„Kniha má ambici vyprávět příběh města Zlína a zasazovat jej do historického a místního kontextu,“ říká ředitel Státního okresního archivu Zlín a hlavní redaktor publikace David Valůšek.
Jaké máte první ohlasy na vydání knihy?
Zatím se jich ke mně moc nedostalo. Na rozdíl od filmů či divadel historické publikace nevzbudí u čtenářů takový ohlas, že by nám posílali e-maily nebo psali do diskuse na internetu. (úsměv) Nejvíce reakcí bylo na křtu knihy, kde si ji řada zájemců také rovnou koupila. Vnímali pozitivně, že podobná publikace vůbec vznikla.
A co říkali na cenu 2 999 korun?
Když se podíváte na dnešní knižní trh, tak běžná beletrie se 700 stranami stojí kolem 700 korun. V našem případě jde o dva svazky, v nichž není jen text, ale i řada obrazových materiálů, a je graficky krásně vypravená. Pracovalo na ní třicet historiků, jde o exkluzivní monografii o 900 stranách. Byť se někomu může cena zdát vysoká, odpovídá kvalitě díla.
Je standardem, že větší města v Česku podobnou publikaci vydávají?
Ano, někde dokonce mají podobných knih několik nebo po padesáti šedesáti letech vydávají novou. A jde i o menší města, existují například hned tři monografie o dějinách Napajedel. Všechna krajská města v Česku podobný typ publikace mají, i proto bylo pro Zlín důležité, aby se k nim přidal. V minulosti už vyšla kniha Sedm století zlínských dějin od historika Zdeňka Pokludy. Jde o kratší, ale faktograficky zahuštěný a informacemi nabitý popis historie města. Kniha, kterou jsme teď vydali my, je jiná. Má ambici vyprávět příběh města Zlína a zasazovat jej do historického a místního kontextu.
Jeho dějinný příběh je ostatně naprosto originální, že?
Čtenář, který si knihu zakoupí, vlastně získá monografie dvou měst. První svazek popisuje období do první světové války a jde o klasickou ukázku, jak se vyvíjelo menší regionální město na Moravě, které nevybočovalo z řady. Zažívalo lepší i horší časy, jeho osud výrazně ovlivňovaly válečné konflikty či pohyb vojsk v rámci regionu, výrazně například za třicetileté války. Když ale otevřete druhý svazek, najednou je před vámi úplně jiné město.
Dějiny města ZlínaKniha stojí 2 999 korun a fyzicky v prodeji je v infocentru na radnici Zlína, infopointu v Památníku Tomáše Bati či v showroomu organizace Živý Zlín na zámku. Dá se také objednat online na e-shopu Živého Zlína. |
Jak by vypadal vývoj Zlína, nebýt příchodu Tomáše Bati a nevídanému rozmachu jeho firmy?
Kdyby zde nedošlo k rozvoji obuvnické industrializace, byl by dnes velikostí na úrovni Bojkovic. Zlín se v 19. století nezapojil do správních struktur tehdejšího státu, a když vypukla první světová válka, nebyl ve městě ani okresní soud či jiné státní instituce. To se však brzy rychle obrátilo a během několika desítek let se stal správním a hospodářským centrem východní Moravy. Právě tento přerod jsme se snažili popsat a nabídnout i souvislosti s celostátní politikou v klíčových letech 1948, 1968 či 1989. Končíme rokem 2000 a vznikem Zlínského kraje. Bereme to jako možný odrazový můstek pro naše následovníky.
Zajímavá je poslední kapitola, která nese název Konstanty a proměnné. Co obsahuje?
Snažíme se na vývoj Zlína podívat jiným pohledem, ať už skrz jeho krajinu a prostor, společnost, náboženský život, nebo trávení volného času. Autoři popisují, jak se měnila a rozšiřovala optika lidí ve městě. Nejprve byl Zlín malé venkovské město, na nějž se díváte jen jako jeho obyvatel a nevidíte příliš daleko za humna. S rozvojem firmy Baťa se tento horizont začíná rozšiřovat na celé Podřevnické údolí, později mluvíme o perspektivě celého Československa a od 30. let už celého světa, kdy se ze Zlína řeší projekty v Africe, Indii či jinde. To je naprosto nevídaný příběh, který se navíc udál – z hlediska historie – v extrémně krátkém časovém úseku.
Ve Zlíně křtí knihu o dějinách města, historici je nevykreslují černobíle |
Co může být pro čtenáře největším překvapením, které se z knihy dozvědí?
Myslím, že by to mohlo být období po roce 1945. Obecně je to éra, které se Zlín pořád jakoby trochu vyhýbá, přejmenování na Gottwaldov místní nikdy neskousli a dodnes je to traumatizující část historie města. Z historické perspektivy však vychází, že město ani po válce a odchodu řady elit v čele s představiteli Baťova koncernu neupadá. A to ani po roce 1948, který je vnímán jako začátek naprostého odmítnutí baťovské tradice a způsobu podnikání.
Na přelomu 40. a 50. let je baťovský model naopak celostátně přijímán jako inspirace pro organizaci československého hospodářství. I Antonín Zápotocký tehdy říkal, že by komunisté byli hlupáci, kdyby zavrhli všechno od Bati, a zdůrazňoval, že se od něj naopak musí učit v tom, co bylo dobré. Až v letech 1951–52 se mění přístup k tuzemskému ekonomickému modelu podle sovětského vzoru a Zlín s dominantním lehkým průmyslem začíná být upozaďován. I to je jeden z důvodů, proč Klement Gottwald nechtěl, aby město neslo název po něm. Podle jeho představ mělo být zvoleno raději některé ze středisek těžkého průmyslu.
Zlín slaví 700 let od první zmínky. Kdy opravdu vznikl, je však nejasné |
Mě třeba zaujalo, jak mladým městem byl Zlín, například v roce 1968 byla hned čtvrtina jeho obyvatel ve věku mezi 15 a 29 lety.
Tento trend je spojený už s érou Tomáše Bati. Je to dáno charakterem zdejší průmyslové výroby a potřebou sytit obuvnické dílny mladými zaměstnanci. Výroba obuvi zůstala pořád fyzicky náročná, byť samozřejmě mluvíme o socialistické fabrice, kde panovalo jiné pracovní nasazení. V 70. letech už se začal projevovat nedostatek pracovníků a kariéra šičky ve Svitu nebyla vnímána atraktivně, takže tehdejší národní podnik měl problémy shánět zaměstnance. Do Zlína tak přicházejí nejprve Poláci, následně Vietnamci, Kubánci nebo Mongolové.
Velké téma je proměna Zlína a transformace Svitu po roce 1989. Jak tuto kapitolu popisujete?
Příjezd Tomáše Bati mladšího do Zlína byl jedním z vrcholů listopadové revoluce a vzbudil velká očekávání. Nejdříve šlo o politické téma, ale brzy se ukázalo, že se musí řešit v rámci reálně udržitelného byznysu. Sešlo se však více nepříznivých okolností, kvůli nimž nešlo výrobu ve Svitu udržet či zachránit. Zlín měl ovšem podstatnou výhodu, že například oproti industriálním městům v USA postaveným na jednom průmyslu měl stratifikovanou výrobu. Například už během druhé světové války pracovalo ve Zlíně kolem 40 procent zaměstnanců firmy Baťa ve strojírenství.
Kdyby nedošlo k nástupu komunismu a Únoru 1948, Zlín by zřejmě přirozenou cestou opustil masovou výrobu obuvi a stal se vývojovým či správním centrem koncernu podnikajícího na globálním trhu. Pád Svitu tak nepřinesl razantní nárůst nezaměstnanosti a destrukci zlínského průmyslu, který se mohl opřít také o jiná odvětví.
Archiv J. A. Bati se navrátí do Zlína. Souhlasí rodina, nadace i město |
Ve Zlíně křtí knihu o dějinách města, historici je nevykreslují černobíle |
Existují nějaké dosud neznámé kapitoly z historie Zlína?
Dnes ho bereme jako město, které bylo vždy spojené s obuvnickým průmyslem a řemeslem. Ostatně ještě v době, kdy se začala rozvíjet továrna Tomáše Bati, zde měli své fabriky další významní obuvníci. Autor této kapitoly Milan Řepa ale ukazuje, že Zlín byl ještě v 18. století po řemeslné stránce městem soukeníků. Jednalo se o byznys, který tehdy hýbal Moravou. Obuvnictví se stalo dominantním až v následujícím století.
Neměla by být dalším krokem expozice moderních dějin Zlína/Gottwaldova?
Bylo by to samozřejmě skvělé. Jedním z našich záměrů bylo poskytnout kvalitní pramennou základnu pro její vznik. Prvním krokem je vznik venkovní instalace kolem zlínského zámku. Až bude hotová rozsáhlá rekonstrukce zámku, měla by tam podobná expozice vzniknout.
1. července 2023 |
