„Dnes to vypadá úplně jinak: je tady nová výrobna krmných směsí, jejíž součástí je příjem zboží, kam dovážíme obiloviny, řepku a vše, co k tomu potřebujeme. Výhoda je, že tady jsou i koleje,“ říká Červenka, když sedí ve své kanceláři v Lípě, kde je také sídlo Lukromu.
Odtud rozvážíte zboží po České republice i do zahraničí?
Ano, vyvážíme nejen odsud, ale i z Valašského Meziříčí, kde máme také výrobnu krmných směsí, třeba do Německa. Na vlak tady můžeme naložit až 1 700 tun zboží. Nejvíce vyvážíme pšenici a ječmen, vesměs do Německa. Oni zase prodávají své obiloviny do Afriky i jinam, takové jsou zákony obchodu.
Prodáváte do zahraničí obilí, které jste si vypěstovali?
Na svých polích vypěstujeme asi 60 tisíc tun komodit, dalších zhruba 80 tisíc nakoupíme od obchodních partnerů. A zhruba tolik potřebujeme pro svoji vlastní potřebu na výrobu krmných směsí, zbytek prodáme. Dohromady hospodaříme na 15 tisících hektarech, z toho máme 2,5 tisíce ve svém majetku, na ostatních jsme v nájmu.
Ještě chcete kupovat další pole?
Spíše celé zemědělské podniky. Spousta lidí, kteří dělají zemědělství, je v pokročilejším věku a nemá nástupce, proto chce podnik prodat. Když se objeví za slušnou cenu a bude nám zapadat do koncepce, tak ho koupíme.
Vy asi nebudete mít s nástupci problémy, když vaši tři synové pracují na manažerských postech ve firmách holdingu?
Jsme rodinná firma, vlastnicky jsme stabilní. Synové do toho vpluli přirozeně. Není to ale postavené jenom na nich, potřebujeme spoustu dalších výkonných manažerů. Majitelem zůstávám já a o prodeji Lukromu zatím nepřemýšlím.
Zdeněk Červenka a holding LukromRodák z Újezdce u Luhačovic má 64 let a vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Se spolužákem Jaroslavem Davidem (ten po deseti letech odešel) v roce 1991 založili společnost Lukrom, což je zkratka Luhačovic a Kroměříže, odkud pocházejí. Začali výrobou krmných směsí a prodejem zemědělských strojů a chemie. Pak skupovali i celé podniky. Dnes Lukrom zaměstnává 750 lidí a má roční obrat přes čtyři miliardy korun. Hospodaří na 15 tisících hektarech, produkuje 17 milionů litrů mléka, 3 tisíce tun vepřového a 5 tisíc tun drůbežího masa, na polích vyrobí 60 tisíc tun komodit. V holdingu je pět podniků zemědělské prvovýroby, které se vzájemně doplňují a podporují. Lukrom vlastní i Raciolu Uherský Brod a fotbalový klub FC Fastav Zlín. |
Jste vystudovaný agronom. Co vás přimělo studovat zemědělství?
Otec dělal zemědělství, ale spíše jsem se k tomu dostal vylučovací metodou. Když jsem si řekl, co nechci dělat, zůstalo mi nakonec zemědělství. A protože jsem hrával fotbal, tak jsem nechtěl jít studovat daleko. Rozhodl jsem se pro zemědělskou školu v Brně. Tehdy jsem ještě snil o kariéře ligového fotbalisty, ale jsem rád, že jsem se jím nakonec nestal.
Lukrom prosperuje, v zemědělství jste se našel, že?
Teprve život mě naučil. Po roce 1990 jsem šel podnikat, protože mě k tomu něco hnalo. Byla tady spousta firem, které nakupovaly a prodávaly zboží. Bylo mi jasné, že dříve nebo později skončí. Proto jsme se v roce 1991 rozhodli, že vybudujeme podnik, který bude poskytovat komplexní zemědělské služby. A tak vznikl Lukrom.
Tedy že nabídnete zemědělci všechno, co potřebuje?
Osivo, hnojivo, krmné směsi, stroje a další věci. Nejdříve jsme si řekli, že jim to zkusíme nabízet a že od nich pak budeme vykupovat, co vyprodukují. Mělo to svoji logiku. Chtěli jsme ale mít i vlastní výrobní základnu. Tak jsme kupovali podniky, které krachovaly, a dali se do prvovýroby masa, mléka a rostlinné výroby. Dělali jsme pro sebe i cizí podniky. Když jsme chtěli stabilizovat výrobu kuřat, koupili jsme Raciolu v Uherském Brodě, kde provozují porážku. Ročně tam porazíme 5,5 milionu kil drůbežího masa.
Ostatní zemědělci takto neuvažovali?
Zemědělci jsou převážně prvovýroba, my už jsme i nadstavba. Vycházeli jsme z modelu, který tady fungoval za první republiky. Tehdy byly prvovýroby, jež dodávaly cukrovku, obilí a mléko do svých cukrovarů, sil a mlékáren. V Rakousku tento model přetrvává a zemědělci tam vlastní i banky. U nás socialismus kontinuitu přerušil. Já jsem se k tomu modelu vrátil. Na podobném principu funguje holding Andreje Babiše, ale my jsme podnik budovali zespodu, on shora.
Konkurujete si?
Možná se v dílčích věcech střetneme, ale nijak zásadně to nepociťujeme. Každý máme svoje zákazníky, my například prodáváme jiné značky zemědělské techniky než on. Trh to snese a možná i chce, aby tady nebyl monopol.
Jak moc se změnilo zemědělství?
Velmi. Vyvinula se mechanizace, genetika i technologie. Dříve tady byl socialistický a kapitalistický blok, potraviny u nás byly strategická surovina a zemědělství bylo na slušné úrovni a velmi intenzivní. Když padla železná opona, tlak na výrobu potravin povolil. Více se akcentuje životní prostředí, ekologie, krajinotvorba a pohodlí zvířat. Dnes jsme součástí Evropské unie, kde se mluví o jednotné zemědělské politice, ovšem zemědělská politika členských států je částečně odlišná.
Mnoho našich zemědělců si stěžuje na to, že v některých zemích jsou dotace vyšší. Vadí vám to?
Dotace pomáhají. Kdyby se odbouraly, tak ceny potravin vyletí nahoru. Pořád jsou strategická surovina a vytváří mezi lidmi sociální smír. To, že bohatší stát dává vyšší dotace a pak využívá situace, považuji za neférové, ale bohužel normální.
Takže český stát by neměl zvýšit dotace?
Nevím. Situace je v různých segmentech odlišná. Třeba Poláci dostávají vyšší dotace na produkci kuřat, která sem potom dovážejí. Tomu těžko můžeme konkurovat, zboží nabízejí za dumpingové ceny. Myslím si ale, že si u nás v zemědělství nemáme na co stěžovat.
Už dříve jste řekl, že jsou některé části holdingu ztrátové, ale přesto je nerušíte. Proč?
Dnes je ztrátový chov prasat, ale budeme v něm pokračovat. V našem systému má své místo. Prasata krmíme směsmi, které si vyrobíme ve vlastních výrobnách. Jejich výkaly zase končí v bioplynové stanici, jež produkuje elektrickou energii. Až celý náš systém přináší efekt, i když může být nějaká jeho činnost ztrátová. V tom je podstata celého holdingu.
Hodláte ho ještě rozšiřovat?
Zhruba 250 milionů korun ročně budeme dávat do modernizací našich provozů. Chceme také budovat servisní střediska k prodejům zemědělské techniky. Jedno by mohlo být v průmyslové zóně v Holešově. Haly si stavíme sami, protože máme kovovýrobu. Ale stavební činnost neděláme, tak se o ni možná rozšíříme.
Jistě jste pocítil v minulosti i krize. Chtěl jste někdy s podnikáním skončit?
Nikdy. Když jsme začínali v 90. letech, nikdo nám nechtěl půjčit peníze. Neměli jsme majetek, kterým bychom ručili, byli jsme všude v pronájmu. Postavili jsme to na směnkách, které jsme prodávali bankám. Museli jsme jít do rizika. To bylo nejtěžší období. Na přelomu století některé menší banky zkrachovaly. To už bylo naštěstí v době, kdy jsme měli kapitál a začali spolupracovat s většími bankami. Složité období bylo i v roce 2009, když přišla globální ekonomická krize, ale ta nás nakonec posílila.
Podle aktuálních žebříčků je Lukrom 24. největší rodinná firma v Česku a vy jste 62. nejbohatší Čech. To vám musí dělat radost, ne?
Nejbohatší není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně. My se teď bavíme o majetku, ale co to je? Když nebudou fungovat sila v Lípě, budou mít hodnotu pár korun. Bohatství tvoří z velké části lidé, kteří tady pracují.
