Když v 70. letech přijel do rodných Valašských Klobouk, byla to obrovská událost. Do Československa se dostal jen díky tomu, že byl občanem Velké Británie. Rok po válce se usadil v Anglii a vyhnul se tak pronásledování a věznění ze strany komunistického režimu.
„V roce 1989 se tehdejší ředitelce slavičínské městské knihovny Emilii Malíkové podařilo po deseti letech přemlouvání získat na besedu občana Slavičína, letecké eso, pana plukovníka Josefa Stehlíka. Ten si jako překvapení pro posluchače s sebou přivedl právě Josefa Balejku,“ vzpomíná Ladislav Slámečka z Klubu přátel historie Slavičínska.
Jaro s Josefem BalejkouSté výročí narození letce Josefa Balejky (1917–2004) připomenou ve Valašských Kloboukách. Program začal tento pátek položením květin k pamětní desce plukovníka Balejky na městském úřadě a poté se otevřela výstava v sále Staré radnice. Věnována je československým letcům ve druhé světové válce. Současně bude vyhlášena literární soutěž „Po 100pách plukovníka Balejky“, v níž budou mít žáci a studenti za úkol zachytit vzpomínání pamětníků, prarodičů nebo rodáků, kteří se s letcem znali či kteří si pamatují válečné doby. |
„Pan Balejka v naprosto plném sále prohlásil, že už je nejvyšší čas, aby se lidem řekla pravda o zahraničních letcích.
Pan plukovník Stehlík, jenž byl po únoru 1948 vězněn, mu odvětil: ‚Jožo, to možeš jenom ty, protože máš britský pas.‘ Následoval obrovský potlesk, aplaus nebral konce,“ popisuje Slámečka.
Balejkův životní příběh nyní připomínají ve Valašských Kloboukách. Letos je to totiž 100 let od jeho narození a rodné město proto pořádá sérii akcí a vzpomínek. Začalo se v pátek 3. března, v předvečer výročí, a pokračuje až do 27. května, kdy vše vyvrcholí pietním aktem.
Po revoluci se vrátil natrvalo
Kdo vůbec byl Josef Balejka? Narodil se v roce 1917, absolvoval letecký výcvik a po vyhlášení protektorátu se rozhodl odejít do zahraničí a bojovat proti nacistům. V Polsku se setkal s trojicí pilotů – Josefem Františkem, Matějem Pavlovičem a Vilémem Košařem. Stali se nerozlučnými kamarády a spolu vytvořili „český čtyřlístek“, který se proslavil odvážnými a hrdinskými činy.
Pomáhali bránit Polsko, bojovali za RAF v polské 303. stíhací peruti. Jeho tři kamarádi však v rozmezí pár měsíců zahynuli a Balejka si v emocích napsal do svého deníku: „Pláči. Odešel poslední kamarád z naší čtyřky. Teď je řada na mně. Chci pomstít kamarády, než mě smrt vyrve z náručí matky.“ Měl ale štěstí a válku nakonec přežil.
Doma v Kloboukách se mezitím stal ikonou. Když nad městem zakroužilo letadlo, dospělí nadšeně volali: „Balejka letí!“ A on letěl, byť o tisíc kilometrů jinde. Byl členem 311. bombardovací perutě, zúčastnil se invaze do Francie v roce 1944. Nad kanálem La Manche strávil v kokpitu bombardéru nespočet hodin v jakémkoliv počasí. Jak by asi dopadla válka, nebýt podobných odvážlivců, kteří denně riskovali život?
Když bylo po všem, vrátil se domů, jenže zklamaný poměry v rodné zemi, v níž se už dostávali k moci komunisté, se po roce 1946 usadil znovu ve Velké Británii. Jako hrdý vlastenec jezdil jen ve škodovkách, vystřídal jich osm typů. Hostil návštěvy z rodného kraje, kterým pomáhal i finančně.
Fotky členů „čtyřlístku“ nosil stále u sebe
„Pořád ale v sobě nosil sen, že ještě někdy bude ve své zemi žít. Byl hluboce věřící, vrátit se sem cítil jako povinnost,“ líčí Slámečka.
Poprvé přijel v roce 1975, jediným jeho žijícím příbuzným byl strýc. Balejkova návštěva pro něj byla obrovský šok. Pak sem jezdil častěji a po roce 1989 se mohl vrátit natrvalo.
„Člověka to na stáří vždycky táhne domů ke kořenům. Mně stačí, když mám na večeři mléko a zemáky, to je pro mě lepší než zapečené steaky,“ popsal svoje pocity v knize Josef Balejka – valašský rytíř nebes, která vyšla v roce 2009.
Usadil se v rodném městečku, našel si tady druhou manželku Marii, jež se o něj obětavě starala. „V takový závěr života snad ani nedoufal. Našel tady lásku a krásné podmínky pro strávení stáří,“ říká Slámečka.
Balejka byl středem pozornosti, jeho vyprávění hltaly stovky žáků okolních škol i návštěvníků besed, na něž jezdíval. „Nosil s sebou tablo s fotkami svých kamarádů Františka, Pavloviče a Košaře. Měl jej vždy u sebe, moc pro něj znamenali,“ vybavuje si Slámečka.
Josef Balejka zemřel 7. července 2004 ve věku 87 let.
