Zázemí Slušovické přehrady

Zázemí Slušovické přehrady | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Čistotu vody hlídají na Slušovické přehradě chemici i raci

  • 0
Slušovická přehrada je největší nádrží ve Zlínském kraji, zásobuje pitnou vodou většinu Zlínska. Poprvé za 40 let od plného spuštění vodního díla v roce 1978 se veřejnosti otevřely její strojovny.

Vpravo i vlevo vede potrubí, jeho konec se ztrácí v dálce a mezi ním tak akorát projde člověk. Za normálních okolností je to výhradně obsluha strojovny, před pár dny ale technické zázemí přehrady ve Slušovicích zpřístupnili i návštěvníkům.

„Zdejší voda je velmi kvalitní a pod přísným dohledem. Od dubna do října se každý měsíc dělají rozbory vody z různých hloubek, vzorky se berou i na přítoku a dalších strategických místech,“ říká hrázná Soňa Bursová.

Chemici se tady střídají s rybáři. Také ti hlídají kvalitu vody, ale jiným způsobem – zkoumají ji skrze ryby.

„Jsou tady i raci, od maličkých až po dospělé kusy,“ upozorňuje hrázná na tvory, kteří jsou považováni za indikátor čisté vody.

Úpravna odebírá 160 litrů vody za vteřinu

Když Bursová vede zájemce o prohlídku po více než půl kilometru dlouhé hrázi, vypráví přitom technické podrobnosti.

Například že nejhlubší je přehrada u paty věže, a to 30 metrů. Nebo že do úpravny vody ve zlínské části Klečůvka proudí každou vteřinu 160 litrů vody. A že letos už tekla voda i přes bezpečnostní přepad, bylo to během jednoho z lednových tání.

U mostu k věži návštěvníky zastavuje a ze stočlenné skupiny odděluje prvních dvacet, kteří se mohou vydat přes vodu. Není to tak docela snadné, protože úzká lávka se viditelně houpe už po pár krocích.

„Dávejte pozor, kdyby se někomu dělalo zle, na chvíli se zastavte,“ upozorňuje Bursová a předává je kolegovi.

Sama zůstává na břehu a baví čekající. Odpověď zná na každou otázku a přidává i vyprávění o běžném provozu přehrady.

Potrubí jsou dvě, voda ale proudí vždy jen jedním z nich

Obsluha čítá čtyři pracovníky, kteří nemají tolik práce s technikou, jako spíš s okolím přehrady. Čistí břehy, sečou trávu, kácí náletové porosty. A v zimě pouští bubliny.

„Kolem věže nesmí voda zamrznout, aby se stavba nenarušila. Proto je kolem ní děrované potrubí, do kterého se vhání pod tlakem vzduch a bublinky pak brání zámrzu,“ vysvětluje Bursová.

Přehrady zatopily mlýny i školu, lidé dostali čtyřicet haléřů za metr

Lidé stojící v malém prostoru věže se dozvídají, že zánovní čerpadla udržují stálý přísun vody do úpravny, kde si sami regulují odběr. Maximálně tam z přehrady dokážou dopravit 250 litrů za sekundu, to ale není pro potřeby odběratelů nutné.

Věž má i vlastní jeřáb namontovaný ve stropě, pod podlahou pak je potrubí s metrovým průměrem.

„Odtud jde voda do úpravny, kde udržují zhruba šestihodinovou zásobu pro případ, že by museli něco opravit,“ říká jeden z techniků přehrady Jan Mánek.

Zálohované je i potrubí pod jeho nohama. Ven z přehrady vedou dvě, ale voda proudí vždy jen jedním z nich.

Vedou pod hladinou, ale potopit se do vody, která má v tu chvíli jeden stupeň, by bylo zbytečné. Člověk tam narazí jen na tunel, a proto se všichni vydávají zpátky po houpacím mostě a mnoha schodech vedoucích dolů po suché straně hráze do další strojovny. Tentokrát u spodní výpusti.

Pod vodou je elektrárna

Budova není dost nízko, a proto lidé, kteří chtějí nahlédnout až k tunelu pod hladinou, musí ještě sešplhat několik metrů po žebříku. Po několika stech metrech narazí na zeď, potrubí mizí v ní, ven trčí jen ovládání ventilů. Tady je člověk přímo u základů věže a v tu chvíli už ví, že k hladině to je přesně 30 metrů ledové vody.

Dolů se smí jen s bezpečnostní přilbou, a protože tam chtějí prakticky všichni, musí znovu počkat, než na ně přijde řada. „Máme tady malou vodní elektrárnu, která dodává energii do sítě,“ vysvětluje zatím další z techniků Richard Foltýn.

Není to mnoho, větší z turbín má výkon 30 kilowatt, menší jen 6,5 kW a je to vlastně vedlejší produkt, ne hlavní účel přehrady. Ostatně toto využití přibylo až v roce 1989, o osm let později instalovali místo jedné původní turbíny dvě současné.

V této strojovně je i potrubí pro řízené upouštění vody. Tím se reaguje na zvýšení hladiny v přehradě v době, kdy je vody dostatek, nebo odtud naopak proudí voda do koryta Dřevnice během sucha. Díky tomu se zachová aspoň minimální průtok, aby nehynuly ryby.

O tom, že se bude zvedat hladina, vědí technici dopředu díky limnigrafům. Přístroje umístěné na přítoku do přehrady hlásí každou změnu výšky hladiny a dávají lidem čas reagovat.