Ano, vězni v tomto klubu byli, ale úplně jiní - ti, kterým komunisté zkazili život.
U zrodu K 231 stál ústecký učitel Jaroslav Brodský. Myšlenka na vytvoření organizace jej napadla v roce 1952, kdy coby odsouzenec na patnáct let těžil uran v koncentračním táboře Vojna.
"První dny března 1968 jsem odjel do Prahy a sešel se s úzkým kruhem přátel politických vězňů. První otázka zněla: Jaké je naše místo v procesu, který nastal? Předložil jsem na schůzce projekt nepolitického klubu všech těch, kteří byli odsouzení v uplynulých dvaceti letech podle zákona na ochranu republiky, jenž nesl pro nás osudné číslo 231. Klub měl mít prostý název K 231,“ popisuje Brodský historický akt ve své knize Řešení Gama, kterou u příležitosti letošního výročí Pražského jara vydal Archiv města Ústí nad Labem.
Organizace chtěla pomoci rehabilitovat neprávem odsouzené oběti komunismu a zároveň se zapojit do společenského dění. O komunistických zločinech padesátých let se sice mluvilo už otevřeněji, ale stále nebyla většina těchto lidí oficiálně zbavena obvinění.
Z pohledu zákona šlo skutečně pořád o skupinu kriminálních živlů. Tito lidé po léta perzekuovaní našli odvahu veřejně vystoupit, i když si nemohli být zpočátku vůbec jisti, zda kvůli tomu znovu neskončí v žaláři. „Bylo naší povinností znovu riskovat. Socialismus s lidskou tváří byl pokus o nastolení nové společnosti neovládané hlupáky,“ zdůvodnil v knize svou motivaci.
Jaro 1968 překypovalo atmosférou mezilidského porozumění. Snad proto mohli přijít bývalí političtí vězni na ÚV KSČ a podat si ruku se svými někdejšími trýzniteli.
Dohodnout se, že společně budou hledat cestu k nápravě křivd minulosti a snažit se, aby rodící se společnost už nikdy podobná příkoří nezažila.
Organizace neměla obdoby
K 231 byl zaregistrován jako oficiální organizace, která neměla ve státech socialistického bloku obdoby. Jaroslav Brodský se stal jejím generálním tajemníkem. Klub měl během šesti týdnů od založení 48 tisíc členů, krátce na to dosáhl stav 60 tisíc v rychle se tvořící soustavě okresních organizací. O K 231 a dramatické osudy jejích členů se velmi zajímal zahraniční tisk. Pro západní to byl klub nezahořklých obětí komunismu, pro většinu východních rozvratnická banda imperialistických agentů.
Klub měl suterénní kancelář na pražském Karlově náměstí. Tam přicházeli lidé, aby žádali o pomoc při pátrání po osudech svých blízkých, kteří se nevrátili z komunistických lágrů. Centrálu navštěvovali také běžní občané zajímající se o dlouho zamlčované zločiny z padesátých let. Na adresu klubu přicházely týdně stovky dopisů.
„Otvíral jsem druhý dopis, zatímco Zdeněk (Mráz, zástupce generálního tajemníka - pozn. red.) pořád civěl do prvního, a pak mi ho beze slova podal. Byl ze slepeckého ústavu v Turnově a byla k němu špendlíkem připíchnutá desetikoruna. Psali nám, že nám ji posílá jejich chovanec, bývalý vězeň, který při výslechu v Ilavě přišel o obě oči. A že se za nás modlí,“ dokresluje atmosféru kniha Jaroslava Brodského.
K 231 brzy plnil důležitou roli v obrodném procesu pražského jara. Národní fronta dokonce delegovala Brodského za severní Čechy na uvolněné poslanecké místo za „semínkového“ generála Šejnu, komunistického pohlavára, který po defraudaci peněz za prodej jetelových semen utekl na západ. „Počítalo se s ním dokonce na místo sekčního šéfa na ministerstvu spravedlnosti,“ poznamenal ústecký archivář Vladimír Kaiser.
Vpád sovětských vojsk
Vše se změnilo ze dne na den vpádem sovětských vojsk do Československa 29. srpna 1968. To, že mu komunisté jeho nápad s K 231 nenechají jen tak projít, bylo jasné od začátku, když ve svém domě v Brné na Ústecku poslouchal Sověty řízené vysílání stanice Vltava. „Poslouchal jsem hlas děvky prznící pravdu i jazyk, že fašisté Brodský, Paleček, Ota, Radek a Dáša spolu se zrádným vedením strany rozpoutali v zemi kontrarevoluci, že s armádou fašistů a vrahů, vyzbrojených německými imperialisty chtěli rozbít socialismus a demokracii v Československu,“ vzpomínal na dusné chvíle.
Jeho jméno se objevilo ve výčtu čelných kontrarevolucionářů. Jako fašistu a agenta západních rozvědek ho uvádí nechvalně známý sovětský pamflet Bílá kniha.
Nucená emigrace
Ještě v srpnu se odhodlal Jaroslav Brodský k dramatickému útěku do Rakouska. Musel v Ústí zanechat rodinu. Manželka a děti o něj přicházeli už podruhé. Kdyby však neutekl, čekal je všechny ještě krutější úděl. „V lednu 1970 jej v Ústí nad Labem v nepřítomnosti znovu odsoudili k vysokému trestu osmi let,“ popsal další alternativu pro Brodského archivář Kaiser.
Pro Husákovo Československo se stala K 231 dokladem připravované kontrarevoluce. Klubu je věnováno výrazné místo v tzv. Poučení z krizového vývoje. Učitelé na školách měli podle této příručky přesvědčovat žáky typickým stalinistickým slovníkem, že „stratégové center světového antikomunismu měli v socialistickém Československu své přímé pomahače.
Krajně reakční síly, jež se formovaly v takových organizacích, jako K 231 a Klub angažovaných nestraníků. Jejich programem byla likvidace vymožeností února 48 a faktická likvidace socialismu. V čele ústředí K 231 byli K. Nigrin, J. Brodský, V. Paleček, O. Rambousek a další, kteří většinou byli přímými agenty západních rozvědek.“
Urna putovala do země tajně
Jaroslav Brodský se nevzdal boje za lepší společnost ani v emigraci. V Anglii založil Naardenskou společnost, aby z jejího výtěžku financoval činnost K 231 v zahraničí. V Torontu roku 1970 napsal a vydal knihu Řešení Gama. „Z peněz za honorář založil českou rozhlasovou stanici Gamma, která vysílala pouze tak dlouho, dokud měl prostředky,“ popsal neutuchající snahy uprchlíka Vladimír Kaiser.
Jaroslav Brodský zemřel v Torontu 1981 v jednašedesáti letech. Jeho kamarád a bývalý spoluvězeň tajně přivezl urnu do Československa a předal rodině. Kniha Řešení Gama poprvé mohla vyjít v Československu v roce 1991.
. Jaroslav Brodský(1920 v Soběslav - 1981 Toronto) |
