Vrtulníky řady Mi-24 přinesly československé armádě „čistokrevnou“ bojovou schopnost, a to především proti obrněné technice. Na tehdejší dobu byly vybaveny mohutnou výzbrojí včetně řízených střel a umožňovaly přesnou likvidaci protivníkovy techniky a zároveň mnohem efektivnější podporu pozemních jednotek.
První Viper pro českou armádu je hotový. Vojáci ho dostanou už v květnu |
Bitevní vrtulník Mi-24 byl a je stroj budící opravdu zasloužený respekt. Rusové mu dali přezdívku krokodýl, zatímco afghánští mudžahedíni ho během sovětsko-afghánského válečného konfliktu v letech 1979 – 1989 nazvali „ďáblův kočár“. Tento legendární stroj slouží v AČR téměř čtyřicet pět let, letos ho nahradí americké stroje Venom a Viper.
Labutí píseň náměšťských Hindů
Jeden z posledních letových dnů s ostrými střelbami ve Vojenském újezdu Boletice začal ranním brífinkem. Ten zahajuje jako obvykle velitel letové směny, který si nechává doložit informace od meteorologické služby, řídícího letového provozu, dozorčího inženýra létaní a zbrojíře. Na základě těchto informací se rozhoduje o způsobu a provedení letu.
Cvičení mělo jednoznačný námět v podobě střelby na cíl ve spolupráci s jednotkou předsunutých leteckých návodčích (JTAC – Joint Terminal Air Controller, pozn. red.). Jednotlivé lety posádek byly naplánovány zhruba na hodinové bloky tak, aby ve dne odlétaly čtyři lety a stejně tak i v noci.
Vrtulník s trupovým číslem 3366 v kamufláži Alien Tiger nesl pod křídly dva dvouhlavňové kanony GŠ-23 a vrtulník 3369 byl vyzbrojen vpravo i vlevo kontejnery s raketami S-8 a čtyřhlavňovým kulometem ráže 12,7 mm.
„Dnes se střílely rakety S-8, kulomet a z kanonu GŠ-23, a to ve dne i v noci s brýlemi pro noční vidění. Trénovali jsme i skupinový let, kdy se střílelo ze všech tří typů zbraní v jeden okamžik. Nicméně kolik toho ve skutečnosti odstřílíme, záleží hlavně na počasí, které se na Boleticích mění z minuty na minutu,“ říká kapitán Jiří Zbranek, vedoucí starší instruktor 221. vrtulníkové letky.
Ve vojenském újezdu vyjáci vybudovali předsunuté letiště, ze kterého vrtulníky vzlétaly a po splnění úkolu přistávaly. Přelet na leteckou střelnici jim trval jen pět minut. „Střelnice Ondřejov leží v nadmořské výšce 1000 metrů. Je unikátní svým kopcovitým terénem a umožňuje nám tak výcvik v létání a střelbě v členitém terénu,“ popsal jeden z pilotů.
Zvyšujeme bojeschopnost, digitalizace bojiště je nutná, říká šéf vzdušných sil |
Do výcviku se kromě vrtulníkářů zapojila i minometná četa 7. mechanizované brigády z Hranic na Moravě, která se podílela na potlačení nepřítele. Předsunutí letečtí návodčí koordinovali útok do cílové oblasti ve spolupráci s bezpilotním letadlem PUMA. Určovali takzvané časové sloty, ve kterých se vzájemně ve střelbě na cíl střídaly pozemní jednotka s jednotkou vrtulníkovou. Účel byl jediný. Eliminace nepřítele.
„Rovněž jsme zabezpečovali výcvik leteckých návodčích 225. letky bojového zabezpečení v úkolech ostré střelby ve dne i v noci s použitím CAS (Close Air Support – blízká letecká podpora, pozn. red.) postupů, což se v plné míře podařilo. Předsunutí letečtí návodčí tímto výcvikem navíc certifikovali nové kolegy,“ vysvětluje Zbranek.
Poslední střelby z bitevního vrtulníku Mi-24/35 odlétala posádka ve složení kapitán Jaroslav Šimek, nadporučík Jaroslav Palička a praporčík Pavel Solař. Posádka provedla dva útoky na cíl s použitím neřízených raket S-8 a předním kulometem 12,7 mm během nočních střeleb.
22. srpna 2019 |