Nad Zlínem stálo menší opevnění či jeho zbytky. Šlo o městečko, latinsky oppidum, a centrum zlínského panství, pod nějž spadalo několik okolních vesnic.
První zmínka se objevila na listině, podle které prodával Fricek z Egerberku královně Elišce Rejčce – dvojnásobné vdově po Václavu II. a Rudolfu Habsburském – majetek v Hustopečích, Starovicích, Starovičkách, Žarošicích, Kvasově, Skoronicích a v městečku Zlín (jednalo se o jednu polovinu majetku, druhou vlastnil jeho bratr Vilém).
V té době tedy Zlín prokazatelně existoval. Kdy však vznikl, není podle historiků možné vypátrat, protože scházejí relevantní informace. Bádání naopak ukázala, že ani konec února roku 1322 nemusí být přesné datum o první zmínce. A záhad je dokonce více.
Jisté je, že Eliška Rejčka majetek kupovala, protože se spolu se svým partnerem, mocným Jindřichem starším z Lipé, přesouvala na Moravu.
Urozený pár si za svou rezidenci zvolil Brno. Eliška tam založila klášter cisterciaček, který potřeboval, historicky řečeno, obvěnění – tedy majetkové zabezpečení v podobě finančních příjmů od poddaných. Proto nakoupila od Fricka z Egerberku zmíněná panství.
To zlínské na konci 14. století tvořila Mladcová, Zbožná, Prštné, Březnice, Bonětina, Čepkov, půl Želechovic a Příluky. Cena všech panství byla tisíc kop grošů, přičemž kopa je 60 kusů. V přepočtu šlo o více než 200 kilo stříbra, což bylo na tehdejší dobu docela hodně.
Dva originály listin o prodeji měly datum 28. února 1322. Vydané jsou v Brně. Jsou obsahově identické, ale na jednom jsou uvedeni také svědci, konkrétně sedm šlechticů i s pečetěmi. Jedním z nich byl právě Eliščin partner Jindřich starší z Lipé, který ovšem ve stejný den vydal a zpečetil listinu také v Havlíčkově Brodě pro žďárské cisterciáky. Jak to lze vysvětlit?
„Možností je více. Důležité je, že žádná nezpochybňuje pravost Frickovy listiny,“ nastínil Tomáš Somer, historik z Univerzity Palackého v Olomouci, který připravil kapitolu o první zmínce o Zlínu do chystané publikace o historii města. „Ovšem jisté taky je, že se Jindřich nemohl vyskytovat na dvou místech zároveň,“ poznamenal.
První možností je – zjednodušeně řečeno – to, že pečeť byla na listinu dána před, či po jejím sepsání. Podle Somera ale mohla být datovaná podle takzvaného florentského kalendáře, což se ve středověku dělo, a zejména v cisterciáckých klášterech. Podle tohoto kalendáře začínal rok 25. března. Pak by 28. únor spadal ještě do starého roku, ovšem podle dnes užívaného juliánského kalendáře by šlo už o rok 1323.
V roce 1357 Zlín koupili Šternberkové
„Nemůžu to tvrdit s naprostou jistotou, ale možná to tak bylo,“ upozornil Somer. „Více světla do těchto úvah by mohl přinést podrobný diplomatický rozbor problematických listin, proto zatím není možné vynášet jednoznačné soudy,“ zmínil.
Zásadní listinaZájemci si budou moci prohlédnout listinu s první zmínkou o Zlíně z roku 1322 ve zlínském zámku, kde bude vystavena do 6. března vždy od 15 do 17 hodin. Půjde o věrohodnou kopii i se šlechtickými pečetěmi, takzvanou faksimili originální listiny, podle které Eliška Rejčka získala i zlínské panství. V den výročí, 28. února, ji budou strážit zbrojnoši, nebude chybět dobový hudební doprovod. Od 17 hodin se na zámku uskuteční i tematická přednáška, kterou obstarají historici Tomáš Somer a Tomáš Borovský. Od 18.30 bude svěcena sváteční mše ve zlínském kostel svatých Filipa a Jakuba, jež bude přenášena také online. |
Pak by první zmínkou o Zlínu byl až 13. prosinec 1322, kdy Elišce prodával svou část panství Frickův bratr Vilém. Oba bratři majetek původně vlastnili nedílně, až později si ho rozdělili. Okolnosti známé nejsou.
„Situace mohla být dramatická, my ale máme jenom suchá data o koupi a prodeji,“ poznamenal Somer. Stejně tak zůstává záhadou, proč bratři panství prodávali. Důvodem mohly být dluhy, protože nedlouho předtím Evropu sužoval hladomor a lidé nemohli odvádět poddanské dávky.
Zahaleno tajemstvím zůstává také to, co se potom dělo se Zlínem. Eliška ho totiž vyjmula z majetku, který věnovala klášteru. A neobjevil se ani v soupise panství v její závěti. Další zmínka o něm je až v Moravských zemských deskách, z nichž vyplývá, že ho v roce 1357 koupili Šternberkové.
Od koho? To už tam uvedeno není. Přes 35 let pak není o Zlíně téměř žádná zmínka. Jen v roce 1349 se objevuje jistý Herbort ze Zlína, zřejmě krátkodobý majitel zdejšího panství.
„Problém se Zlínem je v tom, že o něm nejsou prameny,“ všiml si Somer. To, že Zlín vlastnila Eliška Rejčka, je spíše jen historickým faktem než zásadním milníkem v jeho dalším rozvoji. Důležitějším se nestal – ať už proto, že kvůli chudé půdě z něho měli páni nižší příjmy, nebo že šlo o podhorskou oblast.
Dokumenty o skutečném založení Zlína nejsou
To mohlo být naopak i plusem, neboť lesní hospodářství bylo poměrně lukrativní. Dřevo se těžilo a používalo ve velkém a na ploše tehdejšího českého království lesy zaujímaly menší plochu než dnes v České republice.
„Zlín spadal do kategorie méně významných poddanských měst. Ale bylo to významnější sídlo než okolní vesnice,“ poznamenal Somer.
Jak už bylo řečeno, kdy přesně a kým byl Zlín založený, už asi nikdo nezjistí. Nedochovala se žádná zakládací listina, informační prameny scházejí. Případně jsou jenom nepřímé. Podle Somera pochází první hmatatelnější důkaz o existenci městečka z roku 1261, kdy Vilém z Hustopečí (předek Fricka z Egerberku a pravděpodobný první známý majitel zlínského panství) daroval zakládanému klášteru ve Vizovicích některé vesničky ze svého panství.
„Dá se usuzovat, že Zlín jako centrum tohoto panství už existoval, ale zmínka je to pouze nepřímá. Navíc listina byla falzum, i když obsahově věrohodné,“ řekl Somer.
Z dřívějších poznatků i archeologických vykopávek lze usuzovat, že oblast podél Dřevnice byla osídlená už v době Velké Moravy, ale spíše rozptýleně. Pokud jde o Zlín, historici se na pevnější půdu dostávají až ve 13. století.
