Ještě se nezačala stavět a už má přezdívku. Nová budova, která vyroste pod památníkem na Ploštině bude mít tvar elipsy, zasazené do terénu. „Projektanti ji překřtili na vajíčko,“ říká s úsměvem ředitel Muzea jihovýchodní Moravy Pavel Hrubec.
Po třech letech příprav se blíží k realizaci. Některé veřejné soutěže jsou vyhlášené, další zveřejní po víkendu. V ideálním případě bude na začátku léta dokončená demolice amfiteátru, na jehož místě nová budova vyroste, a podepsaná smlouva se stavební firmou.
„Peníze na proměnu Ploštiny jsou, z evropských fondů se nám podařilo zajistit 108 milionů korun. Nic, ani současná situace s pandemií koronaviru by ji neměla zastavit,“ potvrdil náměstek hejtmana Josef Zicha. Dalších 12 milionů na dofinancování dotace vyčlenil kraj.
Teprve až bude jasná cena stavby, začne muzeum soutěžit dodavatele expozice. To by mělo být na podzim. Na její vytvoření pak bude rok a půl, zároveň se v tu dobu bude stavět.
Dějiny Ploštiny historikové rozdělili na dvě části. V nové budově návštěvníci poznají život pasekářů od počátku 30. let minulého století. Projdou s nimi dobu, kdy nacismus nabíral na síle, a průběh války až do tragédie, která se místu stala osudnou.
Ode dne, kdy nacisté vypálili pasekářské domy a připsali na válečný účet dalších 24 životů, zítra uplyne 75 let.
Zapojí nejmodernější technologie, včetně virtuální reality. Nebo mobilní aplikace pro návštěvníky, kteří nemohou přijet osobně.
Vstup do budovy bude u příjezdové cesty, její podlaha je navržená tak, aby se pozvolna zvedala. Na konci příběhu proto návštěvník vyjde ven pod samým vrcholem Ploštiny. Odtud povedou stezky k památníku, ke kapličce Panny Marie Bolestné a k domu s číslem popisným 23.
Lidé na Ploštině spontánně vytvořili pietní místo
Je z roku 1947, kdy se na Ploštině postavilo několik domů v naději, že místo znovu ožije. Bývala v něm původní expozice, nově jej vyhradí pro samostatnou část zdejší historie.
„Bude to téma piety a uctění památky padlých. Přístup k těmto tématům byl totiž po roce 1945 velmi různorodý,“ vysvětlil historik muzea Ondřej Machálek.
Bezprostředně po tragédii tady lidé vztyčili 24 březových křížů za každého zemřelého. Vznikl symbolický čestný hrob Anastazie Zichové, jediné zavražděné ženy. A farář Vladimír Růčka z Újezdu zahájil finanční sbírku na vybudování kaple.
V létě roku 1945 se zde konala národní tryzna. Na lesním prostranství stál kříž ze spálených trámů, osazený trnovou korunou. Aktu se účastnilo na 12 tisíc lidí.
Pietní místo, které lidé spontánně vytvořili, ale nevydrželo dlouho. Po změně režimu v roce 1948 se pohled na Ploštinu začal měnit.
„Komunistická strana z něj udělala symbol čistě komunistického odboje a nekriticky oslavovaného partyzánského hnutí,“ dodal historik.
Po desetiletí se zde konaly obří akce, které vrchol ukrytý v lesích ani nemohl pojmout – od pionýrských slibů po stranické oslavy. Proto vznikl amfiteátr a v roce 30. výročí tragédie tady přibyl monumentální památník odboje podle návrhu architekta Šebka Zeliny.
Tvoří jej pět betonových pilířů, které stojí na půdorysu pěticípé hvězdy. O deset let později do jeho středu přidali kopii sochy partyzána od sochaře Vincence Makovského, která však od roku 2008 tvoří součást expozice v domě číslo 23.
Památník má zachovat atmosféru místa
Do nové éry má jít Ploština zbavená ideologických nánosů. Lidské neštěstí, které se tady odehrálo, dodnes jitří emoce. Zároveň je to místo uprostřed přírody, které má zvláštní atmosféru. Tu chtějí tvůrci nového konceptu zachovat.
„U obou témat budeme vycházet z doložitelných faktů. Nechceme děsit, jít do extrémů, ale zasadit příběh Ploštiny i památníku do souvislostí jak místopisných, tak historických,“ doplnil Hrubec.
Proto nebudou chybět ani příběhy dalších vypálených obcí. Nejen těch nedalekých, tedy Prlova a Vařákových pasek, které hořely o několik dnů později než Ploština, ale i dalších míst napříč republikou a Evropou. Od Francie po východní frontu.
Termín dokončení celé proměny je 30. června 2022. „Rádi bychom ale měli hotovo o něco dříve, přesněji k výročí 19. dubna,“ dodal Hrubec.
V regionu lehla na konci války popelem nejen Ploština. Už 3. dubna nacisté vypálili Juříčkův mlýn v Leskovci, 24. dubna pak také část Prlova. Jako poslední, 2. května, přišly na řadu Vařákovy paseky.
Všechna místa spojuje pomoc partyzánům, kteří operovali v tamních kopcích. Doložené je také vypálení několika dalších samot a menších usedlostí. Brutalitu zvyšovalo vědomí blížící se porážky.
Události na Ploštině později popsal ve své knize Smrt si říká Engelchen spisovatel Ladislav Mňačko, jeden z členů partyzánské skupiny, která tam působila.
