Bylo to největší střetnutí na Moravě v podání 1. čs. armádního sboru, který prošel s Rudou armádou z východní fronty až do rodné země. Bitva o Břest se udála 7. května 1945 a schylovalo se k ní dlouho dopředu.
Nacisté totiž obsadili obec už v polovině dubna, poté zde zřídili polní lazaret a brzy se rozhodli vytvořit z Břestu pevnost, díky níž zdrží postup osvobozenecké armády. Rusové naopak hodlali útokem na něj odříznout německé jednotky východně od Přerova. Strategický význam místa ležícího na železniční trati byl pro obě strany velký.
Už večer 5. května dostali muži z Břestu ve věku od 16 do 60 let příkaz, aby odešli do okolních vesnic. Nacisté tak chtěli předejít tomu, aby se během bojů přidali k jejich protivníkovi. Řada z nich ale neuposlechla a schovali se doma ve sklepích či stodolách.
„Ve chvíli, kdy se blížila válečná fronta, nechtěli opustit své rodiny. Navíc nikdo z nich nečekal, jaká hrůza se ve vesnici rozpoutá,“ podotkl současný břestský starosta Jaromír Navrátil.
Druhý den byl klid a po osvobození sousedních Skaštic se mnozí muži rozhodli vrátit. Hlídkující Němci si je však spletli s partyzány a zahájili palbu. Zemřel při ní šestnáctiletý břestský student Jaromír Zatloukal, který šel domů se svým otcem.
Nacisté stříleli z kostelní věže
Útok na Břest začal brzy po půlnoci 7. května, když čtvrtý úderný prapor rychle pronikl do východní části obce a po krátké přestřelce s nacisty ji obsadil. Ráno ovšem přišel protiútok ze západní části Břestu.
„Němci měli velice výhodné postavení, neboť z věže kostela obsazené pozorovatelem, kulometem a ostřelovači mohli vidět vše jako na dlani a mohli zaměřovat střelbu velice přesně,“ líčí soudobá kronika obce.
„Břestští muži byli uvězněni spolu s místními muži ve skaštické škole a v kapli a zdálky bezmocně přihlíželi bitvě svíráni strachem o ty členy rodin, které museli zanechat doma,“ dodává.
Bitva zuřila dlouhé hodiny a místy se vedla o každou ulici. Nacisté sice měli přesilu 600 ku 300 mužům a podnikli několik výpadů, ale neuspěli. Československý dělostřelecký sbor jim zničil tank a poškodil dělo, houfnice granátů se pak postaraly o zmíněné hnízdo ve věži. Němci se nakonec v noci museli stáhnout, aby se vyhnuli riziku obklíčení.
Dne 8. května 1945 na kostelní věži zavlál červený prapor osvobozenecké armády a Břest po dlouhých šesti letech poznal, jak chutná vytoužená svoboda.
První chvíle však byly krušné. Lidé vyšli z domů do ulic, a když viděli zpustošenou obec, padala na ně tíseň.
„Soudobá kronika popisuje, že hořely škola, domy a stodoly, poničená byla i fara. Skoro úplně rozstřílená byla věž u kostela. Rozbitá byla téměř všechna skla v obci a popadané mnohé stromy,“ poznamenal Navrátil.
Podle historika Josefa Svátka měl československý armádní sbor v bitvě o Břest 24 mrtvých, 10 těžce raněných (později zemřelých) a odhadem 100 lehce raněných. V boji padl i jeden partyzán, Josef Kvasnička z nedalekého Drahlova. Německé ztráty se odhadují na 90 padlých.
