obavy ale mám.

Nejsme národ velký, ale ani příliš malý. Važme si spojeneckých svazků se zeměmi, které stojí na stejných civilizačních hodnotách, na jakých před devadesáti lety vznikla novodobá republikánská podoba našeho státu. Nedělejme si však přehnané iluze o míře jejich altruismu. Mají své vlastní přirozené a srozumitelné státní a národní zájmy, tak jako je měly vždycky. Historie neskončila. I dění posledních týdnů to potvrzuje.

Máme svou krásnou zemi uprostřed evropského kontinentu. Máme to štěstí, že v ní můžeme žít v době, kdy se nám v zásadě daří, kdy naše životní úroveň a možnosti svobodného rozhodování jsou takové, jaké nikdy předtím v celých jejích tisíciletých dějinách nebyly. Kdy žijeme v míru se svými sousedy. Chraňme si to. Nebo o tom alespoň někdy trochu vážně přemýšlejme. Třeba v takový den, jako je ten dnešní.

Žijeme rovněž ve vzácné době, kdy nám nehrozí žádné bezprostřední vnější ohrožení. Žijeme v zemi, které se i dramatické otřesy zahraničních finančních trhů dotýkají jen zprostředkovaně. Odděluje nás od nich naše vlastní měna a s ní spjatý samostatný finanční systém. Vklady našich občanů a firem jsou proto ve stejném bezpečí jako v uplynulých letech.

Rozumný optimismus je na místě. Tím více však platí, že jediným reálným nebezpečím si v takové době můžeme být my sami. Naše krátkozrakost a lhostejnost, nevidící dál než za obzor jednoho dne. Naše často hloupá nesvornost, projevující se v malicherném politickém pletichaření a osobních půtkách, v nichž zaniká smysl politiky, jako jediného osvědčeného prostoru k regulérnímu a demokratickému prosazování idejí a zájmů občanů.

Máme všechny možnosti a dostatek nástrojů k tomu, abychom Českou republiku, svou vlast, předali svým potomkům v dobrém stavu a aby i pro ně bylo slovo vlast více než jen prázdným pojmem. Je to jen na nás.

Děkuji Vám za pozornost.

Václav Klaus, prezident České republiky

Do divadla s negativním testem? Nejspíš od února, řekl Havlíček

  • Nejčtenější

Vláda uvažuje o povinných respirátorech v obchodech a MHD. Blatný je pro

Premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Jan Blatný zvažují zavést jako jiné země povinné nošení respirátorů v...

Šarvátka ve Sněmovně. Volný bez roušky urážel a atakoval předsedajícího

Jednání Sněmovny o prodloužení nouzového stavu přerušila potyčka nezařazeného poslance Lubomíra Volného s několika...

Obchody s potřebami pro děti v úterý otevřou, očkovat se bude i v hale O2

Vláda schválila žádost o prodloužení nouzového stavu o třicet dnů, do 21. února, sdělil iDNES.cz premiér Andrej Babiš....

V úterý otevřou papírnictví a obchody s prádlem a dětským oblečením

O přesunu do nižšího čtvrtého stupně v rámci protiepidemického systému PES bude vláda jednat asi ve středu, řekl v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nouzový stav pokračuje až do 14. února, ve Sněmovně prošel návrh KSČM

Poslanci kývli na prodloužení nouzového stavu do 14. února, vládě opět pomohla KSČM. Před hlasováním šéf poslaneckého...

Poslali jste životopis a marně čekáte na reakci. Proč jiným odpovědí, ale vám ne

Premium Jak žádají o práci bílé límečky a jak ty modré? Na koho nasazují personalisté robota? A proč se zájemcům o práci z...

Malý stěhovák pro rodinu. Měřili jsme, který kombík je ten nejlepší

Premium Ve velkém testu jsme srovnali tři kompaktní kombíky, které mohou být alternativou populární octavie. Navíc nejsou tak...

Jak bude za času Vodnáře? Býci se dočkají lásky, dařit se bude Pannám

Premium Vládu na nebi si jednotlivá znamení zvěrokruhu předávají podle toho, jak do nich vstupuje Slunce, což bývá vždy kolem...

  • Další z rubriky

Za pátek přibylo 8 423 nových případů. Index rizika PES klesl na 69 bodů

Index protiepidemického rizika PES v sobotu klesl o čtyři body na hodnotu 69. Jedná se o nejnižší číslo od poloviny...

Ostuda regionu, hodnotí moravskoslezští politici incident poslance Volného

Naprosté odsouzení nebo v lepším případě jen minimum pochopení si u moravskoslezských politiků vysloužil ostravský...

KOMENTÁŘ: Báječná léta s „Kaldou“

Premium Bývalý šéf KDU-ČSL a TOP 09 Miroslav Kalousek v úterý složil poslanecký mandát. Spekuluje se sice o jeho dalším...

Do menších nemocnic vakcína ještě nedorazila. Kam ano, tam působí zmatky

Senioři nad 80 let se mohou registrovat k očkování proti covidu-19 už od minulého pátku, podstoupit ho však fakticky...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Vytetovaná sexuální instrukce zaráží i mého gynekologa, líčila dívka

Nesedí k ní, ale onen vulgární sexuální povel má na podbřišku opravdu vytetovaný. Vznikl jako rozpustilá, hrdá,...

Analytik: Evropa byla od blackoutu setiny. Bez ČR by to Rakousko nezvládlo

8. leden 2021 se mohl stát skutečným „černým dnem”. Evropě totiž hrozil blackout, tedy masivní výpadek dodávek...

Dalibor Janda leží ve vážném stavu v nemocnici na koronární jednotce

Dalibor Janda (67) byl hospitalizován v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Zpěvák leží ve vážném stavu na...

Žiji s manželem v polyamorii. Jen o sex nejde, říká Těžká z dokumentu V síti

Terezu Těžkou (25) znají diváci jako jednu z hlavních představitelek náctiletých dívek v dokumentu o sexuálních...

Hráč vytvořil v Minecraftu Everest v měřítku 1:1, na vrchol lezl čtyři hodiny

S využitím skutečných geografických dat vytvořil streamer G0ularte virtuální kopii nejvyšší hory na Zemi a poté vylezl...