Prší a je na nule. Počasí, že by psa nevyhnal. Přesto se z mlází ozývá štěkot slovenských kopovů. Větří kořist. Z mlhy zazní vzdálený výstřel. Muž v oranžové reflexní bundě zpevní svůj postoj a zaujme palebné postavení.
„Pojď za mě a buď zticha,“ špitne, aniž by se přestal dívat do puškohledu své kulovnice. V ten moment zpoza stromů vyskočí trojice štíhlých šedých těl. Laně. Kličkují mezi buky a vysokými skoky se vzdalují. Na výstřel zbývají jen vteřiny. Prásk. Na chvíli mi zapíská v uších. Laně mizí v houštině, jedna z nich se ale podivně zlomí a změní směr.
„Znám případy, kdy dělají, že jsou mrtví. Myslíte, že zhasli, přijdete k nim a oni náhle vyskočí a utečou. A přitom vás naberou na své zbraně,“ popisuje další z myslivců.