Ministerstvo financí si teprve teď zjišťuje, na kolik odstranění ekoškod přijde, a resort životního prostředí zpochybňuje zadané podmínky soutěže.
Stomiliardový tendr ministerstva financí na hromadné odstranění starých ekologických škod má vážné trhliny. Původně měla tato zakázka vyřešit situaci ve firmách, které po roce 1989 zprivatizovaly státní podniky a s nimi i znečištěné areály. Při privatizaci firmy podepsaly smlouvy, v nichž se dohodly, že jim stát sanace zaplatí.
Čištění probíhá od 90. let formou výběrových řízení na jednotlivé lokality, několik stovek míst, které je třeba vyčistit, ještě zbývá.
Nyní se však ukazuje, že myšlenka jednotného ekotendru zřejmě není tak báječná, jak to původně vypadalo. Ve vzduchu totiž létají desítky miliard korun, které by vítěz zakázky mohl od státu inkasovat bez ohledu na skutečné náklady.
Důkazy k větším nesrovnalostem zatím chyběly, situaci teď rozštíplo závažné tvrzení ministerstva životního prostředí. Dospělo k tomu, že některé podmínky v zadávací dokumentaci k zakázce nedávají příliš smysl.
Ministr životního prostředí Ladislav Miko navíc pro MF DNES prohlásil: "Uvidíme, co bude v předložených nabídkách, které bude hodnotící komise posuzovat. Podle okolností, které jsou mi zatím známy, ale budu spíše doporučovat ministru Janotovi i premiéru Fischerovi tuto zakázku zrušit. Je tam řada rizik, jako například nemožnost jasně stanovit adekvátní cenu."
Rizik v soutěži o ekozakázku je však více. Vezměme je popořadě.
1. Podivné podmínky
Podmínky ekosoutěže vypracovalo ministerstvo financí. S kolegy z resortu životního prostředí, kteří přitom na likvidaci škod doposud dohlíželi, je však příliš nekonzultovalo. "Na odborných a technických podmínkách soutěže jsme se nepodíleli," říká ředitelka odboru ekologických škod MŽP Pavla Kačabová.
Možná i proto se mezi podmínkami, které musí zájemce splnit, objevil třeba požadavek na obří skládku nebezpečných či komunálních odpadů s kapacitou 4 miliony kubíků nebo na zařízení, kde lze z nebezpečných odpadů vyrábět "alternativní palivo".
Největší rizika1. Nejasné podmínky Ministerstvo životního prostředí zpochybňuje podmínky soutěže, které vypracoval resort financí. Například podmínka obří skládky není podle MŽP splnitelná. 2. Nejasná cena Ministerstvo financí vyhlásilo soutěž, ale neví, na kolik odstranění ekologických škod přijde. Až nyní si zpracovává odhad. MŽP a Česká inspekce životního prostředí přitom škody odhadují na 40 miliard korun. 3. Právní zmatky |
Právě u těchto dvou podmínek ministerstvo životního prostředí nalezlo nesrovnalosti. Zjistilo totiž, že požadovaná skládka s volnou kapacitou 4 milionů kubíků momentálně v Česku vůbec neexistuje. "Skládky s výše uvedenými požadovanými parametry, které mají vydaná platná povolení k provozu, nejsou podle dostupných informací nyní na území Česka k dispozici," říká mluvčí MŽP Jakub Kašpar. Podle ministerstva sice existují skládky s připravovanou kapacitou vyšší než 4 miliony kubíků, ale ty jsou zatím v provozu jen částečně nebo jsou ve fázi projektu či výstavby bez vydaného platného kolaudačního rozhodnutí.
Další zádrhel je s podmínkou na zařízení pro výrobu alternativních paliv. Podle MŽP totiž pojem "alternativní palivo" vůbec neexistuje. Vyhláška, která stanoví požadavky na kvalitu paliv, byla zrušena a nahradila ji jiná, jež už pojem alternativní palivo neobsahuje.
Je to tedy tak, že ministerstvo financí zadalo podmínky, které jsou de facto nesplnitelné? Resort financí jakékoliv pochybení odmítá. "S politováním jsme nuceni konstatovat, že stanovisko MŽP je věcně nesprávné. Tendr je dobře připraven a kritéria nejsou diskriminační. V ČR existují zařízení, která kritéria splňují," kontruje vrchní ředitel ministerstva financí Tomáš Uvíra, jenž má superzakázku na starosti.
Ale u skládky a zařízení na alternativní palivo potíže nekončí. Další podmínkou soutěže je velká spalovna s kapacitou 15 tisíc tun spolykaných odpadů za rok. Tu však mají v tuzemsku jen dvě spalovny, obě navíc patří stejnému majiteli.
Spustila to PPF
Důvodem, proč MŽP zkoumalo některé podmínky soutěže, byl dopis finanční skupiny PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Jeho firma je lídrem konsorcia, které bylo ze soutěže vyřazeno, a proto se rozhodla nechat si doložit, kolik skládek, spaloven a výroben alternativních paliv vlastně zadané podmínky splňuje.
Podle informací MF DNES přitom nelze vyloučit, že nález MŽP může PPF posloužit jako podklad pro arbitráž či soud se státem. Zatím jej PPF předložila antimonopolnímu úřadu (ÚOHS), u nějž si na nerovné podmínky soutěže stěžuje. Na tentýž úřad se obrátili také další dva vyloučení zájemci, ale na rozhodnutí o stížnostech se stále čeká. Padnout by mělo do konce října.
Kromě ÚOHS se zakázkou zabývá také Nejvyšší kontrolní úřad. Jeho lidé nyní na resortech financí a životního prostředí prověřují systém čerpání peněz na ekoškody a podle informací MF DNES se zaměřují i na superzakázku.
Vyřazená PPF se nechce k soutěži vyjadřovat. "Než ÚOHS rozhodne o stížnosti našeho konsorcia, nebudeme poskytovat komentáře a vyjádření ani k obsahu stížnosti, ani k případnému dalšímu postupu," řekl mluvčí skupiny Alexej Bechtin. Tomáš Havlík, zástupce firmy Dekonta, která se spolu s PPF o zakázku ucházela, nicméně k celé věci říká: "Byli jsme vyřazeni neoprávněně." Totožný názor má Daniel Hilman, zástupce dalšího vyřazeného konsorcia P-D Industriegesellschaft a Stavoprogres Brno. "V podmínkách soutěže došlo k pochybení zadavatele. Je to diskriminační."
Vyřazení zájemci o zakázku poukazují ještě na další problém, opět s obří skládkou. Na jedné straně totiž ministerstvo požaduje těžko splnitelnou "kapacitu", na straně druhé se spokojí s tím, že jde o běžnou skládku komunálních odpadů, nikoliv nebezpečných. "Nedává to logiku. Mají se odstranit odpady, které škodí, a to jsou nebezpečné odpady. Ty nemohou být na běžné skládce," říká jeden z manažerů firmy AVE, která v Česku provozuje právě největší skládku nebezpečných odpadů a byla součástí konsorcia s PPF.
Podle některých názorů za tím může být to, že jsou podmínky ušity na míru "preferovaným" zájemcům, kteří právě takovou skládku mohou mít. "Není to pravda, není to nikomu ušito na míru," oponuje Uvíra.
Resort životního prostředí pak upozorňuje, že podmínka velké skládky je problematická. Podle zákona o odpadech se totiž mají na skládky ukládat jen ty odpady, u kterých jiný způsob odstranění není dostupný. Vyvézt kontaminovanou půdu na skládku je poslední řešení.
2. Zázračný koeficient
Dalším sporným místem megazakázky je cena. Ministerstvo financí jako strop zakázky určilo 114,5 miliardy korun. Tato částka však nemá nic společného s rozsahem škod, které je třeba zlikvidovat. Je to nejvyšší možná hodnota, kterou se zavázal stát při privatizaci firem za odstranění škod zaplatit, a odpovídá v podstatě kupní ceně firmy. Skutečné náklady na likvidaci škod byly podle odborníků z inspekce životního prostředí doposud ve většině případů vždy nižší než maximální garance státu. Vzniká proto podezření, že vítězná firma na odstraňování škod nakonec na úkor státu vydělá nesmyslné desítky miliard korun.
Úřednická komiseDevět úředníků z resortů financí, životního prostředí, průmyslu a obchodu, spravedlnosti a Úřadu vlády otevře obálky s nabídkami 13. října a budou mít 90 dnů na vyhodnocení. Ministr financí pak vyhlásí vítěze, schválit jej musí vláda. |
Cena se má stanovit následujícím výpočtem: vybraní zájemci nabídnou státu cenu nižší než 114,5 miliardy, například 96 miliard korun. Z čísel 96 a 114,5 se má podle podmínek soutěže vypočítat koeficient, což je v našem případě 0,84 – tedy 96 děleno 114,5. Tímto kouzelným číslem se pak spočítá cena u jednotlivých projektů likvidace škod, kterou bude vítěz tendru účtovat státu.
Příklad: podnik, kde stát vydal garanci na likvidaci škod ve výši jedné miliardy. Vítěz dojde k ceně své služby tak, že miliardu vynásobí 0,84 a vyfakturuje státu 840 milionů korun. Pokud ho skutečné náklady na likvidaci škod vyjdou třeba jen na 100 milionů, bude mít čistý zisk 740 milionů korun a stát zrovna takovou ztrátu.
Úředník Uvíra se brání tím, že vítěz soutěže sice může na některých lokalitách vydělat, ale u jiných zase bude doplácet ze svého. To když náklady na sanaci přesáhnou státní garanci. Jenže. Potíž je, že podniků, kde by náklady na čištění přesáhly maximální záruky státu, podle odborníků moc nezbývá. "Takovýchto lokalit už moc není," říká Eva Tylová, ředitelka České inspekce životního prostředí, která je v celém systému na odstranění škod důležitým hráčem. Právě inspekce u jednotlivých lokalit stanovuje, do jakých limitů se musí vyčistit.
Paradox proto je, že ministerstvo financí doposud neví, v jakém rozsahu se pohybují celkové škody, které je nutné odstranit. Jak má tedy komise posoudit výhodnost jednotlivých nabídek? "Ten odhad si teprve děláme. Až komise otevře obálky, číslo bude známé," říká Uvíra.
Podle Romana Češky, bývalého šéfa Fondu národního majetku, který s podniky ekologické smlouvy do svého zániku uzavíral, by musel zájemce nabídnout částku okolo 40 až 50 miliard, aby to bylo pro stát výhodné. Zdroje MF DNES z okolí vlády tvrdí, že bude-li se nabídka pohybovat okolo 50 miliard, má velkou šanci vyhrát. Bude-li číslo vyšší, vláda nevylučuje, že tendr zruší.
Když už jsme u čísel, za zmínku stojí také rok 2015. Do tohoto data se musí podle ministerstva financí ekoškody odstranit, jinak prý hrozí státu od firem žaloby. Česká inspekce životního prostředí, která časové limity stanovuje, to však vyvrací. "Platí to jen u části smluv, kde je fixní termín. A v případě potřeby není problém ho prodloužit," vysvětluje ředitelka Tylová. Ministerstvo financí si navíc protiřečí: ve svých materiálech uvádí, že termín 2015 se týká zhruba jen poloviny firem z celkových více než 360.
3. Právní kličky a tři vítězové
Otázka také je, zda platí, že stát musí na základě smluv opravdu odstranit všechny staré ekologické škody. Právní názor ministerstva financí je, že ano, jiní experti tvrdí opak. "Tvrzení ministerstva financí je nejen zavádějící, ale podle našeho názoru i klamavé," uvedl zástupce Ekologického právního servisu Pavel Franc, který na žádost redakce posoudil příslušná vládní usnesení. Stát se totiž nikde paušálně nezavázal, že všechny škody odstraní. Řekl jen, že je odstraní do výše kupní ceny privatizovaného majetku nebo do výše základního kapitálu společnosti. A co je důležité: že rozsah prací potřebných k odstranění ekologických závad, a tedy i cena, závisí na jednotlivých rozhodnutích České inspekce životního prostředí.
Současný stav zakázky je takový, že do finále postoupily tři firmy. Finanční skupina J&T spolu se skládkařskou firmou Sita, nově vzniklá Marius Pedersen Engineering a firma Geosan. A kolem všech skupin je řada spekulací.
První dvě mají úzké vazby na politiky a úředníky. Sám Uvíra je kamarád Dušana Palcra z J&T, který má za skupinu zakázku na starosti, a bratr Uvíry dokonce pro J&T pracoval. Manažerem Pedersena je zase exnáměstek ministerstva dopravy Jiří Hodač. On, zástupce J&T a politici se spolu setkali na slavné dovolené na Sardinii. A konečně: šéf Geosanu Kostka byl obžalován kvůli uplácení, aby jeho firma získala státní zakázky. Soud jej však osvobodil.
U Marius Pedersen Engineering je zajímavá také vlastnická struktura. Pětinovým vlastníkem je rakouská Vienna Capital Partners. Její zástupce sedí jak v Marius Pedersen Engineering, tak ve firmě Kapsch Telematic Services Telecom. Tedy ve firmách, které od státu získaly nebo chtějí získat velkou zakázku.
Zajímavé spekulace se také vedou o postavě, která prý bdí nad "hladkým průběhem" zakázky a výběrem právě tří výše uvedených firem, které se údajně "už spolu nějak dohodnou". Má to být šéf polostátní firmy ČEZ Martin Roman, přítel politiků a účastník dovolených v Itálii. "Jediný zájem, který v této oblasti mám, je, že mezi místy, která v rámci zakázky mají být vyčištěna, je řada lokalit ČEZ. S žádným úředníkem ani uchazečem jsem však oficiálně ani neoficiálně nejednal. A nechápu, jak bych mohl jakkoli ovlivňovat, kdo se přihlásí a splní kvalifikační kritéria v libovolné veřejné soutěži," odmítá vliv šéf ČEZ.
