„Není to jednoduché, ale po měsíci a půl už bychom čekali nějaké kroky, které by nám naše plánování začaly usnadňovat. Zatím ale stále nevidíme jasná rozhodnutí státu. Když jdu se svým krizovým štábem před starosty obcí s rozšířenou působností, tak neumím na některé otázky odpovědět. Hlavní systémové věci prostě nikdo neřeší,“ kritizuje Radim Holiš.
Takže komunikace s vládou podle vás nefunguje?
Některé informace se dozvídám až z mediálních výstupů. Chápu, že doba je složitá a nemusíme všechno zaznamenat, ale určitě by pomohlo, kdyby i v rámci Asociace krajů byli hejtmani v mnoha věcech jednotní. To ale zatím nevidím.
Co konkrétně vám vadí?
Jsem nastavený tak, že nechci dělat mikromanagement a v rámci porad hejtmanů tento mikromanagement neustále vidím. Když říkám, abychom řešili systém, přenášeli to na stát a stát tento systém vyřešil, tak se mi nedaří kolegy přesvědčit, aby k tomu takto přistupovali. Samozřejmě se každý snaží svůj kraj od dopadu uprchlické vlny co nejvíce zachránit. První vlnu jsme zvládli díky podpoře a úsilí lidí. Teď by ale už měl stát vědět, kde uprchlíky má, jestli chtějí zůstat, nebo se vracet. Místo toho se tady rozjíždí velká mašinérie, kdy chceme všechny učit a léčit. A hejtmani řeší, že musí někoho někde ubytovat. To je za mne velmi podřadná otázka.
Nemáte tedy jednotný hlas za hejtmany?
Za nás komunikují hejtmani Kuba a Půta. Řadu věcí pro vládu už mají připravených a vymyšlených a nám je to prakticky jen oznámeno. Nějaká debata nic nemění. S takovým pojetím kolektivního řešení nesouhlasím.
Reaguje vláda, co se týče uprchlické vlny, tak rychle, jak byste v krajích potřebovali?
Když si položím první otázku, tedy jestli tu máme systém, který mi jasně pomáhá definovat, kolik tu mám uprchlíků, abych o nich věděl a dokázal se na takové zatížení připravit, tak odpovídám, že nemáme. Pokud se ptám, jestli je rozběhlá finanční podpora tak, aby všichni byli motivováni pomáhat a neplatili to ze svého, tak je odpověď podobná: v tuto chvíli to nefunguje. Zatím stačí tyto dvě otázky a odpovědi a dál se nemám o čem bavit. Všechno ostatní, školství nebo dopady do sociálu, jsou až druhotné.
Jak byste to řešil?
Přál bych si systém, při kterém by člověk, který bude chtít podporu, musel přijmout i pravidla hry, protože území o něm potřebuje vědět. Apeloval jsem proto na hejtmany, abychom tlačili na stát, aby šel do možná tvrdšího opatření a uprchlíky nějak motivoval, aby v daném kraji zůstali. Třeba vyplácením dávek. Potřebujeme alespoň vědět, kdo z nich je tady natrvalo, kdo se rozhodl, že už se nikdy na Ukrajinu nevrátí, kdo se chce určitě vrátit a kdo zatím neví. Pokud bychom tyto otázky kladli lidem už při příchodu, tak by nám to alespoň částečně pomohlo připravit se na to, co nás čeká. Zatím ale vůbec nevíme, jakou kapacitu budeme potřebovat třeba ve školství, bohužel to neví žádný kraj.
Ale ministerstvo vnitra vydává počty uprchlíků pro jednotlivé obce. To nestačí?
To je ale číslo, které ještě v ten den může být jiné. Je to aktuální stav lidí, kteří se k danému městu přihlásili. Přál bych si, aby stát řekl, že chce mít jasnou kontrolu nad tím, kdo a v jakém počtu se pohybuje po naší zemi. A to pomíjím veškerá zdravotní rizika, v jakém stavu lidé jsou, jaké prodělali nemoci, jaké mají protilátky. To nikdo neví a jaký to bude mít do budoucnosti dopad, k tomu se stát čelem zatím nepostavil.
Jak je na tom kraj s ubytovací kapacitou?
V rámci KACPU využilo ubytování dosud 317 lidí. To jsou ti, kteří v centru řekli, že nemají zajištěno ubytování, a my jsme jim nabídli místo třeba u soukromníka, ve škole, v penzionu, kdekoli. Nikdo už ale neví, jestli v tom ubytování zůstávají. V krajských zařízeních máme ještě rezervu asi 350 míst. A byli jsme vyzváni vládou, abychom přislíbili za náš kraj asi 2 349 míst. My jsme schopni garantovat ubytování pro 1 700 osob, ale ještě čekáme na nějaké zprávy z území. Současně přichází přelomový bod, kdy by od začátku dubna měly kraje převzít nasmlouvávání ubytovacích kapacit.
Co to znamená?
Vše se přenese na obce a kraj. Ano, vláda nám na to dala 250 korun na osobu a noc, ale neschválila k tomu finanční plnění a neschválila řadu detailů, které bohužel dopadají na území. Budeme starosty proto žádat, aby nám s ubytováním pomohli. Zátěž je hozená do území ve smyslu – poraďte si a vyřešte to. Tak my to vyřešíme. Je to ale velký problém.
V jakém smyslu?
Řeknu jeden příklad. Máme tady hotel, kam Správa uprchlických zařízení přivezla v jednu chvíli asi sto lidí a platí za ně zhruba čtyřnásobek oproti zmíněným 250 korunám. Od dubna ubytování vypovídají a my se na to máme připravit. Takže musíme vyřešit stovku lidí, za které dosud platil stát krásnou částku. A my je musíme přesunout jinam a ubytovat za úplně jiné peníze, protože máme nějaký rozpočet kraje a určitě k těm 250 korunám nemůžeme přihodit dalších tisíc korun. A jde také o to, kolik lidí už v daném místě našlo práci, potřebují tam zůstat, a ne se stěhovat jinam. A kolik je těch, kteří by si zaměstnání mohli najít i jinde. To jsou věci, které řešíme navíc. Jsme připravení, chceme pomáhat, nechceme to nechávat všechno na vládě. Také to drží neziskovky, fary, charity, lidé a firmy. Kdyby jich nebylo, tak nevím, jak by to fungovalo. Ale je tady ještě řada nezodpovězených otázek a věcí, které nefungují.
Například?
Pomohli jsme sousednímu Jihomoravskému kraji s přijetím 50 uprchlíků. Někteří ale už byli částečně navedení na asistenční centrum v Brně, proto se tam také někteří vraceli. Problém byl ale větší, protože jsou to údajně Romové, kteří pocházejí z Maďarska. Na nedávné videokonferenci jsme řešili, že dokud nebudou uprchlíci jasně identifikovaní v tom smyslu, jestli už to náhodou nejsou občané Evropské unie, tak by měli zůstat v KACPU a do prověření totožnosti nemají být navedení do systému. To možná vyvodí tlak na stát, aby tyto uprchlíky převzal a ubytování jim zařídil. My, jako kraj, to neumíme.
Vláda už schválila prodloužení nouzového stavu. K čemu ho potřebujete?
U mne platí stejná linka, jakou jsem měl u covidu. Nám nouzový stav opravdu pomáhá v tom, že můžeme přes náš krizový štáb úkolovat krizové štáby obcí s rozšířenou působností. A jednotliví starostové pak mají přímé velení ve svých obcích, aby mohli jednotlivé uprchlíky ubytovávat.
Daří se Ukrajince ve Zlínském kraji zaměstnávat?
Pokud vím, prvotní nábor probíhá už u KACPU, kde jim lidé nabízejí podporu, ubytují je a nabídnou jim práci. To se děje nejčastěji. Chceme také vytipovávat lidi do výroby, kterým bychom zajistili výuku češtiny, abychom firmám pomohli.
Do škol už začaly chodit první ukrajinské děti. Má kraj nějakou maximální kapacitu?
Neviděl jsem takovou tabulku. Zatím neznáme ani počty dětí, které už se do výuky začlenily. Chceme to ale vědět, proto bude probíhat mapování. Zatím je to trochu živelné.
Vláda by měla poslat každému kraji 10 milionů korun na řešení uprchlické vlny. Je to dost?
O tyto peníze jsme žádali už třikrát a jsou určené primárně na požadavky spojené s bydlením. Co se ale týče proplacení zpětných nákladů spojených s provozem KACPU, se mzdami, výdaji na jídlo nebo dopravu, tak nám pan ministr přislíbil, že o tom se určitě budeme bavit. A možná v květnu něco proplatí. Zatím je ale všechno na rozpočtech krajů a obcí.
