Přednedávnem vám vyšla kniha Život s Otou, v níž vzpomínáte na svého manžela Otu Krause, se kterým vás pojil velmi podobný osud. Jaké pro vás bylo ponořit se do minulosti?
Milé a smutné zároveň. Ota byl úžasný člověk a díky psaní jsem s ním všechno prožívala znovu. Oba jsme byli Židé narození v Praze, tudíž pro nás platily stejné zákazy a omezení. Oba jsme byli v Terezíně a Osvětimi, kde jsme pracovali na dětském bloku, oba jsme za války přišli o rodinu. Já ztratila rodiče, Ota rodiče a bratra.
V posledních dnech jsem si uvědomila, v čem tkví schopnost mého přežití, a došlo mi, že je to všechno jen tím, že umím přijímat věci tak, jak přicházejí, a dokážu se jim přizpůsobit.
