Pozornost si totiž zaslouží jako málokterá autobiografie vydaná v uplynulém roce. Dita Krausová, narozená v roce 1929, si cenné vzpomínky na dětství a dospívání v Praze nenechala ukrást krutými německými bachaři a bachařkami v koncentračních táborech. Ponechala si je jako plamínek naděje, který každému čtenáři musí připomenout, že špatně teď na světě, alespoň v našich zeměpisných šířkách, rozhodně není.
Stačí popis dopoledních návštěv cukrárny s maminkou, procházek po Letné s nafukovacím balonkem nebo krémových buchtiček k obědu a každého, kdo si ještě pamatuje, jaké to bylo být dítětem, zahřeje u srdce.
Rok 1942 znamenal v životě Krausové zlom. Celou rodinu deportovali do Terezína, odkud byla později přesunuta do Osvětimi a následně už pouze s matkou do Bergen-Belsenu. V tu chvíli začal můj odložený život, uvozuje Krausová v knize začátek druhé světové války a vysvětluje důvod, který ji vedle k pojmenování knihy.
„Pokud si vzpomínám, vždycky jsem měla více na mysli, co bude zítra, než co prožívám v daném okamžiku. I dnes, když jsem na koncertě, myslím na návrat a zítřejší program, a nikoliv na hudbu, kterou jsem si přišla poslechnout,“ popisuje zkušenost, která odkazuje k pobytu v koncentračním táboře.
Mohla by vyprávět dál
Právě letům 1942 až 1945 věnovala Krausová oproti jiným životním etapám větší prostor. Pochopitelně. Hrůzy, kterých se Adolf Hitler a jeho posluhovači dopouštěli na nevinných lidech, je potřeba neustále připomínat pro případ, že by na ně někdo chtěl zapomenout.
Byla by jen škoda, kdyby „zbytek života“ Krausová zestručnila kvůli skromnosti a pokoře jí vlastní. Není pravda, že takové vyprávění už by nestálo za pozornost. Stálo. A kdo ví, možná ještě přijde.
„Některé chvíle zkrátka vydají na celý život. Člověk se k nim může, ale i musí vracet,“ napsal kdysi Arnošt Lustig. Je štěstí, že ke svým zkušenostem podobně přistupuje i Dita Krausová, matka tří dětí, babička čtyř vnoučat a prababička čtyř pravnoučat. Letos oslaví 90. narozeniny, a jak sama v knize naznačila – odložený život se jí daří pomalu, ale jistě dohánět.