Soudkyně nárok Stewarta Bata Nashe, Jeny Baťové Mitrovich, Johna G Nashe, Alexandry Nash Cotton a Diany Nash Verrall zamítla.
„Soud má za to, že žaloba je pokusem o obcházení zákona,“ uvedla soudkyně Otília Hrehová. Podle ní restituční zákony nešly před rok 1948, a protože je potřeba respektovat vůli zákonodárců, nelze potomkům Bati nárok přiznat. Stát obuvníkovi sebral vilu o rok dříve.
Filip Hejl, který zastupoval Baťovy potomky, v závěrečné řeči před měsícem připomněl, že se jedná o unikátní případ, který se zřejmě nebude opakovat.
Nárok dědiců se opírá o fakt, že Jan Antonín Baťa byl očištěn. Soudy v roce 2007 zrušily šedesát let starý verdikt, podle kterého byl továrník zrádce a kolaborant.
Právník Hejl připomněl, že v tomto líčení není projednáván nárok týkající se majetku společnosti Baťa Zlín, který se odhaduje na desítky miliard korun. „S tím toto řízení nesouvisí, tento majetek byl konfiskován už v říjnu 1945,“ uvedl (o požadavcích dědiců zde).
Soudkyně Hrehová ale dala za pravdu názoru státu, že žaloba Baťových potomků není důvodná. „Potvrdilo se tak stanovisko Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,“ řekl po rozsudku mluvčí úřadu Pavel Hortig. Právníci žalované strany argumentovali tím, že neexistuje restituční zákon, podle kterého by bylo možné majetek zkonfiskovaný před rokem 1948 vrátit.
Jan Antonín Baťa
Advokátka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Blanka Petrlíková už dříve argumentovala také tím, že se opírá o zákon zrušený už v roce 1947. „Nelze žádat náhradu podle právního předpisu, který již není součástí českého právního řádu,“ uvedla (více o závěrečných řečech zde).
Právní zástupce Baťových potomků Filip Hejl se ovšem domnívá, že restituční zákon se tohoto případu netýká. „Zde se jedná o rozhodnutí právního státu, zatímco restituce se týká náhrad škod způsobených minulým režimem,“ vysvětlil stanovisko žalující strany. O tom, zda se proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 odvolá, není ještě rozhodnuto. „Počkáme si na písemné vyhotovení rozsudku,“ řekl Hejl.
J. A. Baťa (1898 - 1965)Nevlastní bratr zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Podnik ve Zlíně převzal v roce 1932 poté, co Tomáš zahynul při letecké nehodě. Rozšířil výrobu o nové obory, jako byly pneumatiky, letadla, klínové řemeny, gumové zboží, hračky, kola nebo umělá vlákna.Také do Zlína pozval přední architekty, včetně Le Corbusiera, založil filmové ateliéry či školu umění. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Se synovcem Tomášem se soudil o zahraniční továrny. Rodinnou při však prohrál a podle dohody získal pouze pobočky v Brazílii a na Haiti. Přestože za války podporoval uprchlíky, rodiny odbojářů i londýnskou exilovou vládu, Národní soud v Československu ho po válce označil v nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta a majetek firmy znárodnil. Soudy ho definitivně očistily v roce 2007. |
Jan Antonín Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.
O odškodnění usilují dědicové Jana Antonína Bati i na Slovensku. Pod Baťův koncern patřilo na Slovensku vícero podniků. V zemi vybudoval průmyslová centra Partizánske, Svit, Nové Zámky a Bošany. Prostřednictvím akciové společnosti vlastnil i Bojnický zámek. Celkem se odškodnění týká majetku v hodnotě miliardy eur, což je podle současného kurzu 27 až 28 miliard korun (více o jejich snaze zde).
Na Slovensku však Baťa očištěn nebyl. Bratislavský krajský soud totiž v listopadu po stížnosti slovenského ministra financí zrušil verdikt, který Jana Antonína Baťu očišťoval (více o situaci na Slovensku zde).
