Skálu ovlivnil jeden z nejnáročnějších armádních kurzů. Ukázal mu směr, kterým se vydal. „Byl to právě kurz Komando, který mě v jednadvaceti letech úzce profiloval. Práce v malých bojových skupinách, přepady, léčky, vyhledej a znič. Termíny a definice, které mně, introvertovi, imponovaly,“ vzpomíná.
Česko se musí připravit na válku. Hrozby už umíme pojmenovat, míní odborníci |
Jeho další kroky směřovaly do průzkumného týmu. Ani ne po roce a půl od nástupu do Tábora si ho vyžádal zástupce velitele týmu jako náhradu za raněného kolegu v bojích u Baraki Barak. Už za tři týdny seděl v letadle do vysněného Afghánistánu. To bylo v roce 2012.
Po roce a půl od návratu z Lógaru se do Afghánistánu znovu vrátil a absolvoval tam svoji druhou misi. Tentokrát v Kábulu a jeho okolí. V průzkumném týmu zůstal na různých pozicích až do svého odchodu z armády v roce 2017.
Svoji přezdívku získal Radim na své první misi v Afghánistánu, když přežil výbuch nástražného zařízení pod vojenským vozem.
Přežil výbuch pod autem v Afghánistánu
„Začne to tím, že sotva vystoupíte z letadla, tak zažijete svůj první incomming. Potom také takzvanou večerku nebo poslední večeři. Když se vás povstalci deset dnů po příjezdu pokusí zabít odpálením výbušniny pod autem a vaši kolegové vám dají přezdívku Štístko, tak vás to prostě někam posune,“ líčí Radim své zážitky z Afghánistánu, kam poprvé odletěl, když mu bylo dvaadvacet let.
Radim Skála v armádě na kurzu Komando.
A čekalo jej i poznání, že i zdánlivě nevýznamné opomenutí může způsobit smrt nebo zranění. „Třeba když ve vypjaté situaci s prstem na spoušti špatně identifikuješ svůj cíl a málem zahájíš palbu místo na očekávaného povstalce na tureckého vojáka,“ vysvětluje Skála, proč vždy dbal na přísný výcvik a dril, který ho nakonec posunul do zcela jiných sfér.
Na otázku o důvodu, proč Radim z armády odešel, odpovídá jmenováním více důvodů. „Moje rozhodnutí ovlivnilo hlavně to, že se důvody sešly velmi rychle za sebou. Tím prvním určitě bylo, že po návratu z druhé mise jsem pocítil často zmiňovaný syndrom vyhoření. Cítil jsem, že by bylo vhodné se posunout v armádě o příčku výš, ale zároveň se už i usadit. Otázkou zůstávalo kam. Štáb a logistika pro mě v mém věku byla sprostá slova. Jednoduše jsem začal ztrácet ten svůj drajv,“ vysvětluje.
Těhotná manželka byla důvodem odchodu
„Dalším faktorem byla žena. Manželka mi ze dne na den obrátila do té doby bezstarostný a dobrodružný život oznámením, že se stanu otcem. Jednak si uvědomíte, že teď pro vás už najednou bude složitější trávit i 200 dní v roce mimo domov ve výcvikových prostorech, anebo taky to, že při výskoku z letadla se už bojíte víc než předtím,“ shrnul hlavní důvody, proč se rozhodl armádu opustit.
Nezlehčujte potíže. Nejzákeřnější rakovina nemusí zprvu varovat, říká onkolog |
„Přes tohle všechno jsem do poslední chvíle váhal, zda armádu opustit, či ne. Když jsem do armády nastupoval, bral jsem to jako životní poslání. Poslání, ve kterém setrvám celý pracovní život. Odejít z armády pro mě bylo naprosto nepředstavitelné už jen proto, že jsem uniformu nosil od svých patnácti let,“ řekl.
„Bylo i těžké vystoupit z jakési finanční jistoty do diametrálně odlišného a hlavně neznámého civilního světa. Bez zkušeností, bez kvalifikace, bez návyků a hlavně bez toho paradoxně nenáviděného velení,“ zmiňuje těžké loučení s uniformou.
Armáda jej samozřejmě chtěla udržet, následovalo kolečko motivačních pohovorů, ale stejně se držel rozhodnutí a prodloužení závazku už nepodepsal. „To nejhorší období přišlo až ve chvíli, kdy jsem naposledy prošel bránou útvaru. A trvalo to asi další rok. Najednou jsem nemusel stát ráno na nástupu v mrazu a nikdo mi neříkal, kde mám být a co mám dělat. Chybělo mi to, stýskalo se mi. Byl jsem už přesvědčený, že jsem neudělal správně,“ dodává Radim.
Po odchodu ale nebylo cesty zpět. Byla tu nová rodina, byla tu firma, kterou vybudoval jeho otec, zkrátka bylo třeba se neohlížet zpět a jít dál. Převzal po něm firmu na vývoj zdravotnických prostředků, která se nacházela v katastrofálním stavu bez řádu, disciplíny a navíc ve ztrátě.
Ze ztrátové firmy štikou ve svém oboru
Jediné, co mohl udělat, bylo využít své zkušenosti získané v armádě. A firma začala prosperovat. Byla tu i řada věcí, co nevyšly a na které Radim není hrdý. „Cesta k současnému stavu byla lemovaná žiletkovým drátem a stále musím být ve střehu,“ říká.
Nebylo pro něj jednoduché přejít z vojenského prostředí mezi špičkové lékaře, vědce, podnikatele a v tomto čistém, až doslova sterilním prostředí s nimi vyjít. Vůbec si u nich vydobýt respekt. Nedůvěru navíc posilovalo, že mu tehdy nebylo ani třicet let.
Mikroatomizér, který Radim Skála vyrábí. Zachraňuje životy po celém světě.
„Můžete si být sami sebou naprosto jistí, můžete mít argumenty, ale není možné do takto korektního prostředí přijít a říct: Tohle je na ****, takhle to dělat nebudeme. Ti lidé by vás nepochopili,“ přibližuje Radim, jak složité bylo se do firemního prostředí začlenit, ale také v čem mu předešlá kariéra špičkového vojáka pomohla.
K samotnému vývoji mikroatomizéru Topol, který je určený k paliativní léčbě zhoubných nádorových onemocnění břišní a hrudní dutiny, se dostal tak, že ho oslovila 1. chirurgická klinika Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze. Ta přišla v roce 2019 s nápadem a informacemi, on s manželkou, která navíc byla na rodičovské, atomizér sestrojili, odzkoušeli, certifikovali a v červnu téhož roku začali sériově vyrábět.
Detail práce atomizéru, který vstřikuje látky do těla onkologického pacienta.
Léčí onkologické pacienty bez naděje
A v čem je atomizér Topol prospěšný? Jedná se o inovativní léčebný postup, kdy se do břišní nebo hrudní dutiny ve formě spreje aplikuje silně koncentrované chemoterapeutikum. „Tento postup je určený pacientům, u kterých nezafungovaly běžné léčebné postupy a kteří jsou již v terminálním stadiu onemocnění,“ vysvětluje.
Laicky lze říci, že úkolem pomůcky je dostat pacienta ze stavu „neléčitelný“ do stavu „léčitelný“. Tomu všemu ale předcházela řada papírování a ceftifikací, které vzal Radim na svá bedra společně s primářem VFN v Praze. A rozhodně nešlo o snadnou cestu, v běžné firmě to je úkol pro tým až deseti specialistů na několik let.
Skálův atomizér používají onkologové již na sto klinikách světa.
Zpracovat přes 1200 stran textů dokumentace sepsané lékařsko-technickou terminologií za tři měsíce nebylo pro dva lidi úplně snadné. „Navíc se zrovna ještě měnila unijní legislativa pro certifikace zdravotnických prostředků,“ vysvětluje prvotní obtíže Radim Skála.
Vývoj byl dlouhý, certifikací řada, přidaly se obtíže s dodavateli, ale to vše vedlo až do současného stavu, kdy v Česku jsou již dvě pracoviště, kde Skálův atomizér využívají. „K Všeobecné fakultní nemocnici se přidal Masarykův onkologický ústav v Brně pod vedením doktora Němce. Chtěl bych docílit, aby v každém kraji bylo aspoň jedno pracoviště, které náš atomizér používá,“ vyjadřuje Radim přání, které by vedlo k rozšíření jeho výrobku, který zachraňuje životy.
Celkově je ve světě je zhruba stovka klinik, které sprejování chemoterapie provádí. Posledním úspěchem firmy Radima Skály je certifikace pro brazilský trh. To je naprosto výjimečné, protože do země vstupuje jen málo zahraničních firem.
Onkologické centrum v Motole otevře za tři roky, dostaví ho olomoucká firma |
Na otázku, co by si Skála přál v oblasti onkologické léčby, odpovídá jasně: „Nápady na vylepšení bych měl, ale není mi nakloněna legislativa. Pomohlo by vrátit se o krok zpátky do techniky hypertermické intraperitoneální chemoterapie, avšak roztoky dávkovat právě tryskou v obrovských objemech - lavážováním. To by byl obrovský gól. A přál bych si, aby někdo konečně uvolnil do experimentální praxe léčiva například na bázi interleukinu,“ dodává Radim Skála. Bývalý voják, který nyní svádí boj s rakovinou po celém světě.
