A dokonce mi nevadí ani věta o myši, která řvala. Ano, klidně řvu, když chci prosadit věci, o kterých jsem přesvědčená, že jsou potřebné. Řvu za lidi, kteří sami o svých problémech řvát nemohou nebo neumějí.
Jsem připravena vrátit se oknem, když mne vyhodí dveřmi, a snažit se vyřešit konkrétní problém pro konkrétního občana. Jsem dokonce přesvědčená, že lidé si politiky volí proto, aby v nejlepším smyslu slova za ně řvali.
Potud mne slova pana Paroubka nechávají klidnou. Co mne však udivilo, je druhá část jeho informace. Tedy to, že cokoliv jsem založila, zkrachovalo. (více zde)
Založila jsem nebo jsem byla spoluzakladatelkou celkem sedmi různých organizací, byla to občanská sdružení, nadační fondy a obchodní společnosti.
Jednu z nich, Nadační fond Růže, mimochodem použil sám pan Paroubek ještě jako premiér, když chtěl darovat peníze vdově po panu Velíškovi.
Sociálně demokratické nadace nebo nadace blízké straně totiž tehdy už dávno zkrachovaly. Je ale pravda, že o jedné organizaci, kterou jsem spoluzakládala, respektive spoluobnovovala, ví pan Paroubek dnes opravdu více než já.
Jsem totiž spoluzakladatelkou České strany sociálně demokratické, a kdo by měl vědět více o stavu své organizace, než její předseda?
V jednom ale s panem Paroubkem souhlasím. V onom filmu, který zmiňuje ta malá myš - malá bezvýznamná země vyhlásí USA válku - a pozor - ona bezvýznamná zemička ji vyhraje!!!
Takže věřím, stejně jako pan Paroubek, že ta nově vznikající, podle něj slabá strana, porazí ony velké Spojené státy sociálně demokratické.
